20.kapitola: Výkřik prvního dítěte.
Uběhly další tři měsíce každym dnem bych měla rodit. Danta pouštěly domu tři týdny po té nehodě. Ráno se vstala a Zero nikde. Oblíkla sem se a šla sem dolu. Šla sem do obýváku
"Počkej." Zero mě vzal za ramena a odvedl mě do jídelny. Sedla sem si ke stolu.
"Co se zase děje?" ptala sem se.
"To uvidíš." Zero předemě dal talíř s palačinkama a uvnitř marmeláda.
"Hmm. Dáme si papání." řekla sem. Zero sezasmál a šel do obýváku. Pak něco nesli poschodech. Kaien u toho vydával zvuky jako když rodí.
"Do prava. Teď trošku do leva. Okej. Zero pojď!" navigovala Yuki. Já sem se zasmála. Dojedla sem a šla sem se podívat co se děje.
"Zero?" řekla sem v půly schodech. Yuki vyběhla z naší ložnice.
"Máš si prý dát další palačinky." Yuki mě tlačila do kuchyně.
"Počkej. Pomalu ještě mám v sobě dítě." sedla sem si zase na židli a zase sem jedla palačiny. Hůů, pěkně mě bolí v kříži. Snědla sem jednu palačinku. Zvedla sem se a šla sem si sednout do obýváku, pustila sem si televizi. Po nějáké době sem slyšela jak Yuki jásá radostí.
"Flow. Pojď se na něco podívat." řekl Zero, pomohl mi vstát z gauče a šli jsme před ložnici.
"Zavři oči."
"Proč?"
"Noták, máme pro tebe a pro malý překvápko." řekl Zero. Zavřela sem oči, Zero mě vzal za ruce a vedl mě do ložnice.
"Otevři oči." řekl Zero a chytl mě za ramena. Otevřela sem oči. předemnou postílka v žluto-zelené barvě.
"Zero. To si děláte legraci?"
"To je pro to mimčo aby mělo kde spát. Yuki vybrala tuhle barvu. Žluto-zelenou barvou nic nezkazíme."
"A už jste vybrali jména?" ptala se Yuki.
"Holčička bude Yumi." řekl Zero.
"A kluk?" ptala sem se.
"To si vyber ty." Zero mě políbil do vlasů.
"Tak kluk bude Ice." začíná mě bolet břicho. Šli jsme dolu do obýváku a sedli jsme si. No já sem si lehla a dala sem si hlavu k Zerovi. Vzala sem Zerovi ruku a dala sem mu ruku na moje bříško.
"To tě to nebolí?"
"Moc ne. Já se tak těším."
"Tak mi jedeme." řekl Kaien.
"A kam?" ptaly jsme se se Zerem.
"Do knihovny Yuki něco potřebuje." řekl Kaien a šel. Slyšely jsme jak odjíždí.
"Tak a máme celý dům pro sebe."
"Tím myslíš všechny tři, že jo?"
"To se ví." někdo zazvonil. Zero se zvedl a šel otevřít. Ke mě přiběhl vlk šedo bílé barvy.
"Shiro seš to ty?"
"Nazdar." pozdravil Itachi.
"Itachi." Itachi mě obejmul.
"Itachi co kdybys nás vyfotil. Prosím." prosila sem Itachiho.
"Foto před porodem."
"Jo. Může to příjít každou chvíly." řekla sem.
"Kde máte foťák." Zero dal Itachimu foťák. Stoupla sem si, Zero za mě a dal ruce na bříško. Takhle nás Itachi vyfotil. A pak si Zero dal hlavu k bříšku.
"Tak tohle bude pěkné." vyfotil nás a mohly jsme si sednout. Itachi si sedl do křesla, Zero odnels foťák. Cítím nějáký tlak. Praskla mi voda.
"A jejé."
"Copak?" ptal se Itachi.
"Zero!" volala sem.
"Copak?" zeptal se.
"je to tu."
"Co je tu?" zeptal se
"Já budu rodit."
"Itachi vem Flow do auta. Flow kde je ta taška do nemocnice?" Zero hodil Itachimu klíče od auta. "Ve skříni." řekla sem. Itachi mi pomohl vstát a do auta.
"Zero dělej!" řval Itachi. Berou mě hodně velký křeče.
"Uuuu."
"Flow vydrž." Zero dal tašku do kufru, kluci nasedli a jely jsme do nemocnice. Itachi byl sehnat doktora. Daly mě na lehátko a rovnou na porodní sál.
Všichni z Akatsuki seděly venku, Origami dělala s Deidarou a Kisámem kraviny. Konan zvedla mobil který jí zvonil na stolku.
"Itachi? Co je?[Itachi:Flow praska voda a je na porodnímsále.]Copočkej.Už?[Itachi: Jo, už rodí.]máme za váma přijet?[Itachi: Zatim nejezdi, pak ti zavilám co toje.]dobře. Zatím."Konan zavěsila, položila mobil na stolek. Všichni se na ní koukli. "Flow je na porodním sále." řekla v klidu a usmála se. "Cože?!" ptaly se všichni.
"Prostě už rodí." řekla Konan a napila se džusu.
"A jak na tom je?"
"Nevim, Itachi mi volal že Flow je na porodní sále."
V nemocnici mě převlíkly do takový tý košile. Zero šel semnou, chytla sem ho pevně za ruku.
"A ne že se tu složíš." uporoznila sme Zera.
"Neboj. Nesložim."
"Tlačte." zatlačila sem a mačkala sem ruku Zerovi. Celé čelo od potu a sem hodně unavená.
"Vidim hlavičku. Ještě párkrát zatlačte." začala sem tlačit. Pak se mi ulevilo, miminko bylo venku. Doktor ustřihl pupeční šnůru. Omyli miminko, daly ho do ruční a daly mi ho na hrudník.
"Gratujuji. Je to holčička."
"Moje malá Yuminka." zašeptala sem a přivinula sem si jí víc k sobě.
"Byla jsi hodně statečná." Zero mi políbil do vlasů. Sestřičky mi Yuminku pohlídaly a mě převezli na pokoj. Vzala sem si Yuminku do náruče. Pořád sem se s ní mazlila. Někdo zaťukal. Koukla sem se ke dveřím. Vzala sem Yumince ručičku a zamálava sní.
"Zero, Itachi." Zero mi dal květiny které musel koupit Itachi, a Yumince dal slona.
"Tak co to je?" ptal se Itachi.
"Zero necheš si pochovat svojí a mojí Yuminku?" Zero se usmál. Vzal si do náruče Yumi.
"Naše Yuminka." Yumince se usmála.
"Má ůsměv po tobě. Novopěčená maminko." řekl Itachi.
"Hele nech si toho." všichni jsem se začaly smát.











Miluju jak to vždycky vtipně zakončíš.