19.kapitola: Závěť.
Ráno sem se probrala a šla sem se opláchnou do koupelny.
"Kate už jsi vzhůru jak ti je?" zeptala se Bella když se vešla do obýváku.
"Jako přítelkyně zraněného hokejisty, kterýho zranil bývalí manžel." řekla sem.
"Kde je Dai, Katherien s Lukym a Tay?" zeptala sem se.
"Oni se odstěhovaly pryč. Prý někam do Španělska." sdělila mi Bella.
"Aha." vzdychla sem a sedla sem si na gauč.
"Koukej Shimi teta Kate se za náma přišla podívat." Izzi mi dala pochodat krásného chlapečka s hnědými vlásky a krásně modrozelenýma očima. Shimi mě chytl za ruku a jeden prst mi začal cucat.
"Ten je rostomilí. Tak co nezlobí tě táta, máma ani stejdové a tetičky?" Shimi se začal smát.
"Jak je vidět tak má dobrý smysl pro humor po Izzi." Dala sem Shimiho Izzi a rychle na záchod. Po pár minutách sem vyšla. "Jsi v pořádku?" zeptala se Irma.
"Jo sem v pořáku. Jenom mi je tročku špatně. no." řekla sem a šla sem se projít ven. Pak semšla zpět k vile.
"Chceš odvést za Gabrim?" zeptal se mě Dan.
"Jo ráda." sedli jsem do auta a do nemoncnice pro upíry, je vytsavěná na skále a chráněná ochraným štítem, obyčejný lidi upíří nemocnici nemůžou vidět. Dojeli jsme tam, Dan zůstal v autě, ale já sem mu řekla aby jel přyč. Že pudu domu pěšky. Na recepci sem se zeptala kde leží Gabriel Gazō. Na pokoji číslo 16. ty to číslo musí mít Gabri hodně rád, že má samé šestnáctky. Gabri má před pokojem ochranku. Ale ta mě pustila. Zaklepala sem a vešla.
"Ahoj Gabri."
"Ahoj." řekl a koukal do ona. Přisedla sme si na Gabriho postel.
"kolik?" zeptal se Gabri.
"Kolikátý měsíc?"
"zatim první. Gabri. Pochop že bych ti to řekla před zápasem ale nechtělose mi abys nebyl roptýlený." řekla sem smtně a sklopila sem oči. Gabri se na mě konečně koukl. Sedl si a přblížil se kě mě.
"Ale já sem ti nevinadal anina tebe nejsem naštvaný. Jenom mě ta noha bolí." Gabri mě chytl za krkem a vášnivě mě líbal. "mám z toho radost. Doufám že to miminko bude zdravé, silné a krásné." usmál se.
"Promiň že se ptám. Ale co máš s tou 16ckou? Hokejový dres, číslo tohodle pokoje. A šestnáctého minulého měsíce jsme se pokusili o miminko."
"Víš, když mi bylo 16, tak mi někdo zabil rodiče, stalo se to 16. června, v roce 1616 v 16 hodin, a 16 minut. A od tý doby mi ta 16 přináší většinou smůlu."
"Aha to mi je líto. Promiň že sem se ptala."
"Já ti taky nic nevyčítám. Potřeboval sem to někomu říct. A taky ti chci říct že mám starší sestru o dva roky. Vlasy má tmavě modré ale oči má černé jako uhel jmenuje se Stela." někdo zaklepal a vešel. Gaara!? Co tu chce?
"Ale čekal se že tu oba budete."
"Co tu chceš?" zeptal se Gabri.
"Co myslíš? Nečekej že bych se ti omluvil. To ne. Ale škoda žeti tunohu neuřízli. Kate by měla doma mrzáka." Ale to už sem gaarovi jednu natáhla.
"Takhle s mím přítelem mluvit nebudeš! Ty lhářskej prasáku!" křikla sem na něj.
"A jak si se dostal přes ochranku?" zeptal se Gabri.
"To víš řekl sem jim že tu je žena na kterou je vypsaná odměna."
"Ale a kdo to je?"zeptal se Gabri, ale to do pokoje vletěla jiná ochranka a odvedla Gaaru proti jeho vůli.
"Omlouváme se. Ale on naše parťáky omráčil." řekl jeden z ochranky a odešli.
"Teda. Nevěřil se že bude na svého bývalého takováhle."
"Lhal mi a hodně ublížil." řekla sem, sedla sem si na postel a skopila zrak.
"Neboj to bude dobrý. Doktoři říkaly že mě brzo pustí." Gabri mě pohladil po tváři, a já sem se usmála.
"Doufám že to bude brzy. Bude mi doma smutno."
"Brzo se vrátim a bude se o vás dva starat. Neboj." dlouze mě políbil a šla sem. Ale před nemocnicí čekal Derro. Šla sem k němu.
"Jak dlouho tu čekáš?" zeptala sem se.
"Tak dlouho jak tu byl ten prasák jak jsi ho nazvala." usmál se Derro.
"Jak to víš?" zeptala sem se.
"Nadával: já a hlářskej prasák?! To si ta *pokýval hlavou abych si to domyslela* potento."
"Aha. Ale musíš uznat že to je pro něj dobrá přezdávka."
"Jo je to pro něj dobrá přezdívka. Sedej odvezu tě domu." sedla sem si na místo spolujedce. A Derro mě odvez domu, ale já sem ho poprosila aby mě odvez k Tsuki, před obchodem byla záchranka, jeden pohřebák, hasiči a policie. Derro zastavil, a běžela sem k obchodu. "Slečno tam nemůžete."
"Kate!" přiběhl ke mně Aki a obejmul mě.
"Máma je mrtvá." zorplakal se Aki. Přišel k nám nějáký pán v obleku.
"Vy jste Katehrína Rossová?" zeptal se.
"Ano." odpověděla sem.
"Z okna sem viděl co se tu stalo. Tohle vám odkázala Tsuki." muž mi podal obálku a odešel. Sedli jsme si s Akim na lavičku a otevřela sem dopis:
Milá Kate,
jestli tohle čteš, tak sem asi po smrti, nebo mě odvedla policie do basy. Jestli ti ten dopis předal právník, tak udělal dobře. Chci aby jste se s Gabrim postarali o Akiho. Napořád. Nikoho nemá, měl jenom mě. Babičky ho zavrhly, prý není Daikiho, ale někoho jiného. Vždyť má jeho červné oči a po mě má blod vlasy. Mohla by jsi mi tohle přání splnit? Jesti jo tak běž za právníkem a řekni mu to.
Tsuki.
"Aki jdeme za tim právníkem." s Akim jsme šli za tim právníkem.
"Ano pani Tsuki chtěla aby jste se o akiho postarala zrovna vy a váš přítel Gabriel Gazō. Teď je Aki ve vaší ochraně. Není váš přítel hokejista?"
"Ano je. Ale teď zrovna odjel z města. Děkujeme, nashle." s Akim jsme šli ke mně do bytu.
"Kate?"
"copak?" otočila sem se na Akiho a dala sem mu čaj.
"Nemohla by jsi mě proměnit na upíra? Chtěl bych s vámi držet krok, a chtěl bych vidět svět v budoucnu." vyvalila jsem oči a pootevřela pusu.











Upiří nemocnice ktrou obyčejní lidé nevidí? Wow tak tohle je zajimavá novinka.
Pokud mu v roce 1616 umřely rodiče musí bejt už teda pěkně starej upír.
Ale docela mě zaraží že nad vlastní matkou vůbec netruchlily,prostě jenom ok a nic.
Každopádně jsem zvědavá na další kapitolu!