close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Čarodějnice z Hex Hall Ukázka

28. srpna 2014 v 12:40 | Kate-chan |  Čarodějnice z Hex Hall

Čarodějnice z Hex Hall

Ukázka





Felicia Millerová plakala na záchodě. Už zase. Věděla jsem, že to je ona, protože během těch tří měsíců, co jsem chodila na střední školu Green Mountain, jsem ji slyšela brečet na záchodě už dvakrát. Její pláč se dal snadno rozeznat, vzlykala tence a zajíkavě jako malé dítě, přestože jí už bylo osmnáct, o dva roky víc než mně. Pokaždé jsem ji nechala být, vždyť každá holka má čas od času právo brečet na záchodcích. Ale dneska byl maturitní ples, a já si říkala, že na pláči ve večerních šatech je něco obzvlášť smutného. Navíc jsem pro Felicii měla slabost. Dívka jako ona se našla na každé ze všech těch škol, kam jsem dosud chodila (zatím jich bylo devatenáct). A i když jsem byla divná, lidi na mě nebyli zlí, většinou mě ignorovali. Zatímco Felicia byla třídním fackovacím panákem. Škola pro ni byla jen nepřetržitým sledem ukradených peněz na oběd a jedovatých poznámek. Nakoukla jsem pod dveře kabinky a spatřila pár nohou ve žlutých páskových střevíčcích.

"Felicie?" Zavolala jsem a zlehka zaťukala na dveře.

"Co se děje?" Otevřela dveře, a podívala se na mě zlostnýma, krví podlitýma očima.

"Co se děje? No, co bys řekla, Sophie, je maturitní ples mého ročníku a vidíš tady nějakého kluka?"

"Ehm… ne. Ale jsi na dámských záchodech, takže bych -"

"Co?" postavila se a utřela si nos obřím kusem zmuchlaného toaletního papíru.

"Myslela, že na mě kluk čeká venku?" Odfrkla.

"Ale prosím tě. Namluvila jsem našim, že mámdoprovod. Koupili mi tyhle šaty," plácla do žlutého taftu, jako by to byl hmyz, který chce rozmáznout,

"a pak jsem jim řekla, že ten kluk na mě čeká tady, takže mě tu vysadili. Prostě… nedokázala jsem jim přiznat, že mě na maturiťák nikdo nepozval. Zlomilo by jim to srdce." Obrátila oči ke stropu. "Je to ubohý, co?"

"Není to tak ubohý," odpověděla jsem.

"Spousta holek chodí na maturitní ples sama." Zahleděla se na mě.

"Ty máš doprovod?" Měla jsem. Jasně, byl to Ryan Hellerman, možná jediný člověk, který byl ve škole ještě míň oblíbený než já, ale byl to kluk. A moje máma měla strašnou radost, že mě někdo pozval. Zdálo se jí, že se konečně snažím zapadnout. Pro mou mámu bylo nesmírně důležité, abych zapadla. Pozorovala jsem, jak tam Felicia stojí v těch žlutých šatech, utírá si nos a bez rozmyslu jsem vyhrkla něco neskutečně hloupého: "Pomůžu ti."

Felicia na mě jukla skrz opuchlá víčka. "Jak?"

Vzala jsem ji pod paží a postavila na nohy.

"Musíme ven." Vyšly jsme ze záchodků a prodraly se přeplněnou tělocvičnou. Když jsem ji vedla dvoukřídlovými dveřmi na parkoviště, tvářila se ostražitě.

"Jestli to má být nějaký vtípek, v kabelce mám pepřák," přitiskla si žluté psaníčko pevně k hrudi. "Uklidni se." Rozhlédla jsem se, abych se ujistila, že je parkoviště prázdné. Vzduch byl pořád chladný, i když už byl konec dubna, a obě jsme se v šatech klepaly zimou. "Tak," otočila jsem se zpátky k Felicii.

"Kdyby sis mohla vybrat, s kým jít na ples, kdo by to byl?"

"Snažíš se mě mučit?" vyptávala se.

"Prostě mi odpověz." Pohlédla na své žluté botky a zamumlala: "Kevin Bridges?"

Nepřekvapilo mě to. Prezident studentského výboru, kapitán fotbalového týmu, a navíc hezký kluk… S Kevinem Bridgesem by chtěla jít na maturitní ples skoro každá holka.

"Tak dobře. Bude to Kevin," zabručela jsem a zakřupala jsem klouby na rukou. Zvedla jsem dlaně k obloze, zavřela oči a představila jsem si Felicii v Kevinově náručí, ji v zářivě žlutých

"Pššš! Udělalo, ale musíš být trpělivá. Jen co sem Kevin

dorazí, najde si tě, věř mi." Nemuseli jsme čekat dlouho. Ještě než jsme s Ryanem dotančili první tanec, tělocvičnou otřásla příšerná rána. Zaznělo několik hlasitých prásknutí, skoro jako by to byly

výstřely, a všichni se přikrčili pod stoly. Spatřila jsem, jak se mísa s punčem převrhla na podlahu, a všude se rozlila červená tekutina. Nešlo však o výstřely, ale o balónky. Stovky balónků. Něco způsobilo, že se obrovský oblouk z balónků zřítil k zemi. Všimla jsem si, že jeden bílý balónek tomu masakru unikl a stoupal ke stropu tělocvičny. Ohlédla jsem se a uviděla, jak několik učitelů spěchá ke dveřím. Jenže ty tam už nebyly. Naboural do nich stříbrný Land Rover. Ze sedadla řidiče se vypotácel Kevin Bridges. Byl pořezaný na čele i na rukou, na lesklé parkety mu odkapávala krev a křičel: "Felicie! FELICIE!"

"Do háje," zamumlal Ryan.

Kevinova dívka, Caroline Reedová, se vyškrábala ze

sedadla spolujezdce. Vzlykala.

"Zešílel!" zaječela.

"Všechno bylo v pořádku, pak se objevilo takové světlo a… a…" Hystericky se rozplakala a mně se udělalo špatně od žaludku.

"FELICIE!" řval Kevin dál a divoce prohledával tělocvičnu. Rozhlédla jsem se a spatřila Felicii, jak se schovává pod jedním ze stolů, oči vykulené hrůzou. Tentokrát jsem byla opatrná, pomyslela jsem si. Už mi to jde líp! Kevin Felicii našel a vytáhl ji zpod stolu.

"Felicie!" Zeširoka se usmál a celá tvář se mu rozzářila. Se vší tou krví to vypadalo děsivě. Nedivila jsem se, že si Felicia div nevykřičela hlasivky. Jeden z učitelů, kteří měli službu, tělocvikář Henry,

přispěchal na pomoc a popadl Kevina za ruku. Ale Kevin se jen otočil, stále při tom jednou rukou svíral Felicii, a praštil Henryho do obličeje. Tělocvikář, který měl metr devadesát a vážil nejmíň devadesát kilo, odlétl dozadu. A pak se rozpoutalo peklo. Lidé bezhlavě prchali ke dveřím, Kevina obklíčili další učitelé a Felicia zoufale naříkala. Jenom Ryana jako by se to netýkalo.

"Paráda!" rozplýval se, když se dvě dívky snažily přelézt

přes Land Rover ven z místnosti.

"Úplně jako Carrie!" Kevin pořád držel Felicii za ruku a klečel na jednom koleni. Kvůli všemu tomu křiku jsem si nebyla jistá, ale myslím, že jí zpíval. Felicia už neječela, zato něco horečně hledala v kabelce.

"To ne," vydechla jsem. Vyrazila jsem k nim, jenže jsem uklouzla na punči a upadla. Felicia vytáhla malý červený sprej a nastříkala jeho obsah Kevinovi do obličeje. Zpěv přerušil výkřik bolesti. Kevin pustil její ruku, začal si drápat oči a Felicia utíkala pryč.

"To nevadí, kotě!" volal za ní.

"Nepotřebuju oči, abych tě viděl! Vidím tě ve svém srdci, Felicie! Ve svém SRDCI!" Prima. Nejenže bylo moje kouzlo hodně silné, bylo i hodně trapné. Seděla jsem v louži punče a kolem mě vládl chaos, který jsem stvořila. Do loktu mi ťuknul osamělý bílý balónek a vedle mě doklopýtala slečna Davisonová, moje učitelka algebry, a zůstala stát.

"Ano, říkala jsem střední škola Green Mountain! Ehm… nevím, sanitku? Zásahovou jednotku? Prostě někoho pošlete!" Pak jsem zaslechla výkřik.

"To ona! Sophie Mercerová!" Felicia na mě ukazovala a celá se třásla. Feliciina slova se rozléhala tělocvičnou i přes všechen ten hluk.

"Je… Je to čarodějnice!" Povzdechla jsem si.

"Už zase."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luss^^ Luss^^ | Web | 29. srpna 2014 v 11:43 | Reagovat

Není to náhodou opsané z knížky? Myslím že jo ale to je asi jen upoutávka že potom už budeš psát ty jestli jsem to dobře pochopila. :-)

2 Kate-chan Kate-chan | 29. srpna 2014 v 19:01 | Reagovat

upoutávka, to sem to takhle jenom napsala. je to začátek knížky. přeci jsi ji četla. a mě nic jiného nenapadlo než dám sem tuhle knížku. dochází mi nápady na příběhy. ale pokouším se nějaké vymýšlet. ale příští čtvrtek vyjde první kapitola a po celé čtvrtky bude vycházet. je to pěkná knížka. :-D

3 Luss^^ Luss^^ | Web | 1. září 2014 v 18:22 | Reagovat

[2]: Právě že četla tam mi to přišlo povědomé. Takže to jako budeš přepisovat knihu? Sakriš,tak to máš můj obdiv na to bych neměla trpělivost. :-D

4 Kate-chan Kate-chan | 1. září 2014 v 20:15 | Reagovat

[3]: přepisovat nebudu. našla sem ji na netu. takže výhoda :D ale přednastavovat články byla fuška.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama