21.kapitola: Dvojtá radost.
Uběhly čtyři dny a dneska mě pouští domu i s Yumi. Zero si pro nás přišel. Vzal to přenosné vajíčko pro miminka. Daly jsme Yuminku do přesnosky. Zastavily jsme se na recepci s propůstkou. Sedla sem si s Yuminkou na zadní sedačky. A jely jsme domu. Do jely sme, vystoupily jsme, Zero vzal Yuminku a šli jsme do domu. Vešli jsme do haly a před nás skočil Deidara a Tobi.
"Tobimu nic nesvěřuj. Všechno stratí nebo mu všechno upadne." zešeptala sem Zerovi do ucha. Zero kývl. Šli jsme do obýváku, všichni z organizace, a Inga s Dantem. Vzala sem si Yuminku do náruče. Sedla sem si do křesla. Zero mi odnesl tašku s věcmi do pokoje.
"Yuminka." řekl Tobi. Otočila sem se i sYuminkou od Tobiho.
"Tobě svěří jedině ďábla." řekl Pein. Já kývla.
"Tobi nechci být zlá ale Yuminku ti nedám. Ještě bys ji upustil na zem."
"Flow mohla bych si jí pochovat?" ptala se Konan.
"Jo." Konan ke mně přišla, sedla si vedle do křesla a dala jsem jí Yuminku
"Ahoj Yuminko. Ta má pěkný kukadla. Ale tady nám vyrostlo pár zrzavých vlásků." konan sii povídala s Yuminkou.
"Tak jak bylo v nemocnici?" ptal se Itachi.
"Hrozně. Ale zase mě drželo při životě to že pudu domu a tady Yuminka." Zero si mě vzal na klín. "A co já?" ptal se Zero.
"No ty taky. Ale všichni jste mě držely při životě. A navíc co Yuki poslední dobou ve škole."
"To se neptej."
"Nazdar lidičky!" řvala Yuki ode dveří.
"Flow ty už si doma?" ptala se Yuki.
"Jo. Před pár minutama jsme přijely." řekla sem. Konan mi dala Yuminku. Yuminka začala kňourat. "Ššš. Pojď dáme ti napapat." řekla sem, zvedla sem se a šla sem do ložnice. Rozepla sem si blůzku, vyndala sem jedno prso a dala sem ho Yumince k ůstům. Pila, pila a pila mateřské mléko.
"No chutná ti mlíčko? Chutná viď." prso sem dala zpět do podprsenky, zapnula sem si blůzku, šla sem s Yuminkou k postýlce a dala sem jí do ní. Usnula hned jak sem ji přikrila dekou. Šla sem zase dolu do obýváku. Sedla sem si Zerovi na klín.
"Flow, Zero tohle je pro vás od náši organizace a taky Kaiena s Yuki." Pein mi dal obálku, dala sem ji Zerovi. Otevřel to, a podal mi fotku a klíč.
"Peine?"
"Co? Tohle bude váš dům. Už je to všechno zařízený, nábytek, postílka pro Yuminku všechno." řekl Pein.
"Flow ty máš nějáké věci už v domě. Ale zbytek jsme ti nechaly tady." řekla Konan. Slyšela sem přes chůvičku že Yuminka začala plakat. Zvedla sem se, šla sem za ní, vzala sem si jí do náruče a začala sem jí houpat.
"Yuminko neplakej. Maminka je tady. Šššš." Zero mě obejmul. "Počkej mám v náruči svoje a tvoje dítě. Yuminko pudeš k tatínkovy?"
"To se ví." Zero si vzal Yuminku. Ta mu usnula v náruči.
"má vlásky po tobě." řek Zero a usmál se.
"Po tobě má zase oči." Naše malá holčička se zrzavími vlásky a růžovofialovýma očima a modrýma žilkama.
"Hele co kdybychom dneska spaly v tom novém domě?"
"To není špatný nápad." oba, i s Yuminkou, jsme šli dolu.
"Peine? Mohl by nás odvést dotoho domu?" ptala sem se.
"Mohl." řekl a kývl. Daly jsme Yuminku do toho přenosného vajíčka. Se Zerem jsme si sedli na zadní sedačdy a mezi sebe jsme si daly Yuminku. Pein a Konan nás odvezli do toho domu.
"Páni. Tohle sme si ani nezasloužily." řekla sem.
"Ale zasloužily. Hlaně ty Flow. A Zero samozdřejmě taky."
"No už sem chtěl řvát."
"Tak to by jsi zkusil jednou a naposledy" upozornnila sem. Pein zastavil, vystoupily jsme a šli dovnitř. Pein s Konan odjely. Porozhlídly jsme se po domě, Yuminku jsme daly do postýlky v jejím pokojíčku. Na nočním stolečku byla chůvička. Se Zerem jsme si lehly na postel v ložici vedle Yuminčina pokojíčku.











Juj,zase užasná kapitolka. Asi už se opakuju co? Ale já se prostě jinak vyjádřit neumím.