close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

18.Kapitola: Sen? Gaara stále žije! Křik tří miminek.

29. srpna 2013 v 12:09 | Kate-chan |  4.řada U.P. battaglia

18.Kapitola: Sen? Gaara stále žije! Křik tří miminek.




Uběhlo šest měsíce, devátý měsíc těhotenstvý a je to hrozný, každym dnem bych měla rodit. Darg, Taila a Angela vyrostli a sou z nich dospělý upíři. Taila má hně vlasy po rodičích a má zeleno-modré oči. Darg mí tmavě hnědé vlasy a zelené oči. A Angela má hnědé až červené vlasy a má modro-hnědé oči. Zrovna všichni sedíme v jídelně, já koukám do zdi. "Kate dáš si něco ke snídani." ptal se mě Nazion. "Hmm." "tohle říkáš už od tý doby co tu sedíme. Umíš něco jiného než "Hmm"?" ptal se Derro. "Hmm." odpověděla sem. "Slyšíš mě?" ptal se Katen "Hmm." "Vidíš mě?" ptal se znova. "Hmm." "Kluci tak ji nechte. Víte jak musí být deprimují když někdo přijde o manžela a ta žena je těhotná." řekla Izi. po tváři mi stekla slza. "Kate promiň." omluvila se. Zvedla sem se ze židle a šla sem k sobě do pokoje. Vy tři mi dáváte teda zabrat. Sedla sem si do židle u stolu. Poslední čtyři měsíce se mi vrací jeden a ten samý sen. Stojim v hořícím domě. Slyšim jak někdo dupe v patře. Vyběhnu ven. Ptám se ostatních kde je Gaara. Všichni mi říkajíže je Gaara v tom domě. Derro s Katen mě chytí za ruce. Řvu Gaarovo jméno a z očí mi tečou slzy. Pak se objevim na nějákim poli od krve, všude okolomě krev a zakrvácená mrtvá těla. Pakvidim Daichiho jak probodává Daie a pak probodává mě. Tenhle sen se mi vrací dokola. Ten sen by ze začátku pár krát za měsíc, ale poslední dva týdny ten sen se dvakrát za noc vrací. Zvedla sem se, šla sem k postely a sedla sem sina postel. Někdo zaklepal a vstoupil. "Kate jsiv pořádku?" ptala se mě Anastásia. Kývla sem. "Ale nevypadáš." Anastásia si sedla vedle mě. "Kate. Co se ti děje?" po tvářích mi tekli slzy. "Posledný čtyři měsíce mám hrozný sen. Vrací se pořád dokola. Ale posledný dva týdny je ten sen víc a víc drastický a vrací se dvakrát za noc." rozbrečela sem se ještě víc. "Ššš. Kate klid." Anastásia mě hladila po zádech. "Nevěřim že by Gaara uhořel. Tomu nevěřim." "Kate ale to by se Gaara už objevil. Musíme se smířit s tím že je mrtví." "Neni. Vždy když ten sen je skoro na konci ucítim na tvářích hlazení. Cítim lásku. Gaara je naživu." "Kate. Nebudu se stebou hádat. Každá si stojíme za svim." řekla a odešla. "Mami můžu?" ptal se mě Dai. "Jen pojď." "Mami co se ti děje?" Dai si sedl vedle mě. Utřela semsi slzy. "Nic sem v pohodě. Co potřebuješ?" "Jenom se chtěl zeptat cobys chtěla k narozeninám. Máš je přece za pár dní." "Já mám jenom velká příní která se vyplní težko." "Tak mi je řeknia já se je pokusim splnit." "první přání je aby Gaara byl živí a už se vrátil k rodině. Druhý aby se mě a Gaarovi narodily zdravá miminka a tobě sourozenci. Třetí přání je zabít Daichiho, a čtyrtý aby jsme z tý bitvy vyšli všichni živý." "První nevim jestli se splní, druhý taky, třetí to ti řeknu narovonu že Daichi bude mrtví. A to poslední určí osud." Dai mě obejmu oklem ramen. "Mami, neboj. Táta je určitě živ. On se vrátí." "Jen aby." "už si vybrala jména pro ty tři mimnka?" "Mám zatím dvě. Holčička Katerien, a první z kluků bude Leonardo." "A ten druhý kluk?" "Nevim. To sem ještě nevymyslela. Gaara vybral ho holčičku, Leovi jsme slíbily s Gaarou že po něm pojmenujeme první syna co se narodí z těch tří." "Takže ti chybý to poslední jméno." "Ségra? Máš čas?" ptal se mě Derro. "Jo mám." řekla sem a znova sem si utřela slzy. "Já už pudu." řekl Dai a chytěl se zvednou. "Jen seď. Tohle není tajemství." Dero mi dal papíry, tužky, pastelky a zvýrazňovače. "Na co to budu potřebovat." "Na kreslení. Nakresli co cítíš." řekl Derro a odešel. "Ale strejda měl pravdu. A co sem slyšel od táty tak si na střední dokonale kreslila." Usmálala sem se, zvedla sem se a dala sem papíry a ostatní věci na stůl. "Jo, nechám tě." Dai se zvel dal mi pusu na tvář, šel z pokoje a zavřel dveře. Sedla sem si, vzala sem tužku a začla sem kreslim svoje pocity, smutek, zlost, vstek, samota. Za celý den sem pokreslila osm papírů rozměru A1. Večer asi v půl jedenácté sem si šla lehnout.



