12.kapitola: Pohřeb.
Uplynul týden, zůstala sme u mámy v domě, aby tam nebyla tak sama. Počasí je pochmurné, smutné, jako kdyby nebe vědělo že mi zemřel otec, vesničanům kamarád, silný, hrdý muž s vůdcovkou povahou, smutek máme všichni, matka, bratři, sestra, vesničané, moji kamarádi a Gabriel, Daie, Katanu, Katerien a Taye jsme nechaly doma, oni nikdy svého dědu, mého otce, nepoznaly, je mi to hodně líto. Lituju toho že sem je tátovi nemohla představit, je mi to hodně líto. Oblíkla sem se se do černých šatů do půly sthen, vzaly sem si rozpustila a nazula černé boty. Jsi jsme všichni vesničané i kamarádi, zkrs celou vesničkou. Je docela malá, domky jsou rozházené ale skoro v řadě, ale spíš do kruhu. Tuhle vesničku mám radá. Došli jsme až na hřbitov pár mětrů za vesničkou. Aly takových třicet metrů. Gabri mě obejmul kolem ramen, já ho obejmula kolem pasu a plakala mu na hrudi. Gabri si nechal ofinu obarvit na světle modrou. Reiki obejmul matku a Derro obejmul Sáru. Všem nám je to moc líto, i těm co mého tátu neměly moc v lásce. Pár silných mužů spustilo rakev do hrobu, mezi nimy byl Manal. Na tom bylo vidtě že je hodně smutný, můj otec byl pro něj jako, Manalův otec, rozuměli si i já a mji sourozenci jsme jsi s Manalem hozuměly kromě. "Mami.. Mama?" Rei opatrně položil mámu na zem, pukusil se jí dát umělé dýchání. V tu chvíly mě zahalyla vlna smutku a ůskosti. "Mami..." zešeptala se. "Je pozdě..." zašeptala Sára a rozplakala se víc. A já...
Začala sem se probouzet. "Kate?" pomalu sem otevřela oči. "Kate jsi v pořádku?" "Jo, sem. Co se stalo?" zeptala sem se. "Omdlela jsi." "Co máma?" zeptala sem se znova. Gabri dal jeho ruku na moji. "Je mi líto Kate. Její srdíčko bylo slabý." začala sem plakat. Luky přišel do pokoje. "Měla by se uklidnit. Zbývá ještě den než se vlčí geny usadí. Dám jí něco n uklidnění." řekl Luky. "Já nic píchnout nechci!" zakřičela sem na něj. "Nezájem sem starší!" Luky přišel a něco mi pích.
Gabri nechal Kate spát a šel za Reikim. "Co teď budeš dělat?" zeptal se Gabriel. "Nic. Co bych dělal." "Zemřel ti otec a pak matka na jeho pohřbu. A ty řekneš. "Nic. Co bych dělal." jsi vůbec normální. Tvoje sestry tě teď potřebují. Kate je nadně z toho jak mále Dai zemřel, a teď ještě z toho jak ji zamřely rodiče. Víš co seš!?" křičel Gabri na Reikiho a opřel se dlaněma o stůl. "Upír." odpověděl. "Ne. Ty si hodnost upíra nezasloužíš. Ty jsi normální blbec!" "odvojej to!" Reii vzal gabriho za límec košile. "Neodvolám!" řekl Gabri. "Reiki klid!" Sára ve vrhla mezi muže, sice oni byly starší, ale ona měla víc rozumu než oba dohromady. "Tohle byla, zkouška. Nechci aby si Kate našla někoho kdo je velkej srab a velkej machr. Ty jsi něco mezi, dokážeš se postarat oní, o sebe a jendou i o malý." Sára s Gabrim na Reikih vyvalyli oči. "Prošel jsi." usmál se Reiki a šel se projít ven. Gabri dřepl na židli s otevřenou pusou. "Tentvůj brách je debil." Gabri se plácl do čela. "Já vim, že je debil. Ale zase tě dobře prozkoušel." usmála se Sára a šla za dům na zahradu, slyšela tam hluk, Katerien se tam prala s Tayem. "Tak a dost!" zakřičela na ně. Oba přestaly. Tay držel Katerien za vlasy, a ona zase Taye držela za flígr. "Vy dva jste normálně po rodičích." Sára zakroutila hlavou. "Ale noták teto. Pochop jsme teď skoro vlci." Sára běžela za Taye a Katerien. Viděla u lesa mužskou postavu a tři ženy, dvě ženy a muž s hnědými vlasy a hnedýma očima, a jedna žena s hnědými vlasy a modrýma očima. "To není možný..." zašeptala Sára. Všechny čtyči postavi zmizely.











Ahoj, povídka Dívka dvou tváří bude rozhodně pokračovat. ;) Během dubna zveřejním staré díly a chtěla bych navázat hned s novými