11.kapitola: Manal je jediná záchrana.
Celou noc sem seděla u Daie. Nemha sem necht svého syna sama. Co kdyby náhodnou nežil. Chtěla sem snim být každou minutu. "Kate tady máš něco ke snídani." Izzi mi přinesla jídlo. Já ho položila na stůl a nejedla sem. "Kate měla by s něco sníst. Sedla jsi tu celou noc. Máš kruhy pod očima. Koukej sníst alespoň tu snídani. A žádné odmlouvání sem starší!" pokárala mě Izzi. Tak sem se pustila do snídaně. Jedla sme ji hodně dlouho a Izzi na mě dávala pozor abych všecko snědla. Když sem dojedla tak se usmála a odešla. "Daii proč mi tohle děláš?" pohladila sem Daie po hlasech. Luky musel Daie napojit na kyslík. "Kate." přišle za mnou Luky. "Gabriel ti sbalil věci. Letíme do Itálie." zdělil mi Luky. "Skupina Rafu Kyūketsuki má vlastní letadlo." ve dveřích se objevila Nyári s Luisem. "Víme co se stalo. Leo nám dal vědět." "Musíme něják Daie dostat do letadla." Uvažoval Luky. "Je v hangáru." Upozornila sem Lukyho. "Fajn. Tak si jdu sbalit věci." řekl Luky a odcházel. "Víme že cesta na letiště tvá hodně dlouho a hlavně když je špička. Takže jsme nechaly limuzínu ve pívepodlažním parkovičšky kam Daie převezem v obyčejném autě a ty pojedeš s náma a pak jedem na letiště sice to bude delší ale vyhnem se špičce." řekl Luis. Jenom sem kývla. Derro a Gabri opatrně pomohly Daiovi do Luisova auta s Nyrári jsme jeli s Ryem a pak jel s Izzi a Nyári rovnou na letiště. Gabri a Derro dal opatrně Daie do limzíny, já sem Daie chytla za ruku a jeli jsme limuzínou na letiště. Pak ho kluci opatrně daly do letadla na lehátko. Luky ho připojil na přístroj, kyslík a dal mu kapačku. "Zhoršuje se to." Luky koukl na mě. "Lusi!" křikla sem na Luise. "Chápu." Luis nastrartoval. "Ty to umíš řídit?" zeptala se Izzi. "Jo. Tohle letadlo řídím já a Leo." na druhé místo pilota si sedl Leo. A jetěly jsme. Po pěti minutách letu se ozvalo. "Prosíme Katherínu Rossovou aby se nebála o svého syna. Doletíme na místo v čas, příjemný let vám řejí kapitáni letadla." hlásil Luis. Musela sem se trošu zasmát. Jo je pravda že si o Daie dělám starost. Běžely jsme spolu lesem, ž jsme se dostaly na mýtinu. Pane bože co se to se mnou děje? Gabri mě obejmul. "Neboj to bude dobrý." pokusil se mě uklidnit. "Já vim." Omráčil mě! C-co to bylo? Lhal ti! Začala sem těkat očima po letadle. "Mami co ti je?" Zeptal se Tay. Gaara ti lhal. V letadle máme každý svůj pokoj. Šla sem do toho svého. Sedla sem si na zem a opřela jsme se zády o dveře. Přitáhla sem si kolena k bradě. Gaara ti hlal! Celý pokoj od krve. Zakřičela sem, odsunula sem se do rohu dala sem si před ůsta dlaň na kraji očí mám slzy. "Kate!" "Kate! Otevři." někdo vyrazil dvěře. "Kate!" Gabri mě obejmul. "Jsi v pořádku?" zeptal se mě. Všichni se tě bojí! "Dám ji něco na uklidnění." Gabri mě vzal do nárče a položil mě na postel. Luky mi něco píchl, na uklidnění nebo na spaní..
