close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

18.Vylepšení vlci našich hrdinů.

28. ledna 2014 v 15:06 | Kate-chan

18.Vylepšení vlci našich hrdinů.




Uplynul měsíc. Machidiel, Laura, María, Gabriel a pár stráží šli do Egli. Maríe spadlo něc malého bílého na nos, zbylo po tom jenom kapička vody.
"Sníh?! Jak to že tu padá sníh?" divila se María a otřásla se, Gabriel dal Maríe na ramena svoji mikinu.
"A co ty?" zeptala se María.
"Mě zima nikdy nebyla, a není." řekl a šli dál. Když došli do Egli do hradu. Na nádrvoří čeká Luis, Rosalin a Kate. María se s Kate obejmuly a šli i s Gabrim do zahrady kde byl taky Dai.
"Vy dva jste se nakonec daly dohronady?" zeptala se María.
"Jo." Dai si přitáhl Kate k sobě a políbil jí.
"Ahoj Daii." pozdravil Gabriel.
"Ahoj Gabriely." pozdravil Dai.
"Vy dva se znáte?" zetpala se Kate s Maríou stejně.
"Jo. Já sem přesně nešel do Isoli ale sem do Egli, u Isoli mě napald Gabrielův otec. Gabriel mi zachránil život a poslal mě do Isloly a řekl mi že tu mám strýce."
"Hele kde je Yumi?" "Je s Alechandrem, Yukou a Lucem Sotobě, je to vesnice na západě."
"Yukou a Lucem?" ptala se María.
"Yuka a Luco jsou Yuminy a Alechandrovi děti."
"Takže jsi teta." usmála se María.
"Ne. Já ne. My dvě jsme tety."
"Ale já sem upír." odpověděla María.
"No a? Patřila si mezi vlky, tak jako tak." řekl Dai.



Yumi sedí v zahradě, sedí na velké zahradní houpačce na terase, čte si knížku a každých pět minut kouká na Yuku a Luca, hrajou si na pískovišti v zahradě. Alechandro jin sehnal tokový domeček, douaptrový, v přízemí je obývací jídelna s kuchyní, z tý se dá vyjít na zahradu a na terasu a v patře koupelna, ložnice dětcký pokoj a jeden pokoj navíc. Zahrada je velká, altánek uprostřed zahrady, v altánku stůl a okolo něj asi pět až šest židlí. Pískoviště pro děti je asi pět metrů od domu. Podél venkovní zdi domu jsou vysázené květiny které odkvétají. Yumi se zvedla a šla k dětem, sedla si na kraj pískoviště.
"Fune!" volala Yumi na dívku okolo dvaceti let, její vlasy které sahlí po zadek, má je do jednoho pocu, který nosí přes levé rameno, jsou levandulové a očimá zlaté barvy. Na sobě nosí rudé šaty do půly stehen se tříčtvrtečním rukávem.
"Ano?" zeptala se Fune.
"Kde je Alechandro?" zeptala se Yumi Fune.
"Alechnadro odešel do toho města odkud jste přišli." vysvětlila Fune.
"Aha děkuju."
"Sem doma." volal Alechandro z domu."Ahoj zlato." pozdravil Alechandro a políbil Yumi na rty.
"Ahoj kde jsi byl?" zeptala se Yumi.
"V Egli." řekl Achalandro a vzal si k sobě svoji dceru, Yumi si vzala Luca na klín, Alechandro obejmul Yumi kolem ramen a políbil jí.
"Alechandro mám divný pocit že se tu něco stane." Yumi se podívala na zatahují sí se oblohu.
"Nemusíš se bát tobě, Lucovi a Yuce nic nestane to vám slibuju." slíbil Alechandro. Obloha začala černat, slunce se začalo schovávat za temné černé mraky. Yumi si opřela hlavu o Alechandra a zavřela oči.
"Yumi.." ozval se Alechandro ale Yumi neregovala.
"Fune!" volal Alechandro.
"Ano?"
"Vem Yuku a Luca do jejich pokojíčku." Fune si vzala obě děti do náruče a odešla s nimi do jejich pokojíčku. Alechandro vzal Yumi do náruče, zvedl se a šla do domu. Když šel tak začalo sněžit.
"To ne...." zašeptal Alechandro a odnesl Yumi do jejich postele. Alessandra šla pak zavřít dveře do zahrady. A v tom začala sněžná bouře.
"Alechandro. Myslim že máme problém."
"Jo to máme...počkej jak máme?" zeptal se Alechandro.
"Sem vlčice levandulové srsti."
"Pudu něco zjistit do hospody."
"Proč tam?" zeptala se.
"To je místo kde všichni všecko vědí." odpověděl Alechandro a šel.


