25. kapitola: Soud.
Uplynulo pár dní.
"Flower stávej." zašeptal mi Zero do ucha a políbil mě na krk. Ucítila sem vůni kávy.
"Já sem stejně vzhůru. Před chvilinkou Yuminka plakala."
"Neplakala. Měl sem ji u sebe."
"Něco sem vymyslet musela." otevřela sem oči a sedla sem si.
"Přinesl sem ti snídani do postele."
"Jestli mi tohle budeš dělat každé ráno tak budu pekelně rozmazlená." Zero mě políbil.
"Tak to budu jedině rád." řekl škodolibě Zero.
"Měla byses na jíst. A já pudu nakrmit Yuminku." dodal.
"Prosimtě co jsi s ní udělal?" ptala sem.
"Nic jenom sem jí naučil pít mléko z flašky." Zero odšel z ložnice. Vypila sem kafe a snědla snídani. Pak sem se oblíkla.
"Yuminko pojď přivítat maminku." Zero mi dal Yuminku do náruče.
"Pocem ty moje malé zlatíčko. Neboj už sem u tebe." hladila sem ukazováčkem Yuminku po tváři, Yuminka mi chytla ukazováček a začala ho cucat.
"Už se nemusíš bát že tě strejda Tobi pustí na zem."
"Ty jsi naši holčičku svěřil Tobimu??!" Yuminka se zasmála. A se Zerem jsme se taky zasmály.
"Ne, Tobimu jsme Yuminku nikdo nepučil. Hele měly bysme vyrazit. Pozítří je ten soud. A cesta trvá jeden a půl dne." Zero mi dal pusu.
"Fajn jenom si zbalim jenom pár věcí." Dala sem Zerovi Yuminku, šla sem ke skříni a do tašky pře rameno sem si sbalila pár věcí.
"Hele kdo všechno jede?"
"Všichni z organizace Akatsuki, vezou Sasoriho. Pak Kuran s upírama, Yukki s Kaienem. Ty, já, Yuminka a Dant. Jo a Konan nám bude hlídat Yuminku."
"Ale ta tam musí být taky ne." zatím co mi Zero říkal kdo všechno jedete tak jsme přešli k autu a přijel Pein.
"Už máte někoho na hlídání?"
"Ne. Zatím jsme se nedohodli." řekl Zero.
"A co my?" z auta vystoupila Rachel a jeden muž.
"Rachel? Ty bys to pro nás udělala?"
"Jo, a tady Erik taky. Slyšela sem co ti stalo. A když budete se Zerem u soudu taky nás napadlo že bychom mohly Yuminku pohlídat." Se Zerem jsme kývly.
"Peine? Co bude s Dantem" ptala sem se smutně.
"Flow je mi líto, ale musí být odsouzený." řekl a sedl do auta.
"Můžu jet s váma?" ptala se Rachel.
"Jo." řekli jsme se Zerem. A nasedli jsme do auta. Já sem si sedla vedle Yuminky, Zero řídí a Rachel si sedla vedle něho a jely jsme. Na nějakých křižovatkách se přidaly upíři. A jeli jsme. V první autě jedě Kuran, s Yukii, Kaienem a Ichijem, jestli sem dobře viděla. Před náma Akastki Kain, Ruka, Aidou, Senri a Rima. A pak jsme my. A za náma vsich z organizace. Jeli jsme asi den možná dva. Až jsme dojeli do jednoho města. Ubytovaly jsme se a rovnou všichni k soudu. "Sasori z červených písků. Po dobu pár dní rozhodne, upíří rada a rada lovců upírů, jestli budeš vyhnám z japonska nebo jestli budeš mít rozsudek smrti." vtéhle chvíly sem stuhla. Zero mě chytl za ruku. "Mě je špatně." zešeptala sem a zavřela sem oči.
Zero držel Flow aby nespadla na zem.
"Myslim že nám znásilněná usnula." řekl hlavní soudce.
"Neusnula jenom se jí udělalo špatně." řekl Zero, vzal Flow do náruče a odšel sní.
"Tak to je neslýchané takhle odejít." řekl soudce.
"A když jí je asi špatně. Před měsícem a půl porodila. Tak má snad nárok na odpočinek, ne?" vyjela Konan na soudce.
"Ticho." Konan taky odešla.
"Dobře. Zítra se tu sejdeme okolo jedenácté hodiny dopoledne." rozhodl soudce.
-Další den-
Pomalu sem otevřela oči. Blízko sebe cítím teplo.
"Jak si se vyspala?" ptal se mě Zero.
"Já dobře. Co ty?"
"Celou noc sem přemýšlel. Měly bysme se oblíknout, v jedenáct pokračuje soud." oblíkli jsme se a před jedenáctou jsme šli k soudu.
"Taže dneska snad dokončíme první část soudu." řekl soudce.
"Sasori z červených písku. Jsi obviněň za unesení dotičné a taky za to že jsi ji znásilnil. Tvůj trest je jednoduchí, jsi odsouzen k trestu smrti." Všichni jsme zatajili dech. Koukla sem se na Kanameho s prosícím obličejem. Ten na mě koukal s kameným obličejem.
"Stihodnosti. Chtěl bych aby Sasori mě jiný trest než trest smrti!" Ichijo by rychlejší neý Kaname. "Ichijo sednisi." okřil Ichija jeho děda.
"Ne nesdnu si. Sasori mě několikrát pořádal o Flowinu ochranu, slíbil sem mu že mu to někdy oplatím. A teď je na to správná chvíle. Chci aby měl jiný trest." všichni upíři si stoupily i Kaname. "Zamítá se." všichni co jsme sesděly na lavicích jsme si stouply.
"Měly byste mu dát jiný trest." řekla Stevie.
"Má pravdu." řekla dívka vedle ní.
"Sem Paisy Black." Paisy má krátké černé vlasy s ofinou přes levé oko, bílá pleť, světle modré oči, výška okolo 180 cm.
"Tak to máme hodně hlasů kdo chce aby měl Sasori nižší trest."
"Dobře. Kuran Kaname rozhodne o jeho trestu. A jak vypadá tak odsoudíme toho druhého. Danta Verdeho." zase jsme si všichni sedli. "Já vim jaký mě čeká trest." řekl Dant.
"Jaký tedy."
"Vy jste rozhodli už dávno. Budu mít rozsudek smrti. A nechci aby se mě kdokoliv zastával hlavně moje sestra." Dantse na mě koukl. Mě se z očí hrnuly slzy.
"Rozsudek smrti je vykoná hned." rozhodl soudce. Jeden muž vzal díku orobodl Dantovi srdce.
"Danteee!!!" zařvala sem. Zero mě chytl, vtisl si mě k jeho hrudi, slzama sem mu máčela tričko.










