20.kapitola: Akiho ůtěk.
Uplynuly tři dny, dneska je sobota, před včera byla Tsuki pohřbena do jejího rodiné hrobky. Gabri se vrací domu, nohu už má v pořádku, jednou byl se mnou za Gabrim i Aki. Aki mu řekl že by se chtěl stát upírem. Gabri o tommusel uvažovat.
"Aki nechceš zůstat doma?" ptala sem se ho už po několikáté za dopoledne.
"Ne. Chci jet s tebou. A navíc by jsme se měli zastavit v pojišťovně kvůli pojistce na obchod a na mámu." řekl smutně. "Aki. Chtěla sem se tě zeptat. Jestli je dobrý nápad tě proměnit na upíra." prohodila sem je tak.
"Kate. Vim co chci. A chci být upírem. Po nějáké době by jste mě nechali sestárnout." usmál se Aki.
"Co s tebou mžu dělat?" protočila sem panenky.
"Nic." usmál se. Šli jsme do auta a jeli jsme pro Gabriho. Šli jsme k jeho pokoji. Ochranka nechtěla pustit Akiho do Gabriho pokoje.
"Ten je tu se mnou." ochranka pustila Akiho do pokoje.
"už sem na vás čekal." Agbri sedí na postel a nohy svěšený z postele. Sedla sem si vedle něj. Gabri ukázal aby si aki sedl do křesla.
"Aki přemýšlel sem o tom proměnění. Vážně? Vážně chceš být upírem?" zeptal se Gabri.
"Jo, Gabriely chci být upírem."
"Dobře. Ale uděláme kompromis. Uděláme z tebe upíra ale za rok." navrhl Gabri. "Tak dobře." "Ale stejně se budeme muset přestěhovat za nějákou dobu." řekl Gabri.
"Fajn kluci pojedem." rozhodla sem. Gabri si vzal svoji tašku a šli jsme, gabri dal na recepci propůstku a mohly jsme jet domu.
"Aki máš vůbec nějáký kamarády?" zeptala sem se než Aki vešel do svého pokoje.
"Mám asi tři a jednu kamarádku. Před tím sem měl čtyři kamarády a kamarádku. Ale jeden kamarád se odstěhoval." řekl Aki a šel do svého pokoje.
"Gabri mám o něj starost." řekla sem když sem vešla do ložnice. "Kate neděl si starost. Aki hodl nemá chuť mluvit. Vždyť mu zemřela matka." Gabri mě obejmul.
"No jo. Ale vždyť je teď v naší péči, a já mám o něj strach. Vždyťjá si ho pamatuju jako malého. Když si ho Tsuki přivezla z porodnice." šla sem ke svému nočnímu stolu, vytáhla sem si deník a vyndala z něj fotku Tsuki a Aki.
"Dám mu tu fotku." řekla sem, deník sem položila a šla za Akim. Zaklepala sem a vešla.
"Aki?" Aki není v pokoji.
"Aki kde jsi?" koukla sem se z otevřeného okna. Je to pět metrů to nemohl skočit. Slyšela sem prásknutí dveří. A viděla sem jak Aki vyběhl z paneláku.
"Já vim kam jde." zašeptala sem. Šla sem si oblíknout.
Aki běžel celým městem až na hřbitov. Hlavou se mu honilo spoustu myšlenek. Ale nejví chtěl vidět svoji matku, nebo být jí alespoň trochu nablízku. Přiběh k velkému hrobu. Byly tam dvě jména. Tsuki a pak Akiho otce Daikiho. Nikdy svého otce neviděl. Ale měl ho rád tak jako tak. I když ho nepotkal, vidělh jenom na fotkách. Když byla jeho matka v šestém měsci Daikiho zabili. Nevíse kdo ani co. Aki si klekl k hrobu.
"Mami. Tolik mi chybýš." zešeptal. Aki otočil hlavu a u brány viděl Kate s Gabrielem.
Čekali jsme u brány, Aki nás viděl. Chvíli tam ještě byl, pak k nám šel a obejmul mě.
"Promiň je mi to líto."
"Já ani Gabri se nezlobíme. Mám pár fotek tvého otce."
"Ukázala bys mi je prosím?" poprosil mě Aki.
"Jo ukážu. Pojedem?" Aki kývl. Sedli jsme do auta a jeli jsme do bytu. Vytáhla sem album s fotkama,ukázala sem Akimu všechny fotky s Tsuki a jeho otcem. Aki se Daikimu docela podobá. Skoro celý on. Někdo zazvonil šla sem otevřít.
"Dobrý den. Jsem, Rin Blacková. Akiho kamarádka." představila sem mi dívka, s blond vlasy a hnědíma očima, musí být stejně stará jako Aki.
"Aki. Máš tu kamarádku." zavolala sem na Akiho a odešla sem do kuchyně. Gabri seděl za stolem a pil kafe. Sedla sem si na jeho klín a políbila.
"Kate co by jsi dělala kdybych přišel o nohu?" zeptal se Gabri.
"Měla bych tě pořád stějně ráda jako teď." odpověděla sem.
"Tak příště si tu nohu nechám uříznout. A uvidíme jak by ses o mě postarala." usmál se Gabri.
"Hele to raději ne. Kdo by potom lítal s tim našim malým venku." usmála sem se.
"No tak to je pravda. Já se na to naše malý těšim. Ještě osm měsíců a pak budeme mít to naše malý s Akim." usmál se Gabri. Do kuchyně přišel Aki.
"Kate. Gabriely mohl bych jít ven s Rin?" zeptal se Aki.
"Jo běž, ale do sedmi doma." řekl Gabri.
"V osm." prosil Aki.
"V půl osmí. A basta!" rozhodla sem.
"To beru." řekli oba stejně. Aki se rozloučil a odešel.
"Jo čím starší tím zralejší na to aby se rozmnožovali." Gabri zakroutil hlavou.
"Ty abys zase na něco nemyslel." usmála sem se a šla sem vařit.