Šel ve sněhové vánici směrem k Sotobě. Na sobě má černé uplé kalhoty, černé tričko,černé vysoké vojenské boty, černý kožený kabát zapnutý od krku po pas, oči a vlasy mají černě havraní barvu, na hlavě má černý kožený kovbojský klobouk. Za zádech v pouzdře má pušku. Na opasu pod kabátem má bič, uspávací šipky, dýky a jednu náhradní pistoly. Sedl si do jedné hospůdky v Sotobě. Sedl si do temného kouta hospůdky. Klobouk si sklopil přes obličej.
"Co to bude?"
"Pivo a whisky." řekl muž. Hospodský mu přinesl jeho objednávku. Muž dal skleničku s whisky do piva a pak se napil. Hospodský na něj jenom koukal.
"Můžu se vás zeptat jeslti tu jsou poblíš nějácí vlci který jsou jako lidi?" zeptal se muž.
"Ne. O nikom nevim." Do hospody vešel Alechandro, cítil přítomnst lovce. A lovec cítil přítomnost vlka.
"Dobrý den." pozdravil muž.
"Ahoj Alechandro."
"No moc dobrý den není." řekl Alechandro. A sedl si k baru.
"Jak to?"
"Strýčku Armando, ty seš jak ženksý v krámu." Hospodský je strýc Alechandra, má tmavě levandulové vlásy a zlaté oči.
"Já vim, co si dáš? A kde máš Yumi?"
"Dám si čaj s rumem. Yumi je doma, její špatně z toho počasí."
"Je mi jí líto. Co Yuka s Luco?" zeptal se Armando a dal před svého synovce čaj s rumem.
"Ty spí. Hele nevíš co je ta Fune?"
"Ty myslíš mojí dceru. Fune je hodná."
"Počkej, Fune je tvoje dcera?"
"Jo. Asi jsi jí nepamatuješ, je stejně stará jako ty." Alechandro se chvíly zamyslel.
"A jo. Jako malý jsme si hrály u nás, v lese a u jezera."
"Alechandro!" do hospůdky vběhla Fune.
"Fune. Jak to žene jsi s Yumi a dětmi?"
"Děti hlídá moje kamarádka. Ale Yumi zmizela." Muž v temné rohu dal na stůl pár peněz a šel.
"Alechandro víš kdo to byl?" zeptal se Armando svého synovce.
"Lovec. Kottu Pul." Kottu Pul znamená 'trs trávy'. Alechandro s Fune vystřelily z hospody a rovnou zkratkou do lesa. Na kraji lesa se proměnily do vlků, Fune nekecala, vážně je vlčice levandulové barvy, ale má křídla které má u těla. Alechandro má taky křídla ale jinou barvu než hnědnou, jeho barva je černá,od krku až po hruď, spodek ocasu, ofina pře pravé oko, břicho vnitřek křídal jsou svítivě tmavou barvou.
"Ví o tobě tvůj otec?"zeptal se Alechandro své sestřenice.
"Neví. Kdyby to zjistil, tak mi mě udal lovci." oba běžely hloubš do lesa. Alechandor cítil že je Yumi někde poblíš. Najendou se před nima objevila růžovo-bíla vlčice s křídly.
"Yumi!" volal Alechandro na svou milou. Tak začala na Alechandra vrčet. Hned jak ji předal myšelnku jak se jmenují jejich děti přestala vrčet. Najednou se ozval výstřel. Všichni běžely od výstřelu pryč. Doběhly za hospodu a proměnily se do člověků. A šli domu. Yumi nakrmila děti, Alechandro přemýšel o lovcu a Fune uvařila čaj.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luss ^^ Luss ^^ | Web | 28. ledna 2014 v 18:13 | Reagovat

Krasná povídka asi si budu muset přečíst všechny díly,jinak nejvíce se mi libí asi Fune (podle obrázku)^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama