Ahoj lidčky,
je tu další díl Mágů z Konohy.
Kate-chan.
Minule jste četli:
Ráno jsme se probudily, oblíkly, učesaly a šli na snídany. Pak učení, dějiny, byliny, matika, AJ, Španělština. A odpoledne sebeobrana. "Areta!" "Kdo z nás?" "Oba!" Šli jsme s Danem k němu blíž. "Pane Sabaku ukážete slečně Aretové obranu číslo 8!"
Všichni řekli. "8?!" "A slečna Sabaku ukáže panu Aretovi obranu číslo 10!" "Vy jste se zbláznil na holku číšlo 8?" "Pane Uchiho měl byste si dát ledovou sprchu!" "Co si na tom dokážete že si vylejete vstek že vám jejich otec odebral schopnosti!" "Pane Uchiho běžte k paní Řiditelce! Hned!" Sasukeho si budu pamatovat, zastal se mě. "Pane Sabaku." Vyběhl a nevim jak se za mě dostal, a hlavně jak mě dostal na zem. Asi zlomená levá ruka, naražená žebra a asi slabý otřes mozku. "Kate? Kate? Slyšíš mě?" Jen jsem zasýpala. "Jo." "Kolik vydíš prstů?" "Tři." "Dobře. Máš něco zloměnýho?" "Asi." "Baki!" "Paní řiditelko." "Areto vem te svoji sestru a počkej te před tělocvičnou." "Ano." Dan mi pomohl na nohy ale znova jsem se zkácela k zemi. Tak mě vzal do náručí. Čekaly jsme tam dokuď nepřišla Paní řiditelka. Odnesl mě do její kanceláře. Přišel tam i Goro a Učitelka Kurenai. "Goro zkusto." "D-dobře." "Jak se jí to stalo?" "Sebeobrana číslo 8." "Ale to je hodně nebezpečný!" "Já vim." "Paní řiditelko! Sabaku mě neposlech, a udělal techniku číslo 4." "Taky udělal dobře. Jestli by udělal osmičku tak bysme dostaly všichny vyhazov. Její otec je Erik Amyada!" "No a?" "Nebudu to řešit. Vypadni! Vyučování pokračuje podle rozvrhu!" "Kurenai." "Ukaž. Žebra jsou dobrá. A tu ruku udělám já." "Dobře." "Pane Areto vrať te se ke spolužákům." "Ano. Příjdu se za tebou podívat." "D-dobře." Něco se mi nezdá. Brácha se chová jako mimoň. "Ták ruka by měla být v pořádku." "Děkuju." "Nemáš zač. Tohle si zažila i Alice." "Alice?" "Ano. To byla holka jako ty. Čarodějka, se srdcem na dobrým místě." "Spolubydlící ti to možná řeknou. Pro zbytek dne máš volno." "Děkuju." Šla jsme k rybníku, no takové jezero. Co mi holky ukázaly první den na Konoze. Sedla jsem si na most a přemýšlela. Co asi dělá máma. Sama doma. Sedla jsem si na zábradlí a seděla a přemýšlela. Zasněla jsem se. A šup do rybníku. Vyplala jsem na horu na hladinu a na mostě Karin, Matsuri a Aila. A smály se my. "Co jste jí udělaly?" "Ehm. Goro ahoj, jak se máš?" "Ptam se co jste jí udělaly?" "Nic." "Nic. Jsi v pořádku?" "Jo, jenom jsem mokrá." do plava jsem ke břehu. Usušila jsem se kouzlem. To by brácha koukal. Sedla jsem si nalavičku u jezera. "Kate." "Kate. Tady jsi." "Jo. Neboj jsem celá a vykoupaná." "Segra?" "Schodily mě do jezera. A umim kouzlo které mě usuší. To asi neumíš, co brácha?" "Ale, docela jo. Co hlava." "Na svým místě. Sice nabouraná a napůl šílená. Ale na svým místě." "Kate." "Výbuch" "C-co se to stalo?" "Nevim." Začala houkat siréna. "Prosíme studenty aby se vrátily do budovi a do svých pokojů. Tohle není cvičení! Opakuji tohle není cvičení."
"Jdem?" "Bežim za tebou, brácha." Běžely jsme zpět do budovy. Ve třetím patře jsme se rozdělyly brácha má pokoj ve třetím patře, a já ve čtvrtém patře. Běžela jsem od pokoje. "No, kde jsi?" "My se o tebe bály." "Jsem docela v pohodě. Akorát vykoupaná." "Cože?!" "Karin mě schodila do jezera." "Tak jí něco uděláme." "Sak. To je špatný nápad." "Jo, Hin má pravdu." "Tss." "Ino s Hin mají pravdu. A co se to vlastně děje." "Jednou za čas na ostov někdo zaůtočí." "Je to jedna skupina která si říká Akatsuki. Je tam i Sasukeho brácha."
Pokračování příště.










