close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

17.kapitola: Machidiel la Patines.

3. května 2014 v 8:56 | Kate-chan |  Shinigami

17.kapitola: Machidiel la Patines.




Jak se Machidiel stal andělem v roce 1 Př. N .l

Stál na kraji ůtesu, v západu slunce. Slabý větřík mu cuchal jeho blond vlasy, oči mu zářily krásně modrou barvou, na sobě košily, kalhoty a boty. Hlavou se mu hodnilo mnoho myšlenek. Ale jedna převládala víc, myšlenka jménem vina. Vinil se za smrt svého blízkého kamaráda. Znaly se už od mala, hráli si na písku. Přemýšlel co by dělal jeho kamará kdyby on zemřel. Asi by udělal to samé co Machidiel.

-Tentýž den ráno-

Machidiel, bydlel vesnici, kde byl mlýn, ve vesnici u moře. Machidiel se probudil na seně, tu vůni rád cítil, v kalhotách a botech, košily měl pod hlavou.
"Machidiely!" volal ho jeho kamarád. Ve vratech velké stodoly se objevil hnědo vlasý mladík s modrýma očima.
"Machidiely vstávej. Máme práci." Machidielův kamarád tahal Machidiela ze sena.
"Jo ůž vstávám. Nemusíš kopat do mojí nohy, Manto." zabrblala pod nos a zvedl se. Jeho svaly byly vidět na první pohled. Machidiel si vzal ze sena svoji košily a šli s Mantem do práce. Machidiel s Mantem byly nejpohlednější muži v celé vesnici. I jim záviděl sám mlynářův syn. Na kterého se dívky jenom dívaly. Ale když se dívky podívaly na Manta s Machidielem tak, buď se svezli na kolena, nebo je chytla ta druhá, a nebo je chytla ta druhá a omdlely. Ani dva byly jako ikony, mohly by dělat ikony pro malíře, sochaře a další umělce. Když došli do mlýna tak šli hned do práce, šli nosit pytle aby je mohly semlít na mouku, mlynář si je pečlivě hlídal, aby třeba nic nevzaly z mlýna. Oba odnosily pět pytlů obilí, dohromady bylo pytlů deset. Pytle s obilím semlely na mouku a statkář si mohl pytle s moukou odvést domu na statek. Machiel s Mantem jeli s ním a mlynářův syn také. Ale jenom kvůli dceři statkáře. Mahcidiel s Mantem jei dobrovolně aby statkář netahal ty pytle sám. Machidiel s Mantem odnosily pytle, mezi tím mlynářův syn flirtoval se statkářovou dcerou. Jenže ona byla zakoukaná do Manta a její mladší sestra o pár minut do Machidiela.
"Amosi pochop že já tě ráda nemám, já mám ráda někoho jiného." řekla Anabel, vlasy plavé, oči světlé, pleť bílá. Její sestra byla stejná jako ona.
"A koho teda máš ráda?" zeptal se Amos.
"Manta." řekla a šla se projít za svojí sestrou která šla do lesa na jahody a jiné lesní plody. Amos se naštval a odešel domu rychlostí blesku. Manto s Machodielem šli pomalu zpět do mlýna.
"Ty parchante!" vyštěkl Amosa práskl bičem po Mantových zad, který šel za Machidielem do mlýna. Manto skřivil obličej, otočil se na Amose čelem.
"Za co?" zeptal se rozlobeně.
"Co máš ty co já nemám."
"Asi máš něco většího než on." Machidiel zašeptal poznámku aby ji slyšel jenom Manto. Ten vyprskl smíchy. Amos práskl znova bičem.
"Amosi klid. Co ti Manto provedl?" zeptal se Mlynář. "Anabel mě nemá ráda."
"Anabel, má ráda Manta. To víme skoro všichni." Mylnář se zastal Manta.
"Takže ty budeš stát za timhle spropadeným grázlem."
"Tak pozor! Takhle o něm nebudeš mluvit. Ani o Mantovi, ani o Machidielovi. Oni jsou jako moji synové. Kdybych se tě já neujal tak bys byl dávno mrtví. Takže si vaš střechy nad hlavou." Amos koukal na mlynáře jako tydýt.
"Manto pojď." Mlynář vzal Manta s Machidielem do domu. Machidiel napustil kus látky do desinfekce a ošetřil Mantovi ránu na zádech. Mlynář jim mezi tím na stůl dal taliře s horkou polívkou.
"Nemusíte se o nás starat." řekl Manto.
"Já vim. Ale vy dva jste pro mě jako synové které sem nikdy neměl. Machidiely tvoji poznámku o amosi sem slyšel." Manto se zase zasmál.
"Za tu poznámku se omlouvám." omluvil se Machidiel a obvázal svému kamarádovi záda. Najedli se polívky a pak šli pracovatna pole. Ale přijeli tam vojáci.
"Který z vás je Machidiel la Patines?" zeptal se jediný mužna koni.
"Já!" ozval se Manto.
"Ty nejsi Machidiel. Ty!" muž ukázl na Machidiela.
"Pudeš s náma!" Manto se postavil před Machidiela a rozpažil ruce.
"Vemte mě on nikomu nic neudělal!" křikl Manto. Za nima se objevily dvě dívky, respektivě dvojčata, plavé vlasy, oči světlé, pleť bílá. Anabel a Isabel, statkářovi dcery, se postavily před Manta a chytli se za ruce.
"Co vám tyhle dva muži udělali?" zeptaly se dvojčata. Muž na koni vytáhl zbraň. Machidiel zatáhl dvojčala i Manta za sebe. Muž na koni vystřelil, ale... Machidiel chytl svého přítele do náruče. Dvojčatům se z očí valily slzy, Anabel běžela pro mlynáře. Muž na oni odjel. Machidielovi taky tekli slzy z očí.
"Co jsi to udělal?"
"Machidiely neplač..." zašeptal Manto, zavřel oči, jeho tělo začalo chladnout. Jen co Anabel s mlynářem přiběhly, mlynář si sundal mlynářskou čepici a pokřižoval.
"Doufejme že mu v nebi bude dobře." řekl mylnář.



Stál na kraji ůtesu, v západu slunce. Slabý větřík mu cuchal jeho blond vlasy, oči mu zářily krásně modrou barvou, na sobě košily, kalhoty a boty. Hlavou se mu hodnilo mnoho myšlenek. Ale jedna převládala víc, myšlenka jménem vina. Vinil se za smrt svého blízkého kamaráda. Znaly se už od mala, hráli si na písku. Přemýšlel co by dělal jeho kamará kdyby on zemřel. Asi by udělal to samé co Machidiel.
"Sbohem světe...." zešeptal Machidiel a nechal se unášet vítrem když padal dolů, z ůtesu. Otevřel oči, byl někde nevěděl kde, v bílích kalhotách, košili. Začal si sahat potěle.
"Machidiely!" zavolal na něj známý hlas. Machidiel se otočil.
"Sem ráda že tě zase vidím."
"Manto.. kde to jsme?" zeptal se Machidiel.
"V nebi!" řekl nějáký hlas, před Mantem a Machidielem se objevil muž trošku starší, bílé vlasy světlé oči a obečený v bílém hábitu.
"Vaše životy vyhasnout neměly, jste jako bratři, položily byste za toho druhého život, i za dívky, nebo za jiné bezbrané lidi, za to budete dál žít. O téhle chvíle butede bílími anděly." muž mávl rukou a obou se objevily čistě bílá krásná, velká křídla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama