44.kapitola: setkání na banketu 2/2
Viděla sem Red jak leží nehnutě na zemi.
"Red!" padla sem sem kolenama vedle Red třásla sme s ní, ale nic.
"Flower jsi tu?" ozívalo se ze dvora.
"Tady!" volala sem a začala plakat.
"Flower co se stalo?" naproti mně se objevil Ichijo.
"Někdo zabil Red." Ichijo mě vzal kolem ramen, a stoupili jsem si.
"Flower musíš se vzpamatovat. Dáš si čaj na uklidně ní a já zatím pohřbím Red" Ichijo mě vzal do domu, uvěřil mi čaj, dal ho předem mě na stůl a odešel. Po tvářím mi tekli slzy. Kdo by mohl Red zabít? Ichijo přišel po pár minutách.
"Flower. Je mi to líto. Máte na zahradě hroběček. Nemám pak sjet pro děcka?" zeptal se. Zakroutila sem hlavou.
"Ne. Ni bď pojedou busem nebo pěšky." řekla sem se slzami.
"Flower schopse. Za měsíc ti bude 37. buď ženská." usmál se.
"Ichijo. Nepsal ti Zero kdy sse vrátí?" zeptala sem se.
"Ne. Poslední týden se mi neozval." odpoěděl.
"Ale teď ti řeknu jednu novinu. Víš jak se Terka odstěhovala před rokem?" zeptal se. Já kývla. Terka tu byla před rokem i s Katkou. Ta před 14-cti lety přišla o mimnko.
"Tak po osmi měsících se nám narodil chlapeček. A Katka má holčičku." usmál se.
"Tak to jsi otcem i strejdou."
"Jo. Ale můj děda z toho moc radost nemá. Spíš by byl rád kdyby moje manželka byla čistokrevná upírka. Ne lovkyně. Ale pro mě je radost"
"A tvýho dědu se vykašli. Hlavní je že Terku miluješ, máte spolu ročního chlapečka, pokračovatele tvého rodu."
"Jo, máš pravdu." s Ichijem jsme si schvíli povídali, pak přišla Yumi, Stela s Gaireem a Argon ze školi. Mohlo být kolem dvanáctý. Ichijo odešel a já řekla dětem že jsme přišli o Red. A že jsme pozvaný na banket. Takže Yumi se Stelou měli dilema co si vezmou na sebe. Tak šli vybýrat šaty. Jedřív jsme začali u Yumi.
"Co tyhle?" zeptala se Yumi. Na sobě má černé šaty s rozparkem až k boku, a bílím páskem a s mašlickou.
"Nejsou to máminy šaty?" zeptala se Stela.
"Jo Jsou to moje šaty! A koukej mi je vrátit."
"Mami klídek. Já bych si je stejně nevzala." řekla klidně a šla se převlíknou do dalších. Tentokrát rudých.
"Ne." řekla Stela.
"Vypadáš jako rajče nebo jako pohár krve." se Stelou jsme se začali smát.
"Haha." Yumi se obrátila zkoušela všechny šaty. Yumi si nakonec vzala modré šaty, vlasy si vyčesala do culíku sepnutím skřipcem.
"Mami pomohla by jsi mi s oblekem?" zeptal se Gaire a stál mezi dveřma u Steli v pokoji.
"Ne. Jsi dosta velký na to abys sis vybral kalhoty, košili, sako, boty, ponožky, kravatu nebo ti dám motýlka." řekla sem provokativně.
"Tak já jdu hledat."
"Argu ty to nezkoušel já vám uvážu akorát kravaty. Nebo vám najdu motýlky." varovala sem je, když oba stáli za sebou a v každé ruce drželi jedno nebo dvě saka s kalhotami.
"Mami ale řekni mi jaká košile se k tomu hodí? Bílá, černá, krémová nebo taková nažloutlá?" zeptal se Arg.
"A kravata, rudá, krémová, černá, bílá, puntíkatá, proužkovaná." řekl Gaire.
"S našimi jmény, žlutá, pleťová, broskvová, modrá, zelená, šedá, oranžová, růžová nebo fialová?" pokračival Arg.
"Vy oba jsi vezmete černý oblek, k tomu, bílou košili, černou kravatu, černý boty. A kravaty vám uvážu"
"Ok." souhlasili a odešli.
Stela zoušela včechny barvy šatů, rudé, žluté, oranžové, modré, zelené, broskvové, šedé, růžové a nakonec si vzala fialové. S Yumi byly skoro jako dvojčata, až na ty vlasy a oči, jinak skoro identický. A teď kluci.
"Kluci nástup s kravatama!" volala sem na celé patro.
"Jsme zde mami." oba sem objevili předemnou a v rukou měl každý svoji kravatu a to černou.
"No vidíte jak to jde." usmála sem se.
"Tak od nejstaršího. Gairee." Vzala sem kravatu, dala sem mu ji kolem krku, překřížila, jednou obtočila, po druhé a po třetí provlíknout. A je to.
"Argu. Teď ty."
"Takže překřížit, dvakrát obtočit a po třetí prostrčit." usmála jsem se a kravaty byly uvázaný.
"Hele máme to akorát." koukal sem na hodiny. Ale v tom mi přišla esemeska. Od Takumi? Přijede pro nás super. A teď já. Vezmu si černý šaty, vlasy si sepnu skřipcem, namalovat nazout boty. A za půl hodinky sem byla hotová.
"Mami je tu strejda Takuma." Yumi klepala na dveře od ložnice.
"Už jdu." odemkla sem a vyšla z ložnice.
"No teda mami. Neměla jsi tyhle šaty na prvním banketu když jste tans tátou byly jako bodyguardi?" zeptala se Stela.
"Jo měla. Ale nechala sem je trošku upravit." usmála sem se. Všechny tři jsme sešli dolu do haly. Takuma, Arg i Gaire tam čekali.
"No teda holky jste ůchvatné." Ichijo přistoupi ke mně a nabídl mi rámě. Já ho přijala. Arg nabídl rámě Yumi, a Gaire stele. Obě rámě přiali a mohli jsme na banket. Bylo tam hodně "lidí", všichni upíři a Takumův děda.
"Takumo. Neozval se ti Zero? Dělám si, jak já i děti o něj starost." zeptala sem se Takumi.
"Ne nevim. Mě se taky neozval." řekl a šel si po svém. Nic mi neřekne.
"Flower tak ráda tě vidím." vedle mě se objevila Yuuki. Jojo. S Kuranem má dvě děti holčičku a chlapečka. Nechápu jak se vzácní upíři můžou brát mezi sebou i když jsou sourozenci.
"Yuuki já tebe taky ráda vidím. Jsi pořád stejná. Pořád chodíte na Akademii?" zeptala sem se mile.
"Ano pořád ale děti jsou ve světě. Už by se mohli vrátit." vzdychla si Yuki.
"No jo. Je to vlastně koro deset let co máte Yami s Jamese. A dva roky co odešli. Jak se vlastně mají a jak vypadají?" zeptala sem se.
"Mají se prý dobře. Je je jim sice kolem deseti ale vypadají na osmnáct ž dvacet let." usmála se Yuuki.
"Dámy." vedle nás se objevil Kaname.
"Miláčku." