Ahoj lidičky,
je tu další dílek Mágů z Konohy.

Minule jste četly:
"Prosíme studenty aby se vrátily do budovi a do svých pokojů. Tohle není cvičení! Opakuji tohle není cvičení."
"Jdem?" "Bežim za tebou, brácha." Běžely jsme zpět do budovy. Ve třetím patře jsme se rozdělyly brácha má pokoj ve třetím patře, a já ve čtvrtém patře. Běžela jsem od pokoje. "No, kde jsi?" "My se o tebe bály." "Jsem docela v pohodě. Akorát vykoupaná." "Cože?!" "Karin mě schodila do jezera." "Tak jí něco uděláme." "Sak. To je špatný nápad." "Jo, Hin má pravdu." "Tss." "Ino s Hin mají pravdu. A co se to vlastně děje." "Jednou za čas na ostov někdo zaůtočí." "Je to jedna skupina která si říká Akatsuki. Je tam i Sasukeho brácha."
"Ino. Co kdyby nás slyšel?" řekla starostlivě Hin"Budem za nima?" "Běžte samy já jsem unavená." Lehla jsem si na svojí postel. A ležela, holky šli za klukama, bráchu musely poslat sem. "Můžu?" "Huh, jo, pojď." "Co ti je?" "Nic, jenom jsem unavená." Sedla jsem si. "Tobě se ztízká." "Jo." Začaly mi týct slzy po tváři. Dan si sedl ke mně na postel a objal mě. "To bude dobrý. Vydrží me to ty dva roky. A tebe možná pustí příští rok." "Já tady zůstanu ty dva roky." "Pojď knám na pokoj." "Dobře." Zvedli jsme se z postele a šli jsme. Došli jsme ke dveřím a rána jak z děla, skla z oken se rozsypali. S Danem jsme spadly já se musela asi bouchnout do hlavy. "Kate. Kate. Slyšíš mě?" Pokusila jsem se zvadnout. "Raději lež." "To je dobrý." Sedla jsem si na pohovku. "Jsi tady něják často." "Goro!" okřila ho paní řiditelka "To je dobrý." řekla jsem. "Kate, kde máš ten medailonek, co jsi dostala od táty?" Zeptal se Dan "V nočním stolku u postele je..." "Tam není!" "Je ten falešný! Ten pravý mám na krku. Nikdy ho nesundavám, použila jsem na něj ochrané kouzlo." "U kážeš mi ten medailon?" zeptala jsem paní řiditelka. "Ano." Sundala jsem si medailon z krku. A podala ho Paní Tsunade. "Dal ti ho tvůj otec?" "Ano. K desátím narozeninám. To se i prokázaly moje a Danovy schopnosti." "Vem si ho zpátky." "Ano." "Dojdeš do pokoje." "Dojdu." Šla jsem po schodech jako bez duše.










