27.kapitola: Skoro všichni oživeni.
Probudil se v místnosti plné světla. Myslel si že je mrtví, ale otevřel oči. podíval se vedle sebe a tam viděl svoji sestru jak spí. "Už jsi vzhůru to je dobře." "kde to sem?" ptaal se zmateně. "V Egli. Až se ůplně zotavíš a tvé sestra taky tak, budete moc jít za Kate." muž stál mezi dveřni odkud svítilo sluneční světlo, do tváře mu nebylo vidět. Muž si vzal židli sem si na ní obkročmo, břichem k opěradlu. Má krásné blond vlasy, jasně modré velké oči, jeho pleť je snědá, tělo samý sval. "Luisi. Co se stalo?" "Gaara, se s tvojí sestrou rozvedl." řekl Luis. "Jak to vzala Kate?"ptala se dívka. Její vlasy jí spadaly přes oči. "Ta to vzala prý dobře. Mám skvělýho informátora." "Koho?" ptal se Reiki. "Lukyho." řekl a umál se.
"Ayo noták otevři" slyšela sem z chodby. Vykoukla sem z pokoje. "Ayo.. seš tam?" ptal se Luky. "Uhni." řekl Leo. Napřáhl se a vykopl dveře. "Jdeme lhedat!" zařval Leo na celý dům. "Tas tu zůstane. A my ostatní jdeme hledat." S Leem a Luky jsme šli hledat Ayu. Na ulici sem zahlídla nějákého kluka s dívkou co vypadaly jako Reiki se Sárou. "Kate jsi v pohodě?" ptal se mě Leo. "Podívej se tam." Ukázala sem směrem na dva lidi. Leo šel k nim a na něco se jich zeptal. Pak na mě zamál abych šla k nim. Nejdřív sem nechtěla ale pak sem šla. "Nazdar ségra." pozdravil mě Reiki. "Brácha." Reikiho sem obejmula a Sáru taky aby jí to nebylo líto. "Kate koho ti támhle ti lidi připomínají?" ptal se Leo a ukázal směrem na houf pár lidí. Leo šel za nima. Pak na nás zamával abychom šli všichni za nima. "Sáro pojď." Vzaly jsme Sáru za ruce a odtáhly jsme jí k Leovi a těm lidem. "Ahoj Kate." pozdravily mě kluci. "Aki, Rafe Donný, Kisuke. Jste to vy?" ptala sem se rozhozeně. "Jo jsme to my." Všechny sem je obejmula. "Hodně se mi po vás stýskalo." "Hele víte co je nový" ptal se Luky. "Nazdar kluci." Luky pozdravil Akiho, Rafa, Kisukeho a Donnýho. "Vy se znáte?" ptala sem se. "Jo známe. A koukejte co sem obevil." Luky nám ukázal obráze jedné vily. "neříkej že jsi jí koupil." řekli jsme všichni stejně. "Jo koupil. A máme kde bydlet." řekl Luky. S Leem, Lukym a Tasem jsme si zbalily věci. Já je zbalila i Aye. A šli jsme do té nové vily. Rozdělily jsme si pokoje a šli jsme hledat znova Ayu. A našli jsme jí. Stála na mostě upírů. Tas ji chytl kolem pasu a odvedl jí z mostu. "Na co jsi zase myslela?" ptal se naštvaně Luky. "Luky nech toho. Já bych možná udělala to samý." řekla sem. Vzala sem Ayu za ruku a šli jsme do vily. "Tak tady budeme bydle.." zašeptala Aya. "Ayo. Nemusíš se tu nikoho bát. Já všechny znám a jsou moc hodní." řekla sem a usmála sem se.
Kankuro přemíšlel do byjeho sestru mohl zabít. Když okolo něj prošta Aniel tak se mu špatně dýchalo, cítil negativitu. Jen kdyby našel na ostrově vzácnou kouli minulosti. Koule minuosti je skleněná koule o rozměru 40 cm, kde každý mohl vidět kdo koho zabil. Kankuro šel do knihovny a hledal jednu knihu. "K, k, k, k, k. Tady." Kankuro vytáhl zpolice knihu kouzelných map. "Ukaž mi kde je koule minulosti." řekl a otevřel knihu. Kniha mu ukázala cesu ke kouli. Kankuro vzal knihu, ale najendou se mu obejvily tváře všech mtrvách upírů, po kterých uklízely louže krve před jejich starou vilou. "A sakra." zašeptal. Zavřel knihu, vzal jí do ruky a šel do svého pokoje. "To neni možný. Oni jsou všichni oživeni? Kromě Anabell?" ptal se Kankuro sám sebe v duchu. "To nemůže být pravda."










