25. kapitola: Člověk a zase upír.
Uslyšela sem hlasy. Pomalu sem otevřela oči. "Jsi v pořádku?" ptal se mě brácha. "Jo....jenom se mi točí hlava." Derro mi pomohl sednout. Všimla sem si že mám dlouhé vlasy. Povytáhla sem obočí. "Jako člověk jsi měla dlouhé vlasy a jako upír jsi si je nechala ostříhat." "Ty mi chceš říct e jako člověk budumít dlouhé vlasy" Derro kývl. "Co Leonardo?" "Mě teď bolí krk." řekl Leonardo a podal mi sklenici vody, napila sem se a dala sem sklenici na noční stolek. "Jak to že tě bolí krk?" "Tady Derro si cucnul trochu krve odmě ale člověkem neni." Derro se nevině usmál. "Tak teď mám jeden jedinej úkol." řekla sem. Kluci povytáhli obočí. "Musím nějak vyřešit jak budu říkat svému Leovi a jak tomuhle." ukázala sem na Leonarda. "Tak malému říkej Leíčku. A tady Leonardovi říkej Leo. A máš to." navrhl Derro. "To není špatný nápad." řekli jsme s Leem stejně. "No vidíš. Jak sem obač chytrej." "Ale to po mámě nemáš a po tátovi už vůbec ne." řekla sem. "Hele teď mě napadlo co kdybychom se tam jeli podívat. Aya a Luky to zvládnou s malýma." "Ne já tam asi nepojedu." řekla sem. Derro pokrčil rameny a odšel. "Leo? Kde to jsme?" "Ty jsi to nepamutuješ? Je to sice asi dva až tři roky co jsi tu nebyla." Leo mi padl jednu fotku, na ní sem já a Leo před naším domem než jsme se staly upíry. "My jsme v našem starém domě?" Leo kývl. "Kate co děti?" "Dva kluci a jedna holčička. Nejstarší kluk má jméno po tobě, pak je mladší Tay Dave, a nejmladší holčičika Katerien." "Takhle se jmenovala jedna žena z tvého rodu. Snad nějáká praprababička. Možná i tři pra." "Jo máš pravdu." Leo si přisedl na mojí postel. "Ale Derro má dobrý nápad jet do vaší vesnice." Leo udělal psí oči. "Když řeknu že tam pojedeme tak přestaneš dělat psí oči." Leo kývl. "Fajn. Pojedeme." "Super." Leo mě obejmul. "Počkej. Bolí mě celý tělo." "Když mě je u tebe dobře." Leo si na mě lehl a usnul. A já taky zavírala pomalu oči.
Seděla na laviče. Její červené vlasy jí padaly přes zelené oči. přemýšlela nad tím kdo by mohl Temari zabít. Nikdo jí, ani ostatním to nechtěl říct. Že by to byl Gaara? To se jí nechtělo věřit. Aniel by nemohla zabít svoji matku. "Taky mi nejde do hlavy kdo by chtěl zabít Temari." řekla Anastásia. Jenže Bati ji nevnímama. "Bati, slyšíš mě?" Bati nevnímala. "Ach jo. Omlouvám se předem." Anastásie dala bati štiplavý pohlavek. "Můžeš mě něchat přemýšlet!!" řvala Bati. Anastásie nadskočila leknutím až poskočily i její zrzavé kudrnaté vlasy. "Konečně! Víš vůbec co sem ti říkala?" "Ne. přemýšlím kdo by chtěl Temari zabít." "Tak to nech plavat. To že nad tím buduš přemýšletto Daiovi, Dargovi tetu nevrátí a Aniel matku." Anastási a se opřela lokty o kolena. "Slyela sem Sasukeho jak říkal Daiovi že Gaara umý ovládat cizí mysl." řekla Anastásia. "Já to taky slyšela. Co když ovládá tvoji myls!" bála se Bati. "Ty seš padlá na halvu ne? Mě se do hlavy asi těžško do stane 143let atarej upír. Když já sem starší. Co kdy Gaaru máš v mysli ty? He?" Anastásia zvedla jedno obočí. "Anastásie, Gaara se dokáže do stad do mysli známých a příbuzných." Kankuro a sedl si vedle nich. "Jak dvouho nás posloucháš?" ptala se Bati. "už od tý doby co ti Anastási dala pohlavek." Bati kývla. "Derro napsal Daiovi esemesku že Kate je člověk. Její starý kamarád, kterýho někdo zbil v římě, byl oživen a měl v krvi nějákou látku na zneškodnění upíří krve." vysvětlil Kankuro. "Ty myslíš Leonarda?" ptala se zvědavě Bati. "Jo. Ty ho znáš?" "V Benátkách jsme si hodně dobře rozuměly." řekla Bati a zaklonila hlavu, koukala na nebe, viděla všelijaký tvary mraků.
