close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mágové z Konohy. Part 6.

17. května 2013 v 6:28 | Kate-chan
Ahoj lidičky,
je sice brzo ráno,
ale já jsem na nohou do půl šestý.
je tu šestý díl Mágů z Konohy.
V neděli se bude vydávat nový příběh na kapitoly.
Kate-chan

Minule jste četli:
Zvedli jsme se z postele a šli jsme. Došli jsme ke dveřím a rána jak z děla, skla z oken se rozsypali. S Danem jsme spadly já se musela asi bouchnout do hlavy. "Kate. Kate. Slyšíš mě?" Pokusila jsem se zvadnout. "Raději lež." "To je dobrý." Sedla jsem si na pohovku. "Jsi tady něják často." "Goro!" okřila ho paní řiditelka "To je dobrý." řekla jsem. "Kate, kde máš ten medailonek, co jsi dostala od táty?" Zeptal se Dan "V nočním stolku u postele je..." "Tam není!" "Je ten falešný! Ten pravý mám na krku. Nikdy ho nesundavám, použila jsem na něj ochrané kouzlo." "U kážeš mi ten medailon?" zeptala jsem paní řiditelka. "Ano." Sundala jsem si medailon z krku. A podala ho Paní Tsunade. "Dal ti ho tvůj otec?" "Ano. K desátím narozeninám. To se i prokázaly moje a Danovy schopnosti." "Vem si ho zpátky." "Ano." "Dojdeš do pokoje." "Dojdu." Šla jsem po schodech jako bez duše.



Ve třetím patře někdo čekal. Aha. Sabaku no Gaara. "Aretová." "Huh?" "Chci se ti omluvit, jak jsme ti ublížil. Za to mi i vynadala sestra." "To je dobrý." Šla jsem do pokoje. "Kate. Jak ti je?" zeptala se Ino a Hinata se Sakurou se bály. "Dobře." Pak jsme šli na večeři a pak okolo půl desátý zhasly svěětla. Ale pořád jsme si povídaly. A pak jsme usnuly. Každý den byl stejný jednou za dva týdny sebeobrana. Občas neražený žebra, ruka nebo i noha. O Halloween se připravovala taneční noc. Celou noc jsme mohly ponocovat, a druhý den spát do kolika budeme chtít. "Jaký budeš mít šaty?" "Kate?" "Co?" "Jaký budeš mít šaty?" "Nevim, asi tam nebudu." "Ale pudeš a se Sak ti pomůžem vybrat šaty." "Já žádný nemám." "Stuj a zavři oči." Stála jsem jako měké i, se zavřenýma očima. Ino něco udělala. "Otevři oči." Otevřela jsem je. Šla k zrcdlu. "Ino. Modrobílé šaty jsme si vždy přála. Děkuju." "Nemáš zač." Když jsme měly jít do sálu. Tak mi holky udělaly vlasy, do nich mi zaplely bílé stužky. Pak jenom namalovat, nazout boty a počkat až nám řeknou že máme jít. Daly signál a šli jsme. "Ty jo, to je hodně velký." "Tss. Šerednější šaty si vybrat nemohla. Že Katherino!" "Máš proti mně něco? Jetsli si myslíš že jsi někdo, tak asi ne Karin!" "Pche." "Tys jí to nandala." "Čau, holky." "Nazdar." řekli jsem všechny najednou. Sak šla se Sasukem, Hin s Narutem, Ino se Saiem, Dan s Temari. A já seděla. Huh? Goro? Ten tady je taky? A jde ke mně? "Smím prosit?" "Já moc netančí." "Takováhle kráska s krásnými šaty by měla tančit." "Tak dobře." Tančily jsme až do jedné do rána, pak chodily postupně do svých pokojů. Já šla taky. Duchů je tu teda hodně. Ještě že mě nevidí a neslyší. Sundala jsem boty. Asi jsem byla hodně unavená. Že jsem se ráno probudila v šatech v postely. Převlíkla jsem se. Chtěla jsem si rozpustit vlasy ale Paní řiditelka Tsunade nás zavolala do sálu. "Dneska ve dvě hodiny byla nalezena mrtvá Aila Jelenová. Měla na krku stopy po upířím kousnutí. Ale já vim že tu byly všichni upířy až do konce. Což bylo ve tři hodiny. Chci vás jen upozornit aby jste se po nocích nikde neputolovaly. Dneska máte volno." Já šla hned k jezeru. "Co? Ailin duch?" Já šla spát v jednu hodinu. Ale ve dvě jsem žádný křik neslyšela. Lehla jsem si do trávy. "Abys nechytla klíště." "Huh? Goro? Když ho hytím takho vytáhnu pomocí kouzla nebo si zajdu za tebou." "Tak dobře." Goro si sedl vedle mě. "Včera mi bylo ctí tančit s dcerou šéfa rady." "Jsem ti vděčná že jsi mě přemluvil k tanci." "Už pudu, mám práci, a Kurenai by mi to neodpustila." "Tomu věřim." Trochu jsme se zasmály. "Ahoj." "Ahoj." Goro šel, nevim kam a já sebou šlehla do trávy. "Kate!" Volala Hinata. "Tady!" Zase jsem si sedla. "Kate. Dan se popral s Kibou. Je na ošetřovně." "Cože?!" Zvedla jsem se. "Ty nejdeš?" "Ne, dám si pauzu za tebe." Běžela jsem za Danem. Goro čekal pře ošetřovnout. A Kiba taky. "Kate, tam teď nemůžeš." "Je to můj brácha. Musim tam." "Neměl si dovolovat!" "A ty! Co ti udělal." "Počkej." Goro mě chytil za ruce. A pak okolo pasu. "Klid."Goro si mě k sobě přitáhl. Nevidržela jsem to a rozbrečela jsem se. "Šššš. To bude dobrý. Sedni si." Sedla jsem si na pohovku. Vyšla Kurenai i řiditelka Tsunade. Vzala Kibu za ucho a šla s ním do řiditelny. Kurenai mě za Danem pustila. Celý obvázaný na tváři škrábance. Držela jsem ho za ruku. A cítila jak mezi náma proudí magie. Pořád jsem věděla že dýchá ale. "Dane. Dane!" "Goro. Vem ji ven." Goro mě vzal ven z pokoje. Pochvíly vyšla Kurenai. Zvedla jsem se z pohovky. Ona vrtěla hlavou že ne. "Ne, prosim. Že to není. Pravda." "Je mi líto Kate. Předal ti zbytek magie." Znova jsem se rozbřečela. Běžela jsem do pokoje s krbem. pak do pokoje. Vlezla jsem si do postele pod deku a brečela. Někdo zaklepal a vešel dovnitř. "Katherino." "A-ano." "Volala jsem tvé matce. Že víš co?" "Ano." "A že si tě může vzít domu už ne trvalo." "Já tu zůstanu až do konce. Taky jsem měla průšvihů až nad hlavu." "Ale vždy jsi to napravila. Nechám tě. A zítra budeš mít taky volno."

"D-dobře." Paní Tsunade odešla. Druhý den máma přijela. Měla jsem radost že jsem ji viděla. Ptala se skoro na všechno. Jaké mám spolubydlící. Když jsem jí řekla co jsem stalo o sebeobranu tak bylo vidět i cítit že kdyby mě takhle viděla že by se zhroutila. Po obědě odjela. A já šla k jezeru. Za pár dní jsem viděla ducha Dana. "Dane!" Otočil se s šel ke mně blíž. "Je vidět sestřičko že máš z toho vstek že jsem se popral." "Dane? Já, já." "Předal jsem ti zbatek mé magie. Budu ti pomáhat když budeš v nebezpečí." A zmizel. Šla jsem na sebeobranu. První hodinu jenom uhýbání. Ale druhá hodina. "Areta a Inuzuka!" Alespoň mu oplatím co udělal Danovi. "To bude jednoduchý jak facka!" "Inuzuko tobě zakazuju kousat! Aby nechytla vsteklinu!" Trochu se zasmál. "To nebude třeba." Zaůtočil, dostal se za mě. Já ho bouchla do žeber tak silně jak to šlo. Pak mu vykloubila rameno. A přehodila přes záda. "Dost! zlepšuješ se! Tohle chci vidět od každého! Máte oba volno po zbytek hodiny. Inuzuko dojdi si na ošetřovnu." "Dobře." Já se šla převlíknout. Vzala jsem si knihu dějin a šla se učit k jezeru. Sedla jsem si do trávy a učila se. Pochvíly za mnou přišla Sak s Hin a Sasuke s Narutem. "To už jste dobojovaly?" "Jo. Před chvílý." jak je vidět tak se tu budem učit. Když přišel večer, tak jsme šli na večeři, a do společenské místosti. Pořád jsme kecaly, kecaly a kecaly. Shikamaru nemá skym by hrál Shogi. Tak si snim zahraju já. "Ty umíš hrát Shogi?" "V minulé škole jsme trénovala každou volnou hodinu." "Fajn." Hrály jsme hodně dlouho. Až se na nás dívaly, pak další, další a další. Až jsme vyhrála. "Seš dobra. Ještě nikdo ho neporazil." "Tomu věřim." Zvedla jsem se a šla do pokoje. Lehla jsem si na postel a přemýšlela. "Jsi dobrá!" A žuch z postele. "Kate? Jsi v pohodě?" "Ne, nejsem. Víš jak jsi mě vylekal?" "Jo. Cukla si sebou a spadla." trochu se Dan zasmál. Přišly holky a Dan zmizel. "Co děláš na zemi?" "Spadla jsem." "Jsi stejně dobrá že jsi porazila Shikamara porazila v Shogi." "Ty jsi vážně trénovala?" "Ne. Ale logika se musí používat." Kecaly jsi až do noci. Pak jsme šli spát. Každý den se něco dělo. Zlomená ruka, noha nebo zloměná nebo naražená žebra nebo i otřes mozku. Ale jeden den. "Nevíte kde je Sak?" "Šla na záchod." "Před půl hodinou?" "Cože?!" Šli jsme hledat Sak. Na záchodech jsem našla nůžky a Sakuřiny vlasy. "Sak!" "Sakuro! Kde jsi." Sakura vylezla vylezla ze záchodové kabiny. "Sak, kdo ti to udělal?" "To Karin." "Pojď, v pokoji to zpravíme." Šli jsme zpátky do pokoje. Sedla si na mojí postela já za ní. Vlasy jsem Sak upravila jak je měla mít. "Hotovo." "Děkuju. Ale mohla si je jenom upravit aby byl krátké." "Takhle tě já znám. A nenech si od Karin rozkazovat. Si paní svého života. I když se to někdy nepovade." "Máš pravdu." "Kate. Našla si jí." "Jo, našla." "Upravila mi vlasy." "Karin jí je ustřihla." "Pudem? Baki na nás bude čekat." "Jo." Šli jsme k mostu. "Super, první!" "Jste tady brzo! Dřív než já!" "Nechtěly jsme příjít pozdě. Aby jsme neměly průšvih." "Tohle je přístu." Jako poslední přišla Karin a Matsuri. "Pozdě! O PĚT MINUT!" "M-my.." "MĚ TO NEZAJÍMÁ! DOMLUVILY JSME SE NA URČITOU HODINU A VY JSTE PŘIŠLY POZDĚ!" "Omlouváme se." "Dobře. Sebeobrana spočívá taky v tom. Jak se dostat ze spárův lan a provazů. Slečno Šílená!" Asi si musíte myslet že to ude někdo nový. Mílí te se je to Karin! Taky jsem to mu nemohla uvěřit. Když jsem se ptala na Karin, tak mi řekli že je Šílená Karin. Jedřív jsem si myslela že je vážně šílená, ale ono to tak je Šílená je jako její příjmení ale, se Sak, Hin a Ino jí takhle říkáme když si povídáme. "Šílená!" "Ano!" "Pojď te ke mně!" "A-ano." Baki Karin svázal. "Zkus se dostat z těch provazů." Karin se ztěch provazů dostala po dlouhé době. "Dobře. Ale kdybys měla být ve vodě tak bys byla už mrtvá. Další Haruno." "Ano." Baki Sakuru svázal a skočila do vody. Po pěti minutách. "Kde je." "Šbluňk." po dalších pěti minutách. Baki skočil do vody. Já si udělala kouzlo abych mohla dýchat pod vodou. A skočila jsem do vody za Bakim. Viděla jsem Hinatu a Sakuru na dně jezera. Vzala jsem Hinatu a Baki vzal Sakuru. Vyplavaly jsme na hladinu, kluci vzaly holky a mě z vody pomohl Gaara. "Aretová běžte pro Kurenai a Gora. Měly by být na ošetřovně." "Ano." Běžela jsem na ošetřovnu. Akorát vycházely z ošetřovny. "Potřebujeme pomoct. Sakura a Hinata jsou v bezvědomí." Běžely jsme zpět. Holky se zachránit nepodařilo. Hodiny sebeobrany se zrušila. S Ino jsme si zalezli do pokoje, a zalezly jsme si pod deky.
sedmý dílek příště. Kate-chan
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama