close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

19.kapitola: Vánoční ples a noc strávená v nemocnici.

15. července 2014 v 13:36 | Flow |  Vampire Hunter


19.kapitola: Vánoční ples a noc strávená v nemocnici.





Uplynulo pět mesíců. Je 23. Prosince, sem v šestém měsíci a Zero na mě dává hodně velký pozor, zabraly jsme ji jednu místnost ve které máme se Zerem ložnici a pak tam bude mít mimiinko postýlku. Zrovna sedim v obýváku nagauči a Zero má hlavu u mého bříška.

"Proč si nenecháš říct co to bude."

"Chci to mít jako překvapení. A je mi jedno jestli to bude holka nebo kluk." Yuki si sedla na druhý gauč a zamračila se.

"Co ti zase je?" ptal se jí Zero.

"Nic." odsekla. Někdo zazvonil. Yuki vyskočila a běžela otevřít.

"Kaneme-senpai." řvala Yuki.

"Tak toho zrovna vidět nemusí." Zero si sedl. Yuki táhla Kanameho do obýváku a zůstal koukat na mě.

"Flower. Co tu děláš?" ptal se mě Kaname.

"Co já tu teď bydlim."

"A to břicho."

"Hele neurážej mého potomka." Řekl Zero a zase si lehl. Miminko mě nenechá, pořád kope.

"Chtěl se vás všechny pozvat na Vánoční ples."

"Kdy a kde to bude?"

"Dneska od sedmi večer, v domě jako byl upíří banket." otevřela sem pusu.

"Já nemám žádný šaty. Flow pojedeme nakupovat. Prosím." Yuki začala škemrat.

"Když ti na to kývnu tak přestanež lést po zemi."

"Slibuju."

"Dobře. Tak já si taky koupim šaty."

"A nezapomeň na nějáký teplý kabát." řekl Zero a sedl si.

"Ale já pojedu sváma. A budu řídit."

"Uvidíme se na plese." řekl Kaname a zmizel. Šla sem do pokoje, vzala sem si kabát.

"Ty si teda rychlá."

"Čekám v autě!" řvala Yuki Zero si vzal bundu a šli sme do auta. A jely jsme. Yuki si vybrala šaty krémové barvy, ale to si jich vyzkoušela, asi padesát. Pak já. U mě bylo težké aby sem se v šatech netlačila bříško. Tak sem si vybrala černobílé volné dlouhé šaty. "Teda v nich si vypadala ůchvatně." řekl Zero.

"A teď máme ještě jeden problém." řekla Yuki.

"Jakej?" ptal se Zero.

"Ani jedna nemáme boty." řekla Yuki.

"Já jo. Já si vezmu černý." upozornila sem Yuki.

"Ale podpadky si brát nebudu. Takže jo nemáme boty." šli jsme do obchodu s botama. Yuki si vybrala boty na klínku a já sem si vybrala baleríny. A pak jsme jely domu. Odnesla sem si šaty do pokoje.

"Vybrala sismoc hezké šaty." řekl Zero, ohrnul mi vlsy z krku a začal mě na něm líbat.

"Zero. Jestě jsme nevybraly jména."

"Ty se vyberou až se to dítě narodí."

"Mám na něco chuť." řekla sem zamyšleně.

"Tak pojď uděláme ti svačinku."

"Jakou svačinku? Pořádnou svačinu? Ale nejdřív si dojdu na WC." došla sem si na záchod, umyla sem si ruce a šla sem do kuchyně.

"Co si dáš k jídlu?"

"Já mám chuť na něco sladkýho, slanýho, kyselýho."

"Na." Zero mi dal talíř s cukrovým, šli jsme doobýváku, sedli jsme si na gauč a jedly jsme cukrový. "Teď sem si zpoměla že nemám dárky pro vás."

"Mě stačí že si ty a to naše malý." lehla sem si, nohy sem si dala přes Zera, od záda a hlavu sem si dala polštáře.

"Ale nekopej maminku."

"Teba to těhotenstvý teda baví." záviděl Zero.

