32.kapitola: První pokus...Úspěch!
Šla sem do bližší cukrárny o který říkala Origami, taky sem jí tam našla.
"Co jsi řešila?"
"Zera nám odvedli do vězení. Prý včera večer... zabil vzácného upíra." zašeptala sem.
"S tim se musí něco dělat." řekla Origami.
"Prý se nic dělat nedá."
"Tak řeknem tátovi." rozhodla Origami
"Jo, Flow mě teď něco napadlo. Sice sem tom dlouho přemýšlela. Ale.." ozvala se Origami po dlouhém tichu.
"Tak co tě napadlo?" zeptala sem se.
"Co kdyby jste mě se Zerem adoptovali."
"Orgami to nezáleží na mě, teda záleží, ale hlavně by to musel odsouhlasil Pein."
"Takže by jsi stim souhlasila?" zeptala se Origami s hvězdičkama v očích.
"Jo já bych stim klidně souhlasila, ale nevim co Zero."
"Já si musem ještě vyzvednou uniformu." Origami zaplatila jeden pohár co snědla a šla si vyzvednou uniformu. A já čekala v autě. Na mé okýnko zaťukal Ichijo. Okýnko sem stáhla.
"Flow odvez Origami za Peinem. Budeme na tebe s Kanamem čekat před tvím domem."
"Dobře." odpověděla sem. Ichijo někam zmizel.
"Tak můžem?"
"Odvezu tě za Peinem. Jedu s Ichijem a Kanamem pryč z města." Jeli jsme do lesa vysadila se origami. Itachi mi zaťukal na okýnko. Okýnko sem stáhla. To je jak deja vu.
"Co je?" zeptal se Itahci.
"Já bych řekla že pondělí prvního září." odpověděla sem.
"Co Origami nese v té tašce?" zeptal se Itachi
"Uniformu." odpověděla sem.
"Hele já musim jet. Prosim tě infromuj mě až Origami vybalí na Peina jednu novinku." dodala sem
"Jo neboj. Čau." Itahci párkrát boucha do střechy auta a jela sem domu. Zaparkovala. A šla sem si pro pár věcí. "Alessandro odjíždím na pár dní z města. Zvládneš to tu?" zeptala se se.
"Zvládnu."
"Možná příjde Origami a její otec a možná i někdo z organizace." Alessandra ví že sem lovec upírů, její bývalí byl totiž taky lovec upírů.
"Tak to zvládnem spolu raz dva viď Yumi." Yuminka se začala smát.
"Yuminko neboj. Přivedu ti tatínka zpět. To ti přísahám." Dala sem Yumince pusu na tvář. Koukal sem se do jejích levandulových očí, které má po Zerovi, pohladila sem jí po zrzavých vláskách který má po mě a šla sem. Než sem vyšla před bránu domu, sedla sem si do přepu.
"Shiro ke mně." Shiro ke mně přiběhla.
"Shiro koukej hlídat. Zlý a neznámí nepouštěj na dvůr, štěkej, kousej žužlej, a na naše kamarády buď hodná." přikázala sem Shiro. Šla sem čekat před dům. Přijel Ichijo s Kanamem sedla sem si dozadu. A mohlo se jet.
"Budeme se za volantem střídat. Jeslti ti to Flow nebude vadit." řekl Ichijo.
"Ne mě to nevadí."
"V noci ale řídit nebudeš." řekl Kaname a opřel se o ruku.
"To sem čekala." řekla sem a přela sem si hlavu. Zero už jedu! Jeli jsme asi takou hodinku. Ichijo zastavil na jedné benzíce, doplnit benzín. A já sem šla na záchod.
"Nechcete něco koupit?" zeptala sem se.
"Ty si něco kup. O nás ne sestarej." vzal sem si peněženku a šla sme něco koupit. Koupila sme si jablko, sendiče, a koupila sem tři flašy s vodou. Zaplatila sem a šla sem. Hodila sem každýmu sem dala jednu flašku s vodou.
"Aby jste si mohly do vody dát ty pilulky. A já řídím." sedla sem si za volant. Ichijo přišel z benzínky.
"No to si děláte legraci." řekl a sedl si dozadu.
"Řeklo se že se budem střídat." řekla sem, připoutala sem se a jeli jsme.
"Tady odboč." navedl mě Ichijo. Odbočila sem do prava. Celá cesta trvala asi den a půl. V noci sem spala na zadních sedačkách.
"Flow.." Ichijo mě probudil. Otevřela sem oči, promnula sem si je a protáhla sem se.
"Zkusíš to u prezidenta Associace lovců upírů?"
"Zkusim." vystoupila sem z auta.
"Já tě doprovodím alespoň k hlavní bráně." Ichijo šel semnou až k hlavní bráně.
"Držim ti palce." kývla sem a šla sem.
"Co tu chceš!"křikl na mě jeden mladý muž. Z pod mikiny sem vytáhla Zerovi pistol a dala sem mi ji k obličeji.
"Chci si o něčem promluvti s Prezidentem Associace."
"Flow. Rád tě vidím." řekl zmání hlas. Dala sem si pistoly zpět pod mikinu a muž odešel. Otočia sem se na Sasoriho.
"Taky ráda vidím." řekla sem a usmála sem se.
"Vim co se stalo. Zkoušel sem prezidenta přemluvit. Že má Zero dítě i sem si vymyslel že čekáš druhý." řekl Sasori.
"Tak to sis nevymyslel. Ona je to totiž pravda." znova sem se usmála. Sasori pootevřel pusu a zase ji zavřel.
"Tak pojď." Sasori mě zavedl k prezidentovi. Zkoušela sme ho všeli jak přemlluvit ale nic.
"Já vás prosím." sepjala sem ruce a klekla sme si na kolena.
"Vždyť bude mít Zero druhý dítě. Prosim vás na kolenou." prosila sem.
"Ne. To bys musela být jeho manželkou."
"Já sem ale jeho manželkou." ze zadní kapsy u kalhot sem vyndala novou občanku.
"Kyriuu Flower." přečetl na občance. Sasori se zarazil.
"Musí přijet jeho otec u kterého dřív bydlel."
"Cross Kaien musí přijet."
"Ano." Sasori mi pomohl na nohy. A šla jsme. Sasori mě doprovodil až k hlavní bráně. A uviděla sem Kaiena.
"Flow přivedem Yumince tatínka." řekl Kaien. Z jeho auta vystoupila Alessandra s Yuminkou.
"Yuminko pojď k mamince." Alessandra mi dala Yuminku. Yuminka se dotla jejíma malíma ručičkama mojí tváře.
"Neboj sem u tebe. Yuminko." Mazlila sem se s Yuminkou. Šli jsme s Kaienem za prezidentem Associace.
"Sasori přiveď Zera." rozkázal Prezident. Sasori po pár minutách přišel i se Zerem.
"Zero." Alessandře sem dala Yuminku. Bežela sem k Zerovi a obejmula sem ho kolem krku, on mě kolem pasu.
"Chyběl jsi mi." zašeptala sem.
"Ty mě taky." Alessandra nám přinesla Yuminku a dala jí Zerovi. Yuminka se hned začala smát u Zera.
"Tata. Mama" řekla Yuminka. Se Zerem jsme vyvalily oči.
"Yuminka řekla svoje první slůvko." Se Zerem jsme se usmály. A šli jsme pryč. Z Ichijova auta sem si vzala tašku a Kaien nás odvezl domu. Po cestě sem usnula.










