38.kapitola: Yuminčiny 1. narozeniny.
Uplynul týden od svadby. Před dvěma týdny nám Shiro zemřela, někdo jí otrávil. Nechápu jak to mohl někdo udělat? Dneska, 16. dubna má Yuminka narozeniny. Beru Yuminku na chatu, Itachi, s Hidanem zůstanou se mnou a Yuminkou na chatě ostatní jedou k nám domu aby pomohly Zerovi s přípravou malé oslavy. Včera jsme byly na sociálce a zažádali jsme si aby Origami byla v naší rodině navždy, takže by se k Peinovi nemusela vrátit. Odjeli jsme a Itachi už čekal venku. "Konečně. Pocem." Itachi vzal Yuminku k sobě.
"Tak co líbí se ti strejdy?" zeptala sem se a Yuminka se usmála.
"Ty jo ta za ten rok hodně vyrostla. Když si vzpomenu co to bylo za miminko tak z je pěkná holčička." Itachi mi dla Yuminku a vzal tašku z kufru auta.
"Ty se mení na Orochimara."
"Neboj zas takovej ůchyl nejsem." řekl a šli jsem do chaty.
"Kde je Hidan?" zeptala sem se.
"Ten jel do města něco zařídit." řekl Itachi.
"Nedáš si něco?" zeptal se Itachi.
"Ne děkuju. Pohlídal by jsi Yuminku. Pudu se podívat nahoru."
"Jasan, my to tu zvládnem." Itachi si vzal Yuminku a hráli si s kostičkama co tady Yuminka má. Šla sem do patra a do svého pokoje. Vše zůstalo při starym. Postel, skříň, všechno na svém místě a před rokem přibila postílka pro Yuminku. Šla sem k psacímu stolu, kde jsou moje fotky se všemy členy organizace a s Origami. Na jedné fotce obímán konan s těhotenským bříškem, v ten den Konan rodila. Na druhé sem s Origami hned jak si jí Konan s Peinem přivezli z nemocnice. Na třetí jak vycházim základku a Sasori mě drží kolem ramen. Na čtvrté zase jak blbnem s Itachim a Sasorim v jezeru tady na chatě. A další, další a další fotky. Tyhle fotky já mám ráda. A hlavně když si vzpomenu jak jsme vylekaly Kisáma že mu Deidara snědl rybyčky. To bylo taky dobrý. Sedla sem si na postela a lehla sem si, nohy na podlaze a ležela sem. Koukala sem do stropu, na něm spirály a pentagramy. Dělala sem je já, Sasrodi s Deidarou mě jistili na štaflích. Tenhle pokoj má hodně a velké vzpomínky. Tenhle pokoj mám ráda. Ale mám rodinu a sem budem jezdit málo kdy. Zvedla sem se a šla sem přes obývák do kuchyně. Itahci s Yuminkou blbly.
"tak co si dáš k obědu?" zeptala sem se, nasadila sem si zástěru, a koukala sem se do lednice. Nic moc, jenom, olej, nějáký maso a pár bílích jogurtů, a salát.
"Nevim co je v lednici?"
"Tak uděláme sálat, s bílím jogurtem a smaženým masem."
"A bude to dobrý?" zeptal se nejistě Itachi.
"Jo, bude. Už sem to jednou udělala doma, všichni přežili takže se emusíš bát." vynadala sem si zbytek z ledničky, vyndala sem si pánvičku a začala sem vařit. Pak sem to všechno smíchala dohromady. A mohlo je jíst. Itachi jedl s Yuminkou na klíně. "A letí letadílko do hangáru." Itachi udělala s kousnem masa a kouskem salátu na vidličce letadílko a Yuminka spokojeně papala.
"Udělala to tvoje maminka dobrý?" zeptal Itachi.
"Ham." řekla Yuminka. "Ještě, jo?" Itachi dal půlku svého jídla Yumince a půlku snědl sám.
"Pane jo. Ty máš velký žaludek." řekl Itachi.
"Tak pojď Yuminko, pudeme spinkat." Vzala sem Yuminku k sobě a odensla sem jí do postýlky v mém pokoji. Yumiku sem uspala, dala jsem na noční stolek jednu chůvičku a druhou sem si vzala dolu. Šla sem si sednou na terasu, nohy sem svěsila do vody.
"Jé odpočinek mi trochu chyběl."
"Taky ti nesedí že si Pein vzal takovou děvku?" zeptala sem se Itachiho když si sedl vedle mě a cpal se další porcí salátu. "Nesedí. Včera sem byl za Kaienem na Akademii a zastavil jsem se za Origami. A potkal sem tak Mejbel. Chce aby Origami u nich byla." řekl smutně.
-Ve tři hodiny odpoledne-
Probudila sem Yuminku a jeli jsme domu.
"Tak pojďte holky moje." Zero si vzal Yuminku k sobě a mě dlouze políbil.
"Itachi rád tě vidím." řekl Zero.
"Já vim, ale nějvíc mě vidíš odhcázet." usmál se Itachi na okamžik.
"Ne to ne. Tak pojďte." Zero mi dal Yuminku zpátky a šli jsme do domu.
"Teda vy jste to tu teda vyzdobyli." pochválila sme kluky když sem vešla do obýváku.
"Pro vaší Yuminku a pro vás cokoliv." usmály se kluci. Yumince sem rozbaila její dárky a začala si hrát s kostkami a panenkami co odstala.