Všude po těle sem cítila doteky prstů. Otevřela sem oči, viděla sem Lea jak prstama jezdí po mojí ruce. "Koli je hodin?" "dvět ráno." "Cože?" "Když jsi mě kousla do krku tak jsi spala dva dny." "Takže sem spala tři dny?" "Jo." "Takco pojedeme do naší vesnice nebo ne?" ptal se Derro mezi dveři. "Jo pojedeme. Ale nechte mě vyoupat, převlíkout a na snídat." "Okey!" Leo se zvedl a šli s Derrem dolu. Pomalu sem se zvedla vzala sem si ručník, čistý oblečení a šla sem do koupelny. Vykoupala sem se a šla sem do kuchyně si dát snídani. Pak jsme sedli do auta a jeli jsme. Do jeli jsme do vesnice, vystoupily jsme a všichni na nás koukaly. "Pane bože. Katheríno! Derro!" naše matka k nám přiběhla a obejmula nás. Od Derra se otáhla. "Derro ty jsi upír?" "Jo. Sem ale tady Kate ne." Derro na mě ukázal. "On se objevil před rokem!" řekla sem a ukázala sem na něj. "Ale je dobře jste oba zdravý a živý." řekl silný mužský hlas, s Derrem jsme stuhly. Otočily jsme se. Před náma stál muž s červeno šedinými vousy a krátkými červenými vlasy, oči má tyrkysovo-zelené. "Tati seš to ty?" ptala sem se nejistě. "Jo, sem t-!" Než stačil doříct větu a už sem ho obejmula. "Hodně jsi mi chyběl." z očí se mi zpustily slzy. "Nepalč. Pláč ti nesluší." otec mi upřel silnou rukou slzy z tváře. "A-ahoj tati." zakokta Derro a koukl se stranou. Otec k němu přešel. Derro zavřel oči, asi čekal něco horšího, ale otec ho poplácal po rameni. "Je dobře že si se objevil, a že chráníš svoji sestru." přešla sem k autu. "Leo pojď, oni ti nic neudělají." řekla sem. "Jedině ho trochu zaškolím aby věděl jak na tebe." řekl muž s hnědýmy vlasy a tmavě zelenýma očima. Chvíly sem na něj koukala a pak sem si zpoměla. "Tasi. Ráda tě vidím" objala sem Tase. "Ty posiluješ." "Jo, posiluju." řekl a bejmul mě. Cítím teplo. Tas mě pustil a přešla sem k mámě a otci. Leo vystoupil za uata a opřel se zády o něj. "Leonardo pojď knám domu, my zas tak nekoušeme." řekl Otec. Vzala sem Lea za ruku a šli jsme domu. Otec, Derro a Leo si sedli do obýváku, já a máma jsme šli do kuchyně. Sedli jsme si ke stolu. "Kate, slyšela sem že sis vzala. Sabaku no Gaaru." "Vzala ale zase sem se snim rozvedla." "A kolik máte děti?" "Pět. Ale poslední tři neberu jako svoje děti." řekla sem a upila sem čaje z hrnku. "Pět dětí." vzdychla matka. "Dvě." opravil jí Derro a sedl si vedle mě. "Ale když nad tím přemýšlím tak jedno." Matka zvedla jedno obočí. "Jeden nám vyhlásil válku." řekl místo mě Derro "Jo. Derro mohla bych tě o něco požádat?" "O co?" ptal se vystrašeně. "Až Leonardo, Tay a Katerien budou větší mohl bys je, s Lukym odvést na ostrov Isola?" "Nóó. Tak to teda nevim." Derro si vzdychl. "Já si dělám srandu ségra. Jasně že je tam odvedu." "Díky. Nebude vadit když se pudu projít?" "Ne nebude." zvedla sem se a šla sem se projít do lesa. Lehla sem si do trávy na jedné mýtině. "Já věděl že tě tu najdu." řekl Tas a lehl si vedle mě. Tas je můj kamarád z dětství, jako malý jsme spolu lítaly po lese a párkrát jsme spadli do jezera podlíž týhle mýtiny. Tas mě začal hladit po ruce. "Hele nech toho." "Pšš!" Tass se zvedl a proměnil se na vlka hnědé barvy. Stoupla sem si. "Tasi?" Tas zavrčel. Před náma se objevil černý vlk. Vrčel a štěkal. S Tasem se začaly prát. Najedno se Tas dostal na zem. Vlk začal chodit okolo mě. Začala sem pomalu couvat. Vlk na mě skočil a rozdrásal mi hrdlo. "Kate!!!!" zařval Tas z plných plic, že to muselo být slyšet až do vesnice. Předl sebou sem viděla hodně postav. Pak sem zavřela oči.
Lucy seděla ve společné místnosti, četla si knížku, vedle ní seděla Flow a prohlížela si fotky na mobilu, u jedné fotky se zastavila, na fotce byla Flow a nějácí dva kluci, u fotky Flow ukápla slza, vedle Flow seděl Sebby. Lucy se koukla na fotku. "Bývalý přítelové?" "Ne. Starší brácha a bratranec. Oba zahynuly před dvěma roky v Barceloně. Oba je zabil vlk démon zrzavé barvy. Ale jeden vlk černí barvy je chtěl zachránit." Sebby stuhl. Obě holky se na Sebbyho koukli s jedním zvedlím obočím. "Co se ti děje?" ptaly se obě. "Ehm... já.. No.." "Ty jsi ten černý vlk kdo je chránil." Sebby nervozně a se strachem klývl. Flow Sebby ho obejmula a u toho jí tekli slzy. "Děkuju. Že jsi je chtěl zachránit." "Neni zač." U krbu stál Dai a koukal na obrazy na stěnách. Najenou se rozbila, sama od sebe, váza. Všichni co byly v místosti nadskočily leknutím. "Daii." vedle Daie se objevial Isabell a měla v ruce fotku s Daiem a Kate. "Mami.." zašeptal Dai. Najednou mu začal zvonit mobil. Po pár minutých do telefonoval. Sedl si ztěžka do jednoho křesla. "Moje máme je upír." "To byla už hodně dlouho." řekl Kankuro. "Ne. Máma byla zase člověkem. A Leonardo byl oživený. Ale před pár hodinama ji a jejího kamaráda napadl cizí vlk. Mámě rozdrásal hrdlo a museli jí proměnit na upíra, Lea a jejího kamráda taky." Všichni na něj vyvalili oči.
~Rozhovor Daie a Derra~
"Ahoj Derro. Co se děje?" "Ahoj Daii. No víš.." Dero si vzdychl. Dai protočil panenky. Isabell se zasmála. "Kate, byla člověkem" "Jak myslíš "byla člověkem"?!" "Daii. Kate napadl cizí vlk." Daii vyvalil oči. "Jak napadl. Co se mámě stalo?" řval Daii do telefonu. "Daii uklidni se." "Jak se mám uklidnit. Co se stalo mámě?" "Ten vlk jí rozdrásal hrdlo. Musel sem jí proměnit na upíra" "Derro řekni že to není pravda." "Daii. Je mi líto. Ale musel se to udělat." "Dobře. Díky. Čau." "Čau."