"Nebaví. Když mě naše dítě kope tak mě to nebaví. Ale zase se těšim až ho uvidim." pohladila sem si bříško.

"Počkej si tři měsíce a bude to za tebou."

"Já vim." asi v šest se se nasoukalado šatů, Zera sem požádala jestli by mi nazul boty, nazuj mi je, pak sem si upravila vlasy a nalíčila sem se. Akorát v půl sedmý jsme vyjížděly. Dorazily jsme pár mint před sedmou.

"Těhotný mají přednost." řekl Kaname. Nabídl mi ruku. Já sem se chytla Zera. Yuki se chytla Kanameho. Šli jsme dolu do podzemí.

"Já snad špatně vidím?" ptal se Aido, kouklana mě s otevřenou pusou. Sedli jsme si ke kulatému stolu.

"Aido. Sem těhotná, pohrávají si se mnou hormony, tak neprovokuj." řekla sem Aidoovi narovinu. "Kolikát měsíc? Jestli semůžu zeptat?" ptala se Rima.

"Šestý měsíc."

"A výš pohlaví?" ptal se Aido s rozzářenýma očima.

"nevim a kdybych věděla tak bych ti to neřekla." řekla sem Aidoovi a usmála sem se. Koukal sem se na Zera.

"Neboj. Já se do jinýho kluka nezakoukám." po pár minutách už byly všichni.

"Hele všichni od vás ze školy." řekl Zero.

"Máš pravdu." opatrně sem se zvedla a šla sem za Hin, Sak a Ino.

"Ahoj holky."

"Ahoj Flow. Ou?" řekli sborově.

"Ty se neják zvětšuješ?" řekl Uzumaki a obejmul Hinatu kolem pasu.

"Jak to že jste všichni v ryflích a ne ve společenském?"ptala sem se jich.

"Nám řekli že za nás bude jeden zástupce, a že si nemusíme brát společenké oblečení." řekl Sasuke. "Hele." Ino ukázala na jednu dívku s krátkými černými vlasy s ofinou přes levé oko, pleť bílou, světle modré oči, vysoká asi 180cm, jako všichni ostatní ryfle a tričko.

"Ta je ve městě nová." řekl Kamane a dal mi skleničku s pitím.

"neni v tom alkohol, že jo?"

"Neboj tobě jsme tam daly vodu se šťávou."

"Máš štěstí." najednou mi sklenička praskla v ruce. Zero ke mně přiběhl. Ichijo nás vzal někam do domu. Omyla sem si krvácející ránu, Ichijo vzal pinzetu a opatrně mi vyndaval střepy. "Jste oba v pořátku?" ptal se Zero.

"Miminko jo. Ale já ne." sykla sem bolestí když mi Ichijo vyndal střep z ruky.

"Promiň." omluvil se Ichijo.

"To je dobrý."

"A taky se omlouvám za dědu. To on rozbil tu sklenku." Ichijo vyndal poslední střep a zavázal mi ruku.

"Flow počkej v autě. A skočim pro Yuki."

"My jí tu nezakousnem. Neboj. Kaname ji ochrání."

"Tak dobře." z pod zemí se ozvaly vystřely a slyčení. Šli jsme dolu.

"Hej. Klidek." řekl Ichijo.

"Ty tě takhle neposlechnou."

"Co se tu děje?" ptal se Kaname. Najednou někdo vystřelil z prostřed houfu lovců a upírů. Všichni přestaly. Udělaly uličku a všichni jsme se koukli na dívku se světle fialovými vlasy, červenýma očima, na sobě má červené upnuté džíny, fialové tričko a střelnou zbaň. "Co se totu dělo?" ptal se Kaname. Mě začalo hodně kopat miminko.

"Zero." Zero mě chytl za ruku a za druhou mě chytl Ichijo. Začala sem zhluboka dýchat.

"Zero měly bys te jet domu." řekl Ichijo. Zero kývl.

"Flow jsi tu jako vedoucí za lovce upírů. Někdo to musí vzít za tebe." řekl Kaname.

"Ale kdo?" ptala sem se.

