close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

15.kapitola: Smrt rodičů, na které není památky.

17. června 2014 v 13:48 | Kate-chan |  Vampire Hunter


15.kapitola: Smrt rodičů, na které není památky.




Brzo ráno sem se probudila v Zerově obětí. Pomalu a opatrně sem se zvedla.

"Buď tu ještě chvíly se mnou." řek Zero a chytli mě za ruku.

"Já už musím jít."

"Ne. Nemusíš." Zero mě začal líbat a vzal si mě na sebe.

"Zero já už vážně musim jít. Celou noc sem nebyla doma a nenechala sem vzkaz."

"Až bude Pein nadávat tak ho pošli za mnou. Nebo víš co já pudu s tebou."

"To ne."

"Oblíkni se. Já tě doprovodím." oba jsme se oblíkly a šli jsme.

"Počkej tu." řekla sem Zerovi aby počkal před dveřma do obýváku. Potichu sem vešla.

"Kde si byla?" řval na mě Pein.

"Probrala sem se brzo ráno a šla sem se projít."

"Na tohle ti neskočim. Kde si byla celou noc!?!"

"U mě." řekl Zero, stoupl si vedle mě a chytl mě okolo pasu.

"Máte oba štěstí! Za prvé holky nemlátim. Ty Zero máš štěstí že si taky lovec upírů. A my se budeme jenom předhánět v lovení upírů."

"Tak já pudu." řekl Zero, dal mi pusu na rty a odešl. Koula sem se na Peina. Ten mě zvedl jedno obočí.

"Co je?"

"Nic, jenom by mě zajímalo co jsi u něj dělala?"

"Kdo je zvedavej bude brzo starej!" řekla sem, šla sem k sobě, slíkla sem si všechno oblečení, vzala sem přes sebe župan, ručník se si vzala do ruky a šla sem do koupelny. Vysprchovala sem se, šla sem se převlíknout. Šla sem do kuchyně kde Konan připravovala snídani.

"Jak bylo u Zera v postely." zašeptala Konan a dala přede mě talíř se snídaní.

"Jak o tom víš?"

"Viděla se Kaiena jak de knám. Taže sem vylezla nenápadně ven a řekl mi že jsi u Zera v postely. Jaký to bylo?"

"Ze začátku bolestivý ale jinak krásný." Konan se jen usmála.

"Jez dokud je to teplé." řekla Konan a šla vařit dál. Ke stolu přišel Itachi s Kisámem.

"Ne, to bylo jina-!"

"Má hlad!" řekl s hladem Itachi a koukl se na Kisáma.

"Tim chceš jako říct že by sis dal shuhi?"

"Jo." Konan se začala smát a dala před Kisáma s Itachim talíře s jídlem. Dojedla sem a šla sem si sednou vedle Sasoriho na gauč.

"Tak jak bylo?" zeptal se Sasori.

"Co myslíš?" odpověděla sem otázkou.

"Zero." odpověděl.

"Ty to víš?" divila sem se.

"Byl tu nejmíň před hodinou. A navíc sem slyšel Konan jak si povídá s Kaienem."

"Sasori. U Verdů hořelo!" řval Deidara a koukl do obýváku.

"Ty seš vůl."

"Jako u mých rodičů?" Koukla sem se na Sasoriho.

"Jop." řekl a kývl Deidara.

"Kde?" Deidara šel do sklepa a Sasori šel pryč.

"Sasori." zvedla sem se a šla sem za Sasorim.

"Sasori musíš mě tam odvést."

"Ne, nemůžu."

"Sasori prosím." koukla sem se Sasorimu do očí.

"Dobře. U dělám to jen proto že mě žádáš sama." Sasori mi dal helmu. Sedli jsme na morotku a jely jsme.

"Pevně se drž!" řekl Sasori.

"Sasori. Flow co to vyvádíte?"ptal se Deidara přes vysílačku.

"Vezu Flow do domu kde se před dvaceti lety narodila." řekl Sasori. Jely jsme asi dvě hodiny. Pak Sasori zabočil do lesa.

"Sasori někdo za náme jede." řekla sem. Sasori zastavil před schořelím domem. Nebo spíš co po něm zbylo. Za náma zastavila motorka. Žena a kluk si sundaly helmy. Žena kudrnaté blond vlasy a modro-šedé oči. Kluk zrzavé krátké vlasy a modré oči.

"Igno. Taky jste přijely kvůli tomuhle?"

"Jo. Ráda tě zase vidim Sasori." žena se koukla na mě.

"Neříkej mi že tohle je Flower Verdová."

"Jo je to ona a ty mi zase neříkej že ten kluk za tebou je Dant Verde."

"Jo je to on."

"Verde?" ptala sem se.

"Verdová?" ptal se Dant.

"Sasori vy jste mi řekli že nemám sourozence."

"Mě řekli to samé."

"Nó. Dant je o rok mladší."

"Takže jste mi lhaly."

"V podstatě," zvedla sem jedno obočí.

"jo, lhaly jsme ti. Ale jen pro tvé dobro." Dala sem Sasorimu facku.

"Já bych taky dal někomu facku ale já ženy nemlátim." řekl Dant.

"Tak to není jediný co máte stejný. Stačí ty vlasy, oči a povaha."

"O poměrech se bavit nedá." řekl Sasori. Já mu dám poměry!! kopla sem Sasoriho do rozkroku. Ten se za rozkrok chytl a lekl si se slzymi v očích.

"Ta sedla!" řekla Inga s Dantem.

"Dante? Umíš taky tahle kopat?"

"Jo. Ale kopu je ty co mě naserou." šla sem se podívat do schránky, Dant přišel za mnou. Otevřela sem schránku.

"Dopis?!" otevřela sem ho.

"Milá Flower a Milý Dante, jestli čtete tento dopis tak jsme nejspíš schřely. Je nám líto že jsme vás v sedmi letech daly k lovcům upírů. Ale náš rod je nejlepší z lovců na upíry. Šla po nás organizace Ringo. Tady je kod k našemu rodinému ůčtu. Vemte si kolik peněz budete potřebovat a postupně si je vemte, je na vás jak se dohodnete, peníze sou uložené v bance v Egli. Vaši milovaný rodiče Anastázia a Roderic."

To byl poslední dopis co nám napsaly. Dala sem dopis Dantovi.

"Já to četl když si to četla ty. Ségra." Pokusila sem se o ůsměv. A po tváři mi začaly téct slzy. "Pocem." Dant mě obejmul. Má svlasnatou hruď. "To je pěkná sourozenecká láska." řekla Inga a koukla se na Sasoriho ale ten se dál svíjel bolestí svého rozkroku.

"Jsi v poho?" ptala se ho Inga. Sasori zavrtěl hlavou. S Dantem jsme se začaly smát.

"Dobrý už sem v pohodě. Ale doma si tam budu muset dát led." Sasori se postavil na nohy.

"Ingo pojedete s náma k nám na chatu?" Inga se koukla na Danta.

"Já chci poznat svou straší sestru."

"A já svého mladšího bratříčka." Sasori si opatrně sedl na svoji motorku, Inga si sedla za něj. "Pojedeme?" Kývla sem. Dant si sedl na morotku a já za něj a jely jsme k nám. Dojely jsme, Sasori zaparkoval svoji motorku do garaže. Šli jsme do obýváku. "Konan máme návštěvu." Konan přišla do obýváku.

"Ko-? Dante jsi to ty?"

"V celé mužské kráse."

"Každýho zná ale na mě jste zapoměly." k nohám mi přiběhla Shiro. Vzala sem jí do náruče. "Vezmu Shiro na pocházku." řekla sem a vytratila sem se. Šla sem okolo chaty Zera. Z domu vyšel akorát Zero.

"Kde jsi byla?"

"Rodiče, na které si nepamatuju, uhořely v domě."

"To mi je líto."

"Mě taky ale já rodiče nikdy nepoznala. Představ si že mám mladšího bratra a to nevim koho dalšího." Zero se zasmál.

"Co u tebe doma?"

"Dobrý, ale když se Kaien a Yukii rátily tak koukli oba do pokoje."

"Cože?!" zastavily jsme se.

"neboj byly si přikrytá dekou."

"to mi spadl kámek ze srdce." Zero mě zase přitlačil ke stomu

"A kam spadl?"

"ty by ses chtěl kouknou?"

"Jo chtěl, a moc." začal mi vyhrnovat tričko a líbat na krku.

"Počkej tady ne."

"Proč ne?"

"Protože bych měla odřený záda." oba jsem se zasmáli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luss^^ Luss^^ | Web | 17. června 2014 v 14:00 | Reagovat

Máš asi černé písmo. Rychle na bílo ať si to můžu přečíst. :-)
Jinak chtěla jsem okomentovat článek s tvým deníčkem ale můj užasný notebook mi ty fotky nechce načíst tak se omlouvám že to píšu sem. Strašně se mi líbily ty rybičky. :-D

2 Any Any | 18. června 2014 v 9:21 | Reagovat

Ahoj...omlouvám se že píši až teď ale stejně jako ty jsem neměla přes rok moc času a měla jsem přes 10 nudných a nezajímavých knížek v povinné četbě že se mi nechtělo ani nic psát ani nic číst...jinak se taky ozývej já se budu snažit taky častěji chodit ;-)

3 Kate Kate | 18. června 2014 v 11:49 | Reagovat

[2]:Za nic se neomlouvej občas každý nemá čas. tak až já nastoupim na střední školu tak taky nebudu mít čas.

[1]: Už sem to opravila. doufám že se ti dílek bude líbit

4 Luss^^ Luss^^ | Web | 20. června 2014 v 20:34 | Reagovat

[3]: Jasně že se líbil. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama