close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

26.kapitola: Pravda.

26. června 2014 v 10:21 | Kate-chan |  5. řada U.P

26.kapitola: Pravda.




Probudila jsem sem okolo deváté. Vanesska je moc hodné miminko. Děti před tím jako kdyby Gaarovi z oka vypadli. Opatrně jsem se zvedla a šla jsem k postýlce. Vzala jsem opatrně Vanessku a nakrmila sem ji. Převlíkla jsem se. Šla jsem i s Vanesskou do zahrady. Gabriel něco řešil s Kazukim. Neřešila jsem to a šla jsme k nim.
"Vanessko, pudeš k tatínkovi?" Gabri i opatrně vzal Vanessku do náruče.
"Kate měla by jsi odpočívat. Hlavně po včerejšku." staral se Kazuki.
"Já vim. Ale já si nemůžu pomoc. Můsím pořád někde chodit." usmála jsem se.
"Teto Kate!" přiběhla k nám dívka.
"Tailo!" obejmula jsme s Tailu. Je to hodně dlouho co jsem ji neviděla.
"Teto mám pro tebe novinu." Taila mě pustila. "Jakou prosim tě?" šli jsem s Tailou do altánku.
"tu ti řeknu pak. Ale co ty?" začaly jsme si s Tailou vyprávět co se všechno událo.



Gabri se díval jakje Kate s Tailou v altánku. Sám si vzpoměl že tohle už někde viděl.
Malá dívenka utíkala po žluto-červené písčité cestě, směrem k velkému paláci v egyptě. Dívenčiny červené sepnuté vlasy do culíku poskakovali, její oči měli krásně jasnou modrou barvu, mohlo by jí být kolem šesti let. Zrovna se spal rok 29. př. n. l. Mala dívenka běžela do zahrady velkého paláce královny Kleopatry. Kleopatra díveknu ráda viděla. Dívenka vběhla do altánku kde byla královna Kleopatra, ta jí zvedla ze země k sobě do náruče.
"Kde pak jsi byla?" zeptala se Klepatra příjemným hlasem.
"Utekla jsem bráškovi." usmála se dívenka.
"Ale notak. Katherínko. Tohle se nedělá! Neměla by jsi mu utíkat."
"Já vim ale on se stejně motak kolem holek."
"Kde je teď?" zeptala se Kleopatra.
"Nevim utekla jsem mu na hlavní ulici."
"Katherínóóó!!!" zařval kluk kolem deseti let a držel za ruku svojí nejmladší sestru, která může být kolem čtyř let, oba mají červené vlasy a modro-zelené oči.
"A jéjé. Michael s Yami." do altánku přišel malý chlapec s malou dívenkou.
"To víš tvoje sestra ti utekla. Prý ses motal kolem holek." zasmála se Kleopatra.
"Haha. A kde pak je Julius Cesar?" zeptal se Michael.
"Hele nebuď drzý. To je moje soukromá věc. A navíc kde máte rodiče?"
"Máma vaří a otec je na stavbě." řekla Katherína v Kleopatřině náručí. Kleopatra položila Katherínu na zem. Do altánku přišel mladý shluha kolem 13 let, s tmavě modrými vlasy a modrýma očim očima. A za ním druhý taky kolem 13 let, s červenýmivlasy, tetováním nad levým okem, s očima zelenýma.
"Paní na stavbě se stalo neštěstí. Byl zabit jeden dělník. Byl to otec..." chlapec s červenými vlasy se odmlčel. Malá Katherínka se rozplakala.
"Katherínko. Machaeli bežtě s Yami říct vaší matce že tu budete bydlet. A jeslti jednou zemřu ta tenhle palác bude váš." usmála se Kleopatra

Koukla jsem se na Gabriho, ten koukal na mě. V minulém životě jsem žila v době Kleopatry, byla jsem stejná, měla jsem stejný jméno, měla jsem stejnou rodinu. To není možný. Ten chlapec co zděloval Kleopatře že můj předchozí otec zemřel, na stavbě, byl Gaaara a za ním byl Gabriel. Zvedla sjem se, šla jsem do ložnice a pak zpět do zahrady. Vzala jsem si Vanessku do šátku do nosí maminky. A šla jsem po městě.
"Kate počkej!" Gabri skočil přede mě.
"Proč jsi mi neřekl že jsme se užjednou viděli? He!?!" "Kate pochop nemohl jsem ti to říct.. protže... žiju hodně dlouho na zemi. V té době co žila Kleopatra my mohlo být kolem třiceti, vypadal jsem jako třináctiletý ale byl jsem starší jak Kleopatra."
"Gabriely Gazō týmhle jsis akorát vyloužil rozvod. Měl jsi mi to říct dřív. A já vim že Gaire není mrtví, ale žije Daichi ho unesl. Cítila jsem jak žije. Matky tohle vycítí víš!" seřvala sem Gabirela a odcházela do lesa, k jeskyni. Hvýzdal jsem a doufala že vyletí gryhon. Ale nic, tak jsem šla dál. Ale po pár krocí mě něco srčilo do zad. Otočila jsem se a on jeden gryhon. "Ráda tě vidím kamaráde." pohladila jsem gryphona na hlavě.
"odneseš mě do Itálie?" Gryphon kývl a ukázal hlavou abych si mu sedla na hřbet.
"Mami počkej." otočila jsem se a on Daichi.
"Chci se ti omluvit. Zavšechno tady je Gaire." Daichi dal vedle Vanessky Gairea.
"Daichi nic proti tobě nemám. Ale děkuju že jsi unesl Gairea a zase mi ho vrátil. To by nikdo nikdy neudělal."
"Já vim. Gaara tě pozdravuje." řekl a pomohl mi na Graphona.
"Děkuju. Nemyslela jsem že budeš takový." Garyphon se rozběhl a letěli jsme.
"Nemáš zač!" zakřičel Daichi a já jsem mu na oplátku zamávala. Nevěřim že bych tohle někdy udělala. Gryphon mě donesl do Itálie k jeskyni kde jsem dřív byla.
"Děkuju Gryphone." poděkovala jsem a šla jsem do města. Když jsem šla po silnici tak vedle mě zastavilo auto.
"Kate kdy jses vrátila?" zeptal se Petr.
"Petře tak ráda tě vidím. Vrátila jsem se před chvíli to vís gryphoni jso rychlí."
"Aha. Tak sedej." Petr mi otevřel dveře u autasedla sjem si vedle něj.
"A kdo pak je tohle?" usmál se Petr za jízdy. "To je Vanessa s Gaireem. Moje a Gabrielovi děti."
"Ty jsi se asi dozvěděla že je Gabriel o hodně starší co?" zeptal se Petr.
"Jo. Dozvěděla. Ty jsi to věděl?" zeptala jsem se zase já.
"Jo věděl. Věděl to každý z týmu. Psal jsem Gabrielovi dopis za týden tu máme zápas a bez něj se už neobejdem. Musí přiletět."
"Snad to něják vydržim." vzdychla jsem si a věnovala jsem se svým miminkám. Petr mě odvezl až před panelák kde bydlim. "Děkuju moc."
"nemáš zač. Co bych pro tebe neudělal. Aby jsi něco potřebovala stačí naspat nebo zavolat. Jo?"
"Jo. Ještě jednou moc děkuju." poděkovala jsem a šla jsem do bytu. Postýlky pro děti byla už připravená, do jedné jsem dala Gairea a do druhé Vanessu. Šla sjem si udělat něco k jídlu a pak jsem surfovala po netu. Hledala jsem něco na upířích stránkách o Kleopatře tay jsem našla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenicka Lenicka | Web | 26. června 2014 v 16:39 | Reagovat

juhuuu :D tak copak chces na dipl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama