40.kapitola: Uvídíme se po roce.
Hned jak jsme přijeli domu tak sem se šla osprchovat a šla sem do Yuminčina pokoje. Ale Yuminka Ani Alessandra nikde, kočárek je doma. Šla jsem za Origami.
"Origami kde je Alesandra?" zeptala jsem se.
"Nahoře nejsou?" zeptala se Origami.
"Ne nejsou."
"Už sem tady." vyletěla sem nahoru když sem slyšela Alessanřin hlas. Měla Yuminku na kuchyňské lince a zrovna jí dávala pacholíka.
"Ježišikriste, já sem se lekla že vás nědo unesl."
"Yuminko řekneme mamince že se o nás nemusela strachovat. Že teta Alesandra má černý psek z karate, juda a taekwonda." usmála se Alessandra.
"Sem ráda že jste v pořádku." oddychla sem si.
"Tak Yumi a háám." Yuminka s chutí snědla pacholíka.
-Po 7 měsících.-
Dneska se 20 listopodu. Zero měl před šesti dny narozeniny. Od mě dostal knihu jak se chovat k dvojčatum, yl docela rá. A taky to bral jako vtípek. Itachi i ostatní mi daly post jako velitele organizace Akatsuki. Ale co se dá dělat, oni jsou straší jak já. Dokonce víme co ty naše miminka jsou. Budeme mít holčičku i chlapečka. Holčička bude Stela a chlapeček bude Gaire. Před dvěma měsíci Kurenai porodila chlapečka Alechandra. Dneska mě bolí neskutečně záda, sem rádá že se můžu alespoň můžu posunout nebo otočit na bok na gauči. Yuminka ke mně došla a opřela se o gauč.
"Yuminko možná budeš mít brzo u sebe sourozence." usmála jsem se, sedla sem si, dala sem nohy do tureckého sedu a vedle sebe jsem posadila Yuminku.
"Holky ůsměv!" Zero nás s Yuminkou vyfotil.
"Tatínek zlobí vid. Ale zase by se snáma mohl vyfotit vyď."
"Jo." souhlasila Yuminka.
"Alessandro. Mohla by jsi nás všechny vyfotit?" zeptal se Zero Alessandry.
"Mohla." Alesandra vzala foťák, Zeor si sedl vedle mě, vzal si Yuminku na klín, obejmul mě kolem ramen a já sem si dala hlavu na Zerovo rameno a Alessandra nás vyfotila.
"Zero já se tak těšim jako po prví. Konan mi dva dny před porodem Yuminky říkala že většina žen do dalších dětí nejde že je ten první podor spaří tak že si nechají předepsat anitikoncepci. Ale já sem asi divná."
"Divná nejsi." řekl Zero. Zašala sem zhluboka dýchat.
"Zero. Stela s Gaireem chtějí ven."
"Yuminko jdeme si oblíknout bundiku."
"Letim pro tašku." Zero vystřelil do naší ložnice a hned byl dole, Alessandra s Yuminkou byly za chvíly dole.
"Co blbnete. Ještě velké stahy nemám" usmála sem se.
"Nikdy nevíš." řekl Zero.
"Hele tak já se pudu pomalu převlíknout, ju?" usmála sem se a šla sem pomalu do ložnice, převlíkla sem se a šla sem pomalu dolu. Každých pět minut byly stahy horší a silnější.
"Jo tak můžem do porodnice." řekla sem ztěžka, pot na čele. Zero mi pomohl do auta. A jeli jsme do porodnice. Převlíkli mě do bílé košile a daly mi můj vlastní pokoj. Zero s Yuminou a Alessandrou byly u mě furt.
"Flow to bude dobrý." do pokoje přišel doktor.
"Pani Kyriuu. Vaše děti jsou v ohrožení, budeme muset provést císařsý řes. Ale váš manžel nás může sledovat z proskleného balkónu. Za chvíly přijde sesta." řekl doktor a odešel.
"Zero kdyby sem se nevzbudila. Tak mi slip že se o naše děti postaráš s láskou." požádala se Zera.
"Neboj. Ty jsi probudíš. A budeme spolu navždy!" řekl Zero dlouze mě políbil, pohladil moje bříško, Yumince sem dala pusu. A všichni tři odešli. Za pár minut přišla sestřička a dala mi narkózu.
-Po několika hodinách-
Doktor vyšel ze sálu. Zero s Alessandour s Yuminkou v náruči si stoupili.
"Pane Kyriuu. Vše žena je v pořádku. Máte chlpečka a holčičku." Zerovi spadl kámen ze srdce.
"Spadl mi kámen ze srdce. A kdy bude moc Flower domu?"
"Asi za sedm dní když bude všechno v pořádku tak za pět." řekl doktor a odešel. Sestřičky přenesly děti do Flowna pokoje. Kde taky spala po operaci. Zero se pořád na Stelu s Gaireem koukal a hladil je po hlavičkách dokonce si je i choval. Když Zero s Yumi a Alessandrou jeli domu tak Zero dama napsal Itachimu, nejschopnějšímu členovi organizace Akatsuki, že Flow musely uděla císařsý řez.
-Po pěti dnech-
Uplynulo pět dní. Zero mi celé ty dny nosil květiny a pořád mi děkoval za kluka.
"Zero prosimtě. Přestaň mi děkovat. Děkuj hlavně sobě. Já bych si ty děti sama asi ztěží udělala." usmála sem se.
"Zero prosimtě slib mi že ti ty tři děti stačí, že jo?" zeptala sem se.
"Mě jo. Ale jeslti se nám to někdy povede."
"Ale ty mi slib že to bude jenom jedno." "Jo pokusim se." usmál se Zero a políbil mě.
"Kde je Yuminka?" zeptala sem se.
"Ta je doma s Alessandrou a ještě mám pro tebe překvapení."
"Jaký zase?" zeptala sem se.
"To ti neřeknu a možná tam je pro tebe ještě jedno překvápko." řekl Zero a šel si pochovat Gairea.
"Vy dva je k sobě hodíte." šla sem si vzít do náruče Stelu.
"Ale my holky budem džet při sobě." pohladila sem Stelu po jejích šedých až stříbrných vlasech. Myslim že vlasy budou mít po Zerovi a po mě budou mít modré oči. Zero do jednoho přesnosného vajíčka Gairea a do druhé přesnoky dal Stelu. Zero vzal Stelu a mojí tašku, já sem vzala Gairea a mohly jsme jet domu. Va našem dvoře hodně aut.
"Neříkej mi že tu je celáorganizase a Kaien s Yuki."
"Jo jsou tu. A navíc Kaiena jsme se přivedli proto aby nám hlídal Yuminku. O dvojčatech neví." ušklíbl se Zero. Zastavil, vystoupil z auta, vzal Stelu a z kufru mojí tašku, já sem vzala Gairea a šli jsme do domu. Ale jednoauto mě zarazilo, nikdy v životě sem ho neviděla.vešli jsme dovnitř.
"Vítáme doma nové přírustky!" křičely všichni.
"Já vás znad zabiju. Ale nejdřív vás obejmu!" všichni mě šli obejmout. Kaien byl docela překvapený. Šli jsme si sednout do obýváku. Origami ta mě obíjmala ze všech nejdíl.
"Origami neplač sem tu a už neodejdu." Origami se usmála a kývla.
"Mohla bych si je pak pochovat?" zeptala se Origami.
"Jo můžeš." Origami si nejdřív pochovala Gairea a pak Stelu.
"Ty vole Zero mít čtyři baby doma, z toho jedna je manželka, nevlastní dcera, vlastní dcera a jednoho syna, je docela síla." zasmál se Deidara.
"Aby tě to taky brzo nečekalo. Viděly jsme jak sis do chaty přivedl svoji holku." usmál se Hidan.
"No jo ale teď to by asi nikdo nečekal." Zero šel nachvíly do kuchyně. Po chvíly vyšel a za ním Sasori. Zero si sedl vedle mě. "Ahoj Flower." pozdravil mě Sasori. Než by se někdo nadál, tam Sasoriho obemula.
"Konečně, někdo schopný z celé organizace." řekla sem a pustila sem Sasoriho a zase se si sedla vedle Zera a vedle Origami, která chovala Stelu a Zero choval Gairea.
"Flow chtěl bych tě o něco požádat."
"O co?" zeptala sem se.
"Nemohl bych zpět do organizace?"
"Jo. Musíš jako můj zástupce." usmála sem se.
Večer jsme daly děti spát ůplně všechny, a Tobi usnul na gauči. Všichni krom, Kaiena s Yuki, kteří jeli domu, jsme šli na zahradu.
"Flow možná se ti to nebude líbit. Ale něják jsme se pokusily dohodnout, že by každý z nás letěl do jiného státu do jakýho koliv a tam by jsme se něco přiučili, a že by jsme se za rok sešli někde tady ve městě." řekl Sasori.
"Neříkej že ty jsi u nich byl hodně dlouho."
"Jo byl. Asi měsíc. A proto jsme měly dost času na rozmyšlenou."
"Fajn. Souhlasim. Ale musíte mi slíbit že se vrátíte přesně za rok. Můžete odletět zítra, ale musítě mi dát státy do který poletí te. Jinak vás nechám povolat zpět, nebo jsi pro vás přijedu osobně." všichni kývly druhý den se všichni z orgazice sebrali a odjeli do určitého státu. Itachi odletěl do U.S.A, Sasori do Brazílie, Deidrara do Arábie, Kazuku do Koreii, Tobi do Francie, Kisám do Itálie, Hidan do Vietnamu a Zetsu do Kabonu. Všichni mi pak poslali email že jsou na místě a poslali mi fotku.