V černých kalhoteh, v bíle košile, šel lesem červenovlasý muž se zelenýma očima. Šel směrem k sídlu na ostrově Isola. Stráže hradu šli do pozoru, když šel okolo muž. Skočil na bolkon u pokoje Kate, otevřel balkonové dveře svojíí myslí. Vešeldo pokoje a přistoupil k postely Kate. Ta zrovna házela hlavou že se jí zdál hrozný sen. Mu se dostal do její hlavy a sen upravil, pak ji pohladil po tváři. Najednou se zavřely balkonové dveře.



Probudilo mě prásknutí balkonových dveří. Otevřela sem oči nademnou někdo stál. Muž běř´žel ke dveřím a běžel na chodbě pryč. Zvedla sem se a šla za nim. Pane bože schody. Ale ne mi praska voda. Začala sem kričet bolestí. Muž se zastavil, otočil se a šel ke mě, za nim se vždy rozvítily se světla. Došel ke mě. U nás se rozsvítila světla. "Gaaro! Au, au, au." Gaara zahvízdal na prsty. Všichni hned byly u schodů. "Gaaro!" řekli všichni radostně. "Teď není čas oplakávat mě. Kankuro Sebastiane odveď te Kate do jejího pokoje. Luky ty si přeprav budeš muset odrodit moje tři děti." řekl Gaara. "Tak jo. Horká voda a ručníky." řekl Luky. Všichni na něj zůstaly koukat. "Rychle jinak nám Kate bude rodit na schodech. A to by dobrý moc nebylo." Sebastian a Kankuro mi pomohly do postele. Luky přišel za chvíly. "Izi, Isabell. Potřebuju pomocnice." "Luky dělej." řekla sem a začala sem řvát. "Fajn Kate až řeknu-" "Já to znám už sem rodila." "Tak dýchej. Teď." zatlačila sem. "Teď!" zatlačila sem. Dýchyla sem težko, celá od potu. "vidim hlavičku prvního dítěte. Znova!" zatlačila sem. A miminko bylo venku. "Kluk." řekl Luky. Chlapeček začal křičet. Ten můj malej Leo. Hurá. Přestřihla se pupeční šnůra. "Kate. Tlač." tlačila sem jak to šlo. Po pár minutách bylo další miminko venku. "Další kluk." tak a sem někde, nemám jméno. Druhý chlapeček začal křičet. "Kate ještě páprkát. Tlač." zvona sem zatlačila. Po další pár minutách bylo miminko venku, začalo křičet a já sem si oddychla. Pupeční šnůra se přestřihla. Opřela sem si hlavu o polštáře. "Kate máš dva zdravé kluky, a jednu zdravou holčičku." Luky mě přikryl dekou. "Dej mi moje miminka." řekla sem udýchaně. Luky mi dal děti. "Jak si tohle mohla v sobě nosit." "Normálně." "Gaaro. Pojď dovnitř." řekla Izi ze dveří. Gaara si přisedl na postel. "Dala sem Gaarovi prvního narozeného kluka." "Náš malý Leo." Gaara mi dal pusu na čelo. "Kate byla si hodně statečná." najednou se ozval zvon. "Nazion nechává oznámit že máme zase miminka." z venku se ozívala radost, pískot a jásot lidí. Kluci přinesli jednu velkou postýlku pro děti. "Tohle je ta nejvetší co tu je?" ptal se Gaara. "Jo je." "Gaaro. Všichni tři se tam vejdou. Ale dej Katerien mezi chlapečky. Oni jí ochráni" Gaara dal děti do postílky. Chlapečkové se k holčičke natočily čelama. "Už máš jméno pro druhého chlapečka?" "Ne. Vymylsíme ho ráno. Sem hodně unavená." řekla sem. Luky, Izi, Isabell a ostní šli pryč z pokoje. Gaara si lehlvedle mě a pomalu sem usínala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama