15.kapitola: Směry na celou zeměkouli 1/2.
Před dvěma týdny jsme přiletěly do sídla hluboko v lese, ale nevim kde. Darg, Taila a Angela vypadají jako pětiletý, nevim co se děje ale tyděti hrozně rychle rostou. Všichni sme se sešli v jednom sále. "Myslim že bysme se měly rozdělit a hledat." "Kolik nás je?" "Třináct." řekl Kankuro. "Třináct?" "Oprava šestnáct." "Přestaň si dělat srandu." řekla sem naštvaně a promnula sem si spánky. "Promiň." omluvil se Kankuro. "Tebe bolí hlava." "Ob rána mám mygrénu že bych sní mohla sekat trávu na poli." "To tě tak bolí hlava?" ptal se Luky. Kývla sem. "Musíme se rozdělit. Dva poletí do San Francisca, dva do Barcelony a dva do Jižní Korei." "A vy čtyři?" ptal se Kankuro. "Já s Kate poletíme do japonska. A Temari s Lukym, Anastísii a Batiou zůstanou tady." "Si děláte srandu že tu budu jediný chlap?" "Taky to tady budeš mít na povel. A budeš se starat o jedno z dětí." řekl Gaara. "Hele tak kdo kam poletí." ptal se Dai. "Isibell a Dai poletí do San Francisca. Sára s Kankurem do Barcelony. A Ryo s Izi do jižní Korei." "A my poletíme do Japonska." řekla sem. "Jo. Poletíme hned žádné balení prostě se letí hned." "Ale do kabelky si mlže vzít pár věcí, že jo?" ptala se Sára. "Jo. To jo." Já, Izi, Isabell a Sára jsme si vzaly kabelky a šli jsme pryč. Na letišti jsme koupily letenkny a lětěly jsme do přidělených zemí. V letadle sem pomalu usínala.
Dai a Isabell letěly do San Francisca. "Co když prohrajeme." "Isabell nepřemýšlej nad tím. Když budeme mít pomoct tak vyhrajeme. Ale ztratíme hodně přátel." "Víš kde ti dva bydlí?" ptala se Isabell Daie, a z očí jí teklo pár slz. "Táta mi dal fotku domu kde je drží jejich otec pod zámkem. Ale otec jim před pár dny zemřel tak tam sou zamčení." "A jak se jmenujou?" "Sebastian a jeho sestra Anabel. On má černé vlasy, ona blond vlasy a oba mají zelené oči." "Takže sourozenci." "Jo. Ale Anabel je starší než Sebastian." Isabell si dala hlavu na Daiovo rameno. Dai ji políil do vlasů. "Neboj dopadne to dobře. Snad.." poslední slovo řekl neslyšně. Isabell pomalu usínala.
Sára a Kankuro letěly do Barcelony. "Jak vypadá?" ptala se Sára Kankura. "Má Fialové vlasy a zelené oči." řekl kankuro a koukl se na Sáru, ta mu pohled oplatila. Kankuro se pak koul do mapy Bacelony. "Kankuro?" "Hmm... copak??" "Co bys dělal kdybych byla znova těhotná?" "Co bych dělal... Počkej tim chceš říct.." "Sem v prvním měsíci." řekla Sára a s Kankurem se koukli vzájemně do očí. "Tak za tihle mě Gaara s Kate zabijou." "Nazabijou. A když tak jedině přes mou mrtvolu." "Zapoměla si přes dvě tvole mrtvoly." řekl Kankuro a dal Sáře polibek na tvář. "Myslim že by Darg měl hroznou radost že bude mít sestřičku nebo bryrtříča." řekl Kankuro. "Sestřičku. Kankuro bude mít sestřičku." "Jak.. Katen to řek co budeme mít, že jo?" "Jo. Je to starí známí, co můžeš čekat?" "A jámyslel že budeme mít dvojčata." "Myslet znamená nic nevědět." Jenže sára si myslela něco jiného. "Na dvojčata by ses nezmohl." myslela si Sára a pomalu usnula. "Bůhví jak to snáma skončí." řekl Kankuro pro sebe.
Probudila sem se chvíly před přistáním v Japonsku. Z letiště jsme se ubytovaly v jenom menším hotýlku. "Myslim že ji najdeme za párdní." řekl Gaara. "A já jdu spát." řekla sem a lehla sem si na postel na záda. "Ale noták. Pojď se projít." žadonil Gaara. "Gaaro, ráno mě bolela hlava, skoro celý den jsme seděly v letadle. A sem unavená." hlavu se dala na polštář. "Ale noták. Kate." Gaara mě políbil na rty. "Gaaro nech mě odpočinout a miminka taky. Vážně jsme celý den seděly v ledatle." Gaara dal hlavu na moje bříško. "Kopou ale slabě." "Já ti říkala že budeš blbej když budeš dávat hlavu k bříšku." "To mi nevadí. Po pár letech to přejde." "Ty si z toho děláš jenom srandu, ale co když to bude pravda." řekla sem se smíchem. "Tak to ta pravda bude. Hele co kdyby jsme-" "Ne. Sem ve třetím měsíci a za pár dní to bude čtyři měsíce." Gaara si lehl na bok vedle mě. Gaara mi prstem jezdil po ruce. Přitisklasem se ke Gaarovi a usnula sem.
Kankuro se Sárou jdou v Barceloně po Bulváru la Rambla. Sledovají dívku s Fialovými vlasy a zelenými oky, na sobě má džíny a tričko pod prsa. Zašla do uličky. Kankuro se Sárou běžely za ní. Dívka chtěla Sáře zabodnout nůž do srdce. Ale Kankuro dívku hodil ke zdia chytl jí pod krkem. "Co.. odmě chcete?" "Myslim že to dobře víš, Flow." řekl Kankuro. "A na mojí holku si nůž brát neměla." dořekl větu. "Přeju hodně štěstí ve vychování druhého dítěte." "Flow ty umíš vydět budoucnost dřív než nikdo z upírů." Kankuro Flow pustil, tak sklonila hlavu. "Dobře. Pudu sváma. Chci vidět jak tvoje švagrová porodí dva zdravé silné kluky po Gaarovi a jednu pěknou a zdravou holčičku jako je její maminka." "Jsi hodná." Flow se podívala na Sáru. "Moc se omlouvám." omluvila se Flow Sáře. "To je dobrý."
"Dai seš si jistý že to je tady." "Jo, sem." Dai zasešl do uličky. "Isabell našel sem tom." Isabell si popoběhla za Daiem. "Vidíš." Dai vzal Isbaell za ruku a šli do jednoho domu. "Daii, vážně je to tenhle dům." "Jo, je." Dai s Isabell šli do sklepa. Otevřel skřípající železné dveře. V každém zadním rohu seděla postava. "přišli jste nás zabít? Jestli jo tak to udělejte hned." "proč bysme vás zabíjely když potřebujeme pomoct ve válce." Kluk s černými krátkými vlasy zvedl hlavu a byly vidět jeho zelené oči. Holka s dlouhými blond vlasy taky zvedla hlavu, taky byly vidět její zelené oči. "Sebastiane, Anabelo pomůžete nám?" "Když nás dostanete z těch zelezných pout tak jo." řekl Sebastian. Dai šel a sundal jim silou železná pouta. Vyšli do haly domu. Sebastian bylcelý v černym, tričko, kalhoty a boty v černé barvě. Anabel mám na sobě černou sukni do půly stehen a blíkou košily. "Jenom si pro něco skočim." řekl Sebastian a šl do patra. "Šel si pro svůj kabát." "Brácha vem mi mikinu." řvala Anabel na Sebastiana. "Na." "Díky." "Já sem Dai a tohle je moje manželka Isabell." "Mě říkají Sebby a Anabel říkají Anabel." "Díky že si mě představil brácha." "Tak válka jo. T bude zajímaví." řekl Sebby. "To bude."











Jako vzdy Kate, hezky dilecek