Ahoj lidičky,
je tu další kapitola Upířího příběhu.
Dneska bude ještě Úrivek z knížy Démon z Hex Hall.
A taky Pomalu přicházím o rodinu.
Snad se bude 5. Kapitola líbit. Kate-chan.
Minule jste četli:
Izi mě pak odtrhla. Svázala tělo, připěvnila na něj hodně těžkých kamenů. A schodila ho do moře. Šli jsme do domu. Izi šla dolu do sklepa. Sedla jsem si na schody v patře. Dole se hádaly a pořád dokola. Opřela jsem si hlavu o zábradlí a pomalu zavírala oči.
5. Kapitola: Nejhezčí den mého nového života.
Probouzela jsem se na schodech. Protáhla jsem se. Šla jsem blíž k oknu. Sluníčko mě popálilo. Šla jsem do stínu. "Kde jsi spala?" otočila jsem hlavu. "Na schodech. Sice nepohodlné, ale vyspala jsem se docela dobře." "Tady něco máš." Přívěšek ve tvaru srdce, velký jak tři prsty. "Je to přívěšek který nás chrání před sluncem, abychom se nespályli." "Je, je nádherný." "Nasadím ti ho." Gaara mi řetízek nasadil. "Zavři oči." "Proč." "Neptej se a zavři je." Zavřela jsem. Gaara mě vzal za ruce a někam mě odvedl. "Otevři oči." Otevřela jsem je. Slunce, teplo a krása. "Převlíkni se. Pudem na pouť." "Dobře." Převlíkla jsem se do trička, mikiny, šortky a nazula jsem si tenisky. Jely jsme autobusem. Na pouti jsme šli do strašidelného domu, na autodrom, horskou dráhu. Zašli jsme na oběd. "Jak to že můžem jíst normální jídlo?" "Jes, na posledy jsi jedla včera večer." Hodila jsem pohled jak na to přišel. "Izi my všechno řekla. Ostatní o tom neví." Zpět jsme šli asi v pět hodin. Když jsme šli přes most kde jsem zemřela. Tak mě zahalil strach, ůskost, vstech a smutek. Ale šla jsem po zábradlí. "Prosim tě nespadni. Sám bych to tady nevydržel. A nehctěl bych sbírat tvoje tělo ze skály." "Neboj- ÁÁÁ." Gaara mě chytil. "Tak a máš ůtrum. Tady po zábradlí chodit nebudeš!" Na konci mostu mě Gaara dal na nohy. Jenže já mu skočila na záda. "Počkej chvíly napíšu ostatním esemesku že se někde zdržíme." Zase jsem Gaarovi ze zad slezla. "A kde to bude?" "Ve tvém starým domě." "Co tam?" "Uvidíš. Hotovo. Autobus je připraven k odjezdu. Na stupovat." Skočila jsem Gaarovi na záda. Donesl mě až do mého starého domu. "Jsme tu." Slezla jsem Gaarovi ze zad. Narovnal se a zaskuhral. "Bolí?" "To se narovná. Běž do svého pokoje. Zachvíly za tebou příjdu." "D-dobře." Šla jsem do pokoje. Sedla jsem si na postel. Koukala jsem se na fotky na spacím stole. S Leonardem jsme se smály, vyváděly a blbly. Gaara za mnou přišel. "Jahody a šampaňské. Po dlouhém dni." Přitáhl malý stolek k postely, dal na stolek tác s jahodama a šampaňským. Sedl si vedle mě. Objal mě kolem ramen. Dala jsem si hlavu na jeho hruď. "Gaaro?" "No??" "Kolik ti je?" "Hodně." "Prosím." "Je mi šestnáct od roku 1874." "Takže, stotřicetdevět?" "Jo." Chvíly bylo ticho. "Kate, sedni si a zavři oči." Sedla jsem si a zavřela oči. "Otevři pusu." Otevřela jsem pusu. Gaara mi něco dal. Jahoda. Otevřela jsem oči. Začala jsem kousat. "Chutná?" Kývla jsem. "Zavři oči a lyplaz jazyk." "Proč?!" "Udělej to." Vylpazila jsem jazyk ale zavřela jsem jedno oko. "Obě." zavřela jsem i druhé oko. Gaara mě začal líbat. Pak na krku. Lehli jsme si. Gaara si sundal triko a já taky. Líbal mě u prsou a pak na břiše. Došlo to tak daleko až jsme skončily nahý. A pak ta romantika. Skončily jsem blízko u sebe a nahý, přikrytý peřinou.










