Ahoj lidičky,
je tu druhá kapitola upířího příběhu.
V 1.kapitole:
doma jsme si schovaly vysvědčení. Šla jsem do lesa. Až jsem se dostala k Beli a Hakkuovi. Šla jsem je pozdravit. Pozvaly mě dál. Tak jsme si sedli do altánku, Beli mi představila její bratry. Povídaly jsme si hodně dlouho. Na oběd jsem běžela domu. To myslím doslova. Přímo jsem letěla domu. Leo konečně vaří. "Neva, že jo?" "Nevadí. Jsem ráda že taky vaříš." Šla jsem k Leovi blíž. "Co to bude až to bude?" "Kuskus." "Ten já miluju. A se sójou, hráškem a kukuřicí je přímo výborný." "A s paprikou taky." Leo dovařil, najedli jsme se a šli jsme si lehnout do houpacích sítí. Leo si lehl se mnou na jednu síť. No, ale ta rupla. Skončily jsme na zemi. Smály jsme se hodně dlouho. Pak to Leo opravil.
2.Kapitola: Nehoda.
Na zahradě jsme po sobě stříkaly vodu z hadicí. Blbly jsme až do šesti. Když jedem na tu večeři tak se vyšvihnu. Rudé šaty a boty. Něco bíléhodo vlasů. Namalovat a dodělat ůpravy na sobě. "Kate. Máme tam být v osm." "A je?" "Půl sedmí. Než tam dojedem bude tak akorát." "Počkej chvíly." Dala jsem si tvářenku na tváře. "Už jsem hotová." Vzala jsem si bílí svetřík. A mohly jsme jít. Nasedli jsme, připoutaly se a jely. Vjely jsme na most. Pod mostem je hodně špičatá skála. Říká se jí upíří skála, proto že tam v době upírů žily upíři. Hrozný, co? "Proč jsi byl na Gaaru tak našvanej." "Sám nevim. Mlha? To není možný!" Autu se zklouzi kola a už to jelo. Sjely jsme z mostu. Leo se jen usmíval. "Proč?" "Jsi jedinána kom mi záleží a já stebou chci být navždy!" Nespaly jsme na skály a do řeky. zkoušela jsem se z auta dostat................