Katerien držela svého bratra za ruku. "Brácha tohle nám nedělej. Ty musíš žít." Katerien mluvila potichu tyhle slova. "Luky?" "Copak?" zeptal se a změřil Daiovi tlak. "Co se mámě děje?" zeptala se Katerien. Měla starost o svého bratra ale i o matku. Sice jí patnáct let neviděla, ale měla o ní strach. "Nevim. Až se vzbudí tak se jí zeptám." "Ty si o ní děláš starosti, že jo?" Katerien kývla. "O mámu a Daie se bojim jako nikdy předtím, o sebe nebo o nikoho jiného. Chci aby Dai žil. Celých patnáct let jsme byly nerozluční." "Neboj všechno bue dobrý." Luky se usmál a pohladil Katerien po tváři. Těch patnách let co Katerien byla s Lukym a osattními, se do Lukyho Katerina zamilovala. "Luky musíme to podstoupit taky?" zeptal se Tay. "Jo. Musíte. Jinak vás to postihne taky."
"Kate vstávej." šeptal Gabri. Otevřela sme oči. slunce pořádně svítí. "To jsme v Mare?" "Jo. Jsme." A v hangáru. Z okýnka sem viděla kluky jak davájí Daie do auta. Gabri mě vzal kolem pasu a šli jsme k autu. A jeli jsme s náma jel Derro s Katerien. Egli se změnilo. Všechno moderní. Jeli jsme za Egli kde jsme bydlely. Koukla jsme se na Derra. "Nechaly jsme vilu nově postavit." řekl Derro a zavolal Lukymu. No jo. Před náma se vynořila obrovská dvou patrová vila a zajeli jsme do podzemní garáže. Luky a Ryo přenesli Dai do vily. "Tak jo. Máme pár hodin na to abys me Daie, Katerien a Taye dostaly do jeskyně." řekl Luky. Ty musíš taky! "Luky já taky." ozvala sem se. "Proč?" zeptaly se všichni kromě Izzi a Rya. Ty si šli lehnout. Řekni mu to! "Mám v hlavě nějáký hlas který mí říká že ti mám říct že jak jsme v letade ječela. Tak sem viděla celý pokoj od krve. A pak mi říkal že mi Gaara hlal." všichni se koukli na Lukyho. "Ale musíme správnou krev vlka." Vim kde ten vlk je. Musíš do své rodné vesnice. "Musim do své rodné vesnice." "To ti zase napovídá ten hlas?" zeptal se Gabri. Kývla sem. "Tak pojedem." Gabri mě vzal kolem pasu, šli jsme do garáže, sedli jsme do auta a jeli jsme. Gabri řídil já se se meztím dala dvacet. Až jsme dojeli. Vystoupily jsme. A šli jsme. Před jednim domkem se viděla starou pani s šedivýma vlasama a modrýma očima. Přešla sem k ní. Když zrovna byla mezi dveřma a s košem na prádlo. "Promiň te. Mohla byste mi říct kde bydlí Rossovi?" zeptala jsem se paní. "Já sem pani Rossová. Proč se ptáte?" "Já sem Katherína Rossová." matka pustila koš na zem a šla ke mně. Podívala se mi do očí a jásem se usmála. "Kate!" matka mě obejmula. "Sem tak ráda že tě vidím." máma mi začala pakat na rameni. "Mami neplakej. Sem pořád stejná a mladá." Máma mě pustila. "Kate kdopak je tohle?" zeptala se máma a pokývla hlavou na Gabriela. "To je Gabriel Gazō. Můj přítel." "Těší mě madam." pozdravil Gabriel. "Mě taky." "Tsuri!" volal sýpavě táta. "Proč táta nejde za náma." "On je na smrtelné...." Máma spolkla poslední slovo. "to ne.. Tati!" volala sem a běžela sem do domu a rovnou do tátova pokoje. "Tati..!" klekla sem si vedle jeho postele kde ležel a chytla sem ho zajeho silnou ruku. "Tati.." zašeptala sem a plakala. "Katherínko.. neplač." Táta začal kašlat krev. "Gabriely volej Lukyho!" volala jsem na Gabriho. "Už volám!" volal na zpátek. "Tati vydrž..." "Katherínko. Vim koho hledáš. Matka se stou spojila a pořád ti šeptala." zase začal kašlat. "Tati.." po tváři se mi začaly kutálet slzy. "Neplač. Prostě už musim odejít." "Ne tati vydrž. Luky je hodný dokáže ti pomoct." "Katherínko. Musíš mě nechat jít. Ale ten koho hledáš. Je Manal. On dokáže zachránit tvé děti..." zašeptal, jeho ruka povolila, zavřel oči a usmál se. "Tati? Tati. Tatí!" začala sem plakat, hlavu sem si položila na jeho hrudník. "Kate prostě to tak mělo být." vedle mě si klekl Gabriel a pomodlil se a já sním. Pak jsme šli do kuchyně, máma plaka také. Klekla sem si vedle ní, dala sem si hlavu na její klín a plakala. Gabri šel ven. "Mami ty jsi nějáké medium?" zeptala sem se po dlouhém mlčení a pláče. "Jo. Ty jsi měla být po mě. Ale ten bastard tě proměnil." "Mami. Můj syn, tvůj vnuk umírá." "Manal, vám dokáže pomoc. A promiň že sem ti dala obraz pokoje od krve." "Nemáš se za co omlouvat." šla sem ven. Gabri je opřený o dům. "Přije ti brácha." "Kate Luky mě poslal co se stalo?" "Táta.." zašeptala se. Derro vletěl do domu. Gabri mě obejmu a já sem začala znova plakla. Manal,proč oba mluvily o Manalovi a kdo to vlastně je? Počkat Manal je vzácní vlk, který má neomezený litry krve. Je jedene z posledních vlků a já sem si ho měla vzít. Teď je už z něj třicetičtyř letý muž který má rodinu. Vedle nás se objevil Derro. "Proto jsi chctěla Lukyho.." zeptal se šeptem Derro. Já jenom kývla. "Nebuď te venku pojďte dovnitř." volala matka na nás. "Já se jdu projít." řekla sem a šla sem do lesa. Lidi ve vesnici na mě koukali divně, možná proto že sem pořád stejná, a taky proto že břečim. Šla sme do lesa, sedla sem si na mýtinu kde sem byla přes patnácti leti. Přitáhla sem si kolena k bradě a plakala. Někdo položil ruku na moje rameno. "Kate?" koukal sem se vedle sebe. "Manale!" Manal se nezměnil, hnědo vlasý a hnědo oký muž. "Ty jsi nezměnila." "Ale ty jo." utřela sem si slzy. "Tvoje matka mi řekla co se stalo. A šel se rovnou podle tvé vůně." Manal mě obejmul. "Vim že jsi byla upír. Vim že máš s tim bastardem šest dětí, ale jedno jsi zavrhla, jedno jako že zabily ale vzali si ho na svojí stranu. Pomůžu ti. Tsuri mi to řekla." "Vážně nám pomůžeš?" zeptala sem se. "Jo pomůžu." Manal mě pustil. "Děkuju ti." "Nemáš zač. Ale ty mi slib že budeš vlk a zůstaneš taky v Itálii." "Slibuju." slíbila jsme.
-Večer-
Derro s Luky daly Daie na kamenný oltář, já s ostatnmi a Manalem čekáme už u oltáře. Je tu okolo pěti oltářů, Katerien, Tay, Katana a já jsme si lehly na určitý oltář, kluci tam Daie opatrně položily. Manal se na mě koukl. "Nejdřív Dai." řeka se a hlavu ukázala na svého syna. Manal kývl. Přešel k Daiovi, ostrým nehtem si rozřízl zápěstí a nechal Daie napí se jeho krve. Pak přešel ke mně, vim že sem se napila jeho krve a pak nic.