"A co třeba já?" otočila sem hlavu a on Gaara.

"Klidně. Ale ne že uděláš hloupost. Pak mi pošli email o podrobnostech." řekla sem. Zero s Ichijem mi pomohly do auta. A jely jsme domu. Vešli jsme do haly.

"Jak to že jste tak brzo doma?" Kaien vyšel z kuchyně a držel v rukou misku s bramborovým salátem.

"Naše miminko se vylekalo když se začalo střílet." řekl Zero. Kaien pustil na zem misku a rozbila se.

"Kdo je všechno zranění? Jste všichni tři v pořádku? A kde je Yuki?" ptal se Kaien.

"Takže zraněná je jenom Flow co vim. Protože Ichijův děda rozbil kleničku, v pořádku jsme, a Yuki zůstala na plese prý jí pak přivezou. Stačí?" řekl Zero.

"Jo, to my stačí."

"Pudu si dát sprchu." šla sem do ložnice, sundala sem si šaty, zula sem si boty a oblíkla župan. Koukla sem se z okna nazasněženou zahradu.

"Ještě tři měsíce a budeš si mít kde hrát. Ty muj malý špuňtíku nebo moje malá špuňtice." Zero mě obejmu zezadu kolem pasu a hladil mi bříško.

"To bude náš malej špuňtík nebo špuňtice. Kdy ji byla na ultrazvuku?"

"Když sem byla ve druhém měsíci. Pak už ne. Zero chci se jít vykoupat. Pustíš mě?"

"Ahh. Mě se nechce." řekl a položilsi bradu na moje rameno. "Zero já se chci vykoupat a sem docela unavená."

"Tak dobře."

"Neboj. Já přijdu do postele." řekla sem a šla sem do koupelny. Napustila sem si vanu. Po půl hodině sem vylezla.

"Ty ses tam smažila?"

"Tak napůl." začal mi zvonit mobil.

"Inga?"

"Tady Flower."

"Flower tady Inga. Vim že se ti to nebude asi hodit ale Dant měl nehodu."Zero mi vzal mobil od ucha a vyřídil to místo mě. Když mi Inga řekla že měl Dant nehodu celá sem stuhla.

"Dobře. Nashle." Zero dal muj mobil na noční stole. Šla sem ke skříni a začala sem se oblíkat.

"Co děláš?" ptal se Zero.

"Nebudu tu jen tak sedět. Pojedu do nemocnice." dooblíla sem se. Vzala sem si kabát a šla sem. Zastavila sem se na schodech.

"Flow počkej." Zero sebehnul ke mně.

"Já tě tam odvezu." Kaienovi jsme řekli co se stalo. Šli jsme do auta a jely jsme do nemocnice. Před operečním sálem seděla Inga a vedle ní Rachel.

"Flower ty jsi přijela?" ptala se mě Inga.

"jo. A jestli mi budeš říkat že se zvetšuju tak tě upozorňuji že sem v šestém měsíci těhotenství." sedla sem si vedle Rachel.

"Tak to nejsi jediná kdo je těhotný." řekla Rachel.

"Co?" všichni tři jsme se na ni podívaly.

"Sem ve třetím měsíci." Zero otevřel pusu, Inga skamaněla já jenom koukala.

"Tak to vítej do rodiny Verdových." řekla sem s ůsmevěm.

"To ti teda děkuju." koukla sem se na mobil. 23:30 super. Čekali jsme tři až čtyři hodiny než vyšli doktoři ze sálu.

"Doktore přežijeto?" ptala se Rachel.

"Vy jste příbuzná?"

"Ne. Ale tady slečna jo."

"Slečna? Spíš pani." dokrot opravil Rachel.

"Já vdaná nejsem takže slečna. A sem Flower Verdová. Starší sestra Danta Verdeho."

"Váš bratr to přežije ale bude tu dlouho ležet."

"A co se mu stalo?"

"měl břicho zalité krví. Ale zachránily jsme ho."

"Děkujeme."

"Neni zač." koukla sem se na mobil 03:56 taky super. Se Zerem jsme jeli domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama