Ahoj lidičky,
je tu sedmí dílek Sedm bohů duhy: Válka.
Zítra bude už díl s válkou.
Díly s válkou budou asi tři.
Uvidíme jak se to bude vyvíjet.
Minulém dílku jste četli:
Mao se objevila vedle mě. "Teto. Vedle tebe je moje máma, ale je průhledná." řekla Anna rozklepaným hlasem. "Anno, neboj se. Kate. Musíš se Greenovi postavit. A Anna ti pomůže. Svoji sílu používat umí, i jí ovládá. Že?" Anna jen kývla. Mao zmizela. Anna si klekla. Šla jsem za ní a klekla jsem si vedlení. "Anno." "Teto. Kdo jí to udělal?" "Green." "Alex." "Ty ho znáš?" "Máma. Já jsem jeho dcera." "Proč si jí to říkala." Mao se znova objevila. "Je to moje teta. Alexandra jí pomůžu zabít." "Ten přístup má po tobě." řekla jsem Mao. Anna se začala smát. Mao opět zmizela. "Teto, mohla bych si pochovat Renesme a pak Daisukeho." "Jo. Můžeš." Zbytek dne jsme trénovaly.
Myslim že jsem usnula ve stoje opřevá o zeď. Ráno jsem se probrala v postely. "Dobré ráno." "Mao?!" A spadla jsem z postele. "AU!" Opřela jsem se lokty o postel. "To neumíš klepat." "Jak bych asi zaklepala. Jsem průhledná jako sklo." Mao se nahnula nad postílky. "Jsou nádherný. Renesme je krásná jako maminka. A Daisuke je ošklivý jako tatínek." "Tim chceš říct že jsem si měla dávat pozor!!" "Jo!!" "Ty máš zase Annu s Greenem!" "Ale on mě miloval!" "Dokuď jsem nepřišla do kostela." "Jo. To máš pravdu. A přestaň na mě řvát jsme starší než ty." zvedla jsem se ze země a převlíkla jsem se. Dala jsem Daisukemu a Renesme mlíko. A šla jsem se nasnídat. Pak trénovat. Celý den trénovat. Ale večer. "Musíme do kostela." Řekl Nick. "Takhle na noc?" řekli jsme všichni. "Jo, takhle na noc." Vzala jsem Renesme, Anna vzala Daisukeho. Letěla jsem s Gaarou, Anna s Aizawou. Isabell s Nickem. Mya s Akiou, Kaori s Anabell. Do kostela jsme doletěly se svítáním. Nick s Aizawou šli za Arcibuskupem. Šla jsem se projít do městečka. Koupila jsem si jablko. Někdo do mě narazil. Otočila jsem se. "Yuki" "To jsi ty? Ráda tě vidím." Yuki mě objala. "Yuki. Ty jsi vyrostla." "Jak se vlastně jmenuješ?" "Jsem Kate. Co jsi ukradla tento krát." "Ehm." "Kde je ten malej spratek." Objevil se prodavač pečiva. Zase on. "Zase ty a ta tvoje kámoška." "Já nic neukradla. To udělal ten kluk." Vzala jsem Yuki za ruku a šli jsme. Odvedla jsem Yuki domu. "Yuki." "Mamí, tatí." Yuki objaly její rodiče. Její otec šel zase za mnou. "Děkujeme moc." "Nemáte zač." "Kate. Moc ti děkuju že jsi mě odvedla domu." "Nemáš zač." Šla jsem zpět do městěčka. Koupila jsem si kousek chleba a zaplatila jsem i ten co někdo ukradl. Šla jsem zpět do kostela. Lehla jsem si na postel. A přemýšlela. Gaara přišel za mnou. Lehl si vedle mě. "Co jsi dělala ve městečku?" "Potkala jsem kamarádku." Gaara mi dal pusu. Vzaly jsme Diasukeho a Renesme a šli jsme do zahrady. Sedli jsme si do trávy. Gaara zvedla Diasukeho nad hlavu. "Jen blbni a dopadne to špatně." "Daisuke řekni mamince aby se o tebe nebála. Seš velký kluk." "Velký nebo malý je to pořád dítě." Gaara se zamyslel. "Nad čím teď přemýšlíš." "Zítra je to vlastě měsíc co jsou na světě." "Vidíš a já na to zapoměla." Odnesli jsme Renesme a Daisukeho zpět do postílek. Večer jsem si šla lehnout. Ty čtyři dny byly stejný.
Další dílek s válkou bude ve středu. Těšte. Kate-chan.












krásný dílek...doufám,že jich ve válce umře co nejmíň ^^