Ahoj lidičky,
je tu další díl Mágů z Konohy.
Kate-chan
Minula jste četly:
Šla jsem se nasnídat. Uvařila jsem si čaj, pro mámu jsem uvařila kafe. Máma svtala a já šla zbudit Dana. Schodila jsem ho z postele aby se probral. Dala jsem nám tašky s oblečením do chodby. V sedm někdo zazvonil u dveří. Máma šla otevřít. Přišel za náma jedna pani. Ptala se nás jestli jsme Dan a Katherina Aretovi. Jen jsme kývly, jeden pán nám vzal tašky. A jely jsme. Ta Konoha je umístěná na ostrově. Takže jsem tam jely lanovkou. Ty jo, tady je lidí. Paní řiditelka čekala u hlavní budovy. Brácha se motal okolo holek. Až vyprovokoval jednoho kluka. Hned zakročila Paní řiditekla. Máma Danovi dala pár facek a odemně dotal pohlavek.
Paní řiditelka nás provedla po škole. Pak jsme šli do svých pokojů. Paní řiditelka nám řekla, že na volné postely bude školní uniforma. Zaťukala jsem a vešla. "Ty budeš, Kate, že?" "Jo, jsem." "Jsem Yamanaka Ino." "Těší mě." "Mě taky. Jsou tu jěště dvě spolubydlící. Haruno Sakura, je upír, ale je jako obyčejná holka. Má tu postel s růžovou dekou, i má růžové vlasy. Pak Huuga Hinata, ta taky upír. Ta má postel s černou dekou. Já mám postel se žlutou dekou." "Tak já budu mít postel s modrou dekou. Aby tady bylo barevno." "Ty se mi líbíš. Paní řiditelka Tsunade pověřila náš tři, by jsme ti ukázaly školu." "Budu ráda." "Nechám tě převlíknout do uniformy." Ino odešla. Převlíkla jsem se do uniformy. Ino čekala před pokojem. "Můžem na prohlídku?" "Můžem počka chci doprovodit mámu." "Jo sejdem se tady upokoje." "Dobře." Běžela jsem ke schodišti, a narazil." "Nebuď bručnou." Mámu jsme zastihly jak vyca na bráchu. "Pojď se rozloučit s mámou." "Pche, ty její facky a pohlavky mi vážně budou chyběthází z řiditelny. Doprovodily jsme mámu až k lanovce. "Budete mi chybět." "Jo, jako vánoce." "Dane. Nech toho." "Katherínko, víš co máš dělat." "Vim. Zavolám ti za měsíc." "Dobře. Dane." Máma chtěla Dana pohladit po vlasech. "Nechmě nejsem malej." A odešel zpět. "Neboj, zvládnem to." "Dobře. Zavolej mi za měsíc. Ahoj." "Ahoj." máma nastoupila do lanovky a jela pryč. Já se trošku rozberečela. Šla jsem zpět. Bráchu jsem zastihla na schodech. Šel do společenské mistnosti v mezi patře. "Dane." "Nech mě." "Dane, klid." Chytla jsem Dana za ruku. Ale vyvlík se a schodil mě na zem."Klid kámo, klid." "Nechte mě." Odešel do svého pokoje. "Hej, jsi v pohodě?" "Jo, jsem." "Ty ho znáš?" "Je to můj brácha." Zvedla jsem se ze země. "To je tvůj brácha." "To tě mohlo napadnout. Idiote." "Neříkej mi idiote, idiote!" "Já nejsem idiot. Ty jsi idiot,..." Já pomalu šla do pokoje. Ale Paní řiditelky sekretářka mě odchitila. Paní řiditelka se mě ptala na otázky. "A tvůj otec?" "Skoro ho nevidíme." "Jak se jmenuje." "Erik Amyada." "Amyada?" "Ano, Amyada." "Ten vede kouzelnickou radu ve Španělsku." "Cože, co?" "Ty to oněm nevíš." "Jo, vlastně jo." "To je vše, můžeš jít." Šla sem do pokoje. Ino, Sakura a Hinata tam čekaly. "Konečně. Kate, to je Sakura. Řákáme jí Sak." "Kate. Těšímě." "Mě taky těší." "Kate, Hinata. Hin, Kate." "Tě-těší mě." "Hin je trochu stidlivá." "To není pravda." "Jéé, vážně, hele Naruto."
"Na-naruto-kun." "Promiň." "Ino-chan." Se Sak jsme se začaly smát. "Pudem tě provést po Konoze." Prošli jsme ůplně všechno a odpočinuli jsme si u jezera.










