20.kapitola: Rok 886. Smrt Charlesovích rodičů.
Stefi otevřela svoje zelené oči se zlatýma žilkama, koukala do krásně modrého nebe, ale po chvíli se táhl po krásně modré obloze černý dým. Její zrzavé vlasy byly rozházenépo trávě, ležela na strmém kopci řeky. Nehcápala kde by mohla být, přemýšlela kde jsou tohle neznala. Sedla si, rozhlídla se kolem sebe až se koukla za sebe, viděla jak všichni, kromě ní, stojí nad ní a koukají někam do dály. Zvedla se z trávi, všimla si svého oblečení že se skoro nezměnilo. Chytla si sukni aby nezakpla a šla k ostatním. Viděla středověkou vesnici a jak tam něco hoří. Všichni koukaly jako opařený. Charles se rozběhl do vesnice.
"Charlesi počkej!" Flow se rozběhla za Charlesem.
"Budem tu jenom tak stát nebo za nima poběžíme?" zeptal se Luky.
"Já mám ale paličatý dvojče." zavčela Kate a rozběla se s Feli a Stefi za nimi.
"Hej! Počkej te na mě!" došlo Lukymu že tam stojí sám. Vrtalo mu hlavou kde je Machidiel. Je ve vesnici do které běží? Neb je jinde? Doma? Všichni doběhl k jednomu domu který hořel. Chrles s Lukym, vzal každý prázdný kbelík a šli hasit dům. Holky pomáhaly nosit kbellíky vody k hořícímu domu. Jediná Kate byla zaseklá. Od ohně se se držela dál, byla bílá a hodně se jí dělalo špatně od žaludku. Luky za ní přišel.
"Kate jsi v pořádku?" zeptal se Luky.
"Je mi hodně špatně." Luky položil svoji dlaň na Katetino bříško.
"Kate možná mi vynadáš. Ale.. řeknu ti to až budem doma. Ve své době. Jo?"
"Jo.." řekla a zaklonila hlavu. Takhle špatně jí nikdy nebylo. Proč jí je špatně? Snědla něco co jí nevyhovuje? Nebo... nebo je těhotná? Luky jí to chtěl říct ale pak se zasekl. Že by se jim to konečně povedlo? Když Kate porodila Zelfi pak se s Lukym po půl roce snažili o druhé dítě, ale něják se jim nevedlo. Uvidí doma, když to dostane tak bude smutá a když to nedostane tak bude mít radost. Tak ráda by si přála další miminko. Flow viděla svojí sestru jak přemýšlí, ale hleděla jsi svího, zeptá se jí pak. Bohužel dům schořel. Zemřeli tam dva dospělý lidi a jedno dítě. Když bylo večer, tak se Luky zeptal jednoho mladého muže, stejně starého, jestli by mohl s kamarády přespad ve stodole na seně. Muž na to kývl, zasloužily si to za práci, i když nebyly z té vesnice tak pomohly s hašením domu. Pro Lukyho to byla hračka, jako kdybys zaběhla jedno kolečko kolem města. Ale Charles se tročku zapotil, on nebyl démon jako Luky, tak mu to šlo trošku pomalu, ale zasloužil si být někde kde by si mohl odpočinout.
"Kate co ti je?" zeptala se Flow své sestry.
"Ségra já nevim. Asi sem těhotná." zašeptala.
"Kate jsi těhotná. Budeme mít malého kloučka, bude se jmenovat Gabriel." Luky dlouze políbil Kate.
"Konečně se nám to poledlo." usmála se Kate.
"Hele neviděli jste Charlese?" zeptala se Flow.
"Ten bude někde venku." řekla Feli a plácka sebou do měkého sena. Stefi si lehla o kousek dál. Kate s Lukym si lehly a Flow šla hledat Charlese. Hledala všuce po vesnici až ho našla, na konci vesnici u jednoho domu. Viděl tam ženu s mužem a dva malé chlapce.
"Víš kdo to je?" zeptala se Flow.
"Je tam moje matka, otec, já a bratr." vysvětlil Charles, obejmul Flow a políbil jí do vlasů.
"Pojď pudem spát. Měly bysme se vyspat, jeslti je tohle naše poslední společní doba."
"Když tak se uvidíme u nás." řekla smutně Flow a šli s Chrelsem. Žena nesfoukla svíci a šli s manželem i s dětmi spát. Ale ze svíce kapal vosk na stůl a pak ten stůl vsplanul. A dům začal hořet. Chrles cítil že se něco děje, pustil Flow a utíkal zpět k domu. Vběhl do domu, vzal do své silné náruče dva chlapce a odnesl je ven, čekal tam Flow. Vzala dva chlapce k sobě do náruče. Charles se vrátil pro ženu, položil ji k Flow, ale pro muže neslithl jít. Chrles vzal ženu pod krkem.
"Děkuju že jsi zachránil Charlese s Ishim.." zašeptala žena poslední slova. Všichni muži z vesnice začali hasit dům v plamench. Charles vzal jednoho z kluů a šli si lehnout. Když Flo s Charlesem položily chlapce do sena tak Charles začal prosvítat.
"Chralesii!!" Flow natáhla ruku a skočila po Charlesovi ale on se vytratil.
Charles švihnul sebu do sedu.
"Pane bože!" křikl, podíval se z okna byla noc. Charles začal rukuma jedniti po svém tělě.
"Strýčku!" Zlefi skočila Charlesovi kolem krku.
"Kde je máma, táta a tety?" vyptávala se Zelfi.
"Cestujou v jiných dobách." pak mu do cokvaklo.
"Já sem se zachránil sám." Charles koukl vedle sebe. Z jendé strany ležela Stefi a na druhé straně byla prázdná postel.
"Tam ležel Machidiel, že jo?" zeptal se Charles.
"Jo, ležel tam a probudil se včera."











Zase tolik akce,zachvilku mi s toho vybuchne hlava.
Moc se mi ta kapitola líbila,ti mě nikdy nepřestaneš překvapovat.