Ahojky lidičky.
jsou tu tři díl Sedm bohů duhy.
Snad se budou líbit.
Hlavně tobě Bai.
Kate-chan
Minule jste četli:
"Kate. Jsi v pořádku?" "A-ano. Jenom mě zarazil ten obraz." " A co že mají. Mao se světle modrými vlasy, Mya s tmavě modrými vlasy, Akia se žlutými vlasy." Gaara se nadechl. "Kaori se zelenými vlasy, Anabell s fialovými vlasy, Isabell s Oranžovými vlasy a.." "Katherína s rudými vlasy." řekli jsme na stejno. "Vydím že jste se zadívaly." Otočily jsem se a on Aizawa. Chytil mě a posunul zády k obrazu. Chvíli přemýšlel sám pak se k němu přidal Gaara. "Nad čím přemýšlíte?" Zeptala jsem se zvědavě. "Já nevim." Odpověděl Gaara a koukl se na Aizawu. "Jsi hodně podobná princezně Katheríně." Jméno řekl nejistě. Gaara se pořádně podíval. "Idiote vždyť ona jeprincezna Kathernína princezna rudé barvy v duze." "Cože??" řekli jsme s Aizawou.
3.Dílek:
"Tak se pořádně podívej ty rysi, vlasy a ty oči. jak jsou neviné." "Teď už jsou viné! Když jsem zdrhla." Přišel ke mně Aizawa dal mi ruku na rameno. "Ty jsi utekla protože nemáš svobodu a taky že chceš zjistit víc o rodině." kývla jsem, Aizawa odešel. Gaara mě vzal okolo ramen a šli jsme Bůh ví kam. Došli jsme do zahrady. "Růže." Přivoněla jsem si k rudé růžy. "Tady máte." Duhová růže? Aki podal Gaarovi dvě růže. Gaara mi dal jednu duhovou růžy do vlasů. "Ať je Bůh sváma." "Děkujeme." "Nemáte zač. Cítím že máš Katheríno moc země." "Co?" Aki mě vzal za ruku. Táhl mě k prázdnému keři. Klekla jsem si, dala ruce ke kořenům keře. Soustředila a představila jsem si jak keř rozkvétá. Krásné rozkvětlé květiny. Po chvíly jsem se zvedla, otočila a otevřela oči. Aki s Gaarou koukaly jako na větvi. "Co je?" Ukázaly na keř. Otočila jsem se, zlaté a duhové růže. Koukla jsem se zpět na kluky. "Tohle dokáže málo kdo." Řekl Aki. Gaara jenom koukal s otevřenou pusou. Šla jsem k němu. Dala jsem mu ruku pod bradu a dala nahoru. "Aby ti tak nevletěla moucha." Šla jsem se projít po zahradě. Sáhla jsem na jednu růžy a píchla jsem se o trn. Šla jsem se podívat po kostele. Šli okolo tři sestry. "Co se vám stalo?" "Píchla jsem se o trn." "Ukažte." Jedna se seter mi prst zavázala. Poděkvala jsem a šla dál. Vešla jsem do jedné místnosti. Housle. Vzala jsem si housle, zavřela jsem oči a začala hrát. Slyšela jsem že se otvírají dveře. Po chvíly jsem přestala hrát, dala jsem housle kde byly a všichni co tam byly mi začaly tleskat. Hodiny odbyly dvanáctou odpoledne a šli jsme všichni na oběd s Gaarou jsme si sedly naproti sobě. Vedle Gaary si sedly Aizawa a Donnatelo. A vedle mě si sedly jedna sestra a Aki. Dneska máme dušené rýbý oka. Gaara se chvíly šklebil a pak to ochutnal a jedl. Po obědě jsem šla k fontáně. Sedla jsem si, zaklonila jsem si hlavu a přemýšlela. Nevim co jsem dělala, ale skončila jsem ve vodě. Je to hodně hluboké. Zavřeli se mi oči. "Kate. Kate. Jsi v pořádku?" Pořádně jsem se nadechla. "Co se stalo?" "Spadla do fóntány." Gaara mě odnesl do postele. Ležela jsem v postely se zimnicí. "Vypijto, prý ti to pomúže." Kývla sem jako dekuju. Cely den v postely. Hodiny odbyly půl noc šla jsem se podívat ven z pokoje.
4.Dílek:
"Copak tu děláš?" starí muž. "Huh? Přemýšlím." "Splnim ti tři přání." "A co zato?" "Jen si něco přej." "Já. Já mám jedno přání." "A to je?" "Jenom bych chtěla vědět co se stalo s mojí rodinou." "Tvé přání bude splněno." "Necháš tu čistou dívku." Vznesla jsem se do vzduchu. Chitil mě Donnatelo. Aizawovi se něco objevilo z ruky. "Kosa?" starému muži se objevila kostnatá křídla. Aizawa udělal pár seků a křídla se rozmetla na prach. Kosa zase zmyzela Aizawovi v ruce. Donnatelo mě dal Aizawovi. Aizawa mě odnesl do pokoje. "Ukaž hruďník." "Cože?!" "Máš tam značku. Odstraním ti jí." "D-dobře." Aizawa mi odstanil značku z hrudi. Druhý den jsem šla do zahrady. Aki je tu taky. "Aki? Mohla bych se na něco zeptat?" "A na co?" "Co se stalo stim starím mužem?" "Proměnil se v ED." "ED?" "Jsou to lidi který upsaly svojí duši" Přerušil Aizawa Akiho. "A-aha." Tu ruži co jsme dostaly s Gaarou tak ji mam pořad ve vlasech. "Od jdy tu jsi?" "Od rana. Kolik je?" "Asi čtyři odpokedne." Chvíly byli ticho. "Prý je zítra a pozítří, nějákej bazar." "Co tam asi bude?" Koukla jsem se na Gaaru. Který si sedl vedle mě a vzal si mě na klín. "Nevim. Ale Aizawa zase něco koumá. Donnatelo. Bude prodávat oblečení. Které má na loutkách." "A Aki?" "Nevim ale můžem se ho zeptat." Zvedla jsem se a šla jsem si opláchout obličej k fontáně. "Kate-san." "Ano." "Tady máte svoje oblečení." "Ano. Děkuji." "Pudem se podívat do města. Nechcete jít s náma?" "Jistě pudu ráda. Jenom si dám věci do pokoje." "Ano. Počkáme u brány." "Hned jsem tam." odnesla jsem si oblečení do pokoje.
5.Dílek:
A běžela jsem k bráně. "Nečekaly jste dlouho?" "Ne. Právě jsme přišli. Pudem?" "Ano." a šli jsme. Čtyři dívky z kostela, si vyšli do města. U jedno stánku jsme se zastavily. "Rossalin, Rebeko, Marie dlouho jsem vás neviděl." "Kručení břicha." Rossalin, Maria, Rebeka a ten pán se na mě podívaly. "Mám trošku hlad." pán se začal smát a dal mi dvě jablka která prodává. "Děkuju moc." "Nemáš zač." Šli jsme dál po tržnici. "Stůj, ty malej zloději." Něco do mě narazilo. Dítě. Otočila jsem se, sklonila se k dítěti. "Pocem ke mně." vzala jsem si dítě do náručí. "Kde je ten.." "Neměl byses takhle chovat k malému dítěti. Co ti vlastně ukradl?" "Bochník chleba." "Posvátné jídlo. Ale to dítě asi mělo hlad a ten kdo si jídlo opatří sám tak mu i zůstane. Rossalin prosím." "Ano." Rossalin dala pekaři jednu zlatku. Pekař odešel pryč. "Jak se jmenuješ?" "Yuki." "Yuki. Víš kde bydlíš." "Ano." Otočila jsem se k holkám. "Nevadilo by kdybych Yuki odvedla domu. Vrátím se zpátky." "Ale jistě." dala jsem Yuki na zem a šli jsme. Odvedla jsem jí domu. "Mami, tatí!" "Yuki!" Yuki běžela za svími rodiči který byly před domkem. Můž šel ke mně. Vzal mě za ruku. "Děkujeme moc že jste nám přivedla Yuki zpět domu. Jsme jenom chudí lidé. Nemáme čím zaplatit." "To nechte být. Bůh mi to něják oplatí. Ať je Bůh svámi." "Děkujeme." otočila jsem se a šla. Ale zastavila jsem se. Otočila. "Yuki." "Ano." "Pocem ke mně." "Ano." Yuki ke mně přiběhla. "Tady máš." Dala jsem Yuki jablko co jsem dostala. "Děkuju moc." Běžela jsem do kostela. Gaara mi šel naproti. Sedli jsem si na zídku. Chtěl jsme jít do kostela. Z vlasů mi vypadla květina, Gaara se ohnul pro ni. Otočil hlavu. "Brácha? Gaaro jsi to ty?" "Kankuro?" Kluk si sundal kapusu z hlavy. "Jsem rád že tě vidím. A že jsi v pořádku. Gaaro." Gaara mi dal růži do vlasů. "Katheríno-sama." Otočila jsem se. "Miro?" Mira si sundala kapucu z hlavy. "Jsem ráda že jste v pořádku." "Miro. Prosim tě. Říkám ti jménem tak mi říkej Kate." "Dobře. Kate." Šli jsme do kostela. "Aizawo!" Běžela jsem za Aizawou. "No?" "Mám prosbu." "Jestli myslíš ty dva tak je tu místa dost." "Děkuju." Jednu postel daly ke mně do pokoje. Mira si sedla na svojí postel. "Jak jste se od tam tud dostaly?" "Nebylo to těžký." "Aha." šli jsme se s Mirou podívat do jedné zahrady na střeše. "Jak jste věděly že budem zrovna v kostele." "Je to tu svaté. A navíc vy." Koukla jsem se na Miru divním pohledem. "Ty máš ráda kostely." Přivoněla jsem si k jedné růži. "Jsou krásné že?" objevil se jeden mladík. "Jsou krásné že princezno duhy." duhy?! Mladík na nás zaůtočil. S běžely jsem po celé zahradě. Musim to zkusit. Zaiphon. "óóó, Zaiphon, ale já taky používám Zaiphon." Zaůtočila jsem a on na mě. "Aťje bůh stebou." Objevil se Aizawa. Uděla to samý co stim starým mužem.
6.Dílek:
Donnatelo vzal mladíka a odnesl pryč. "Jsi v pořádku." Zeptal se Aizawa s úsměvem na tváři. "Jo." "Kate." "Dobrý sem v pořádku." "Ale stou rukou bys měla jít na ošetřovnu." "Huh?!"Aizawa ukázal na mojí levou ruku. "Do prkýnka." Zašla jsem si na ošetrovnu. "Co jste dělala?" "ED!" "ED? Kde by se tu vzal." "Jsou tu od té doby co jsem tady já. Děkuju moc." "Ať je bůh stebou." "I s váma." Šla jsem si sednou k fontáně. Přípravy na bazar je v proudu. Večer jsme šli lehnout. Ráno jsem se probrala brzo. Bazar je od rána v proudu. "Kate." otočila jsem se a on Gaara. "Pudem se podívat spolu po stánkách." "Jo." prošli jsme všechno. Taky bude divadlo pro děti i pro dospělé. Rossalin a Rebeka se spolu bavily. "Co se děje?" "Nemáme houslistu." "Housle, smičec a noty." "Cože?!" "Dejte mi housle a můžu hrát." Rossalin mi dala housle. Začala jsem hrát a pomalu začaly chodit. Rebeka, Rossalin a Marie hrají. Docela dost jich přislo. A myslim že jsem viděla šest dívek z obrazu. Hra skončila. Šla jsem se opláchnout k fontáne. "Seš moc dobrá!" Přišly ke mně dívky s barevnými vlasy do duhy. "Děkuju." Šla jsem se projít
do zahrady. Sedla jsem si na lavičku.
"Mao! Počkej na nás jsi moc rychlá!" Řvaly na Moa všechni její mladší sestry. Kromě mě."Kate. Běž za svími sestrami." "Já budu u tebe, mami." "Královno." "Copak. Michaely." "Je tu král z písečného království se svými dětmi." "Děvčata jdeme." "A kam?" "Přívítat hosty." všechy jsme šli do velkého sálu. Sedli jsemsi na židle. Do šálu vešlo pár lidí. Jeden pán a tři děti. "Mao. Co kdyby jste šli do zahrady." "Nemohly by i Temari, Kankuro a Gaara taky?" "Mohly. Bežte." Šli jsme všichni do zahrady. Sedli jsem si k jezírku a povídaly si.
Pane Bože. Zpomínky. Teď se my vrací zpomínky."
další dílek zítra. Kate-chan











moc,moc moc se těším na další dílek
je to super,vždycky si dobře počtu :)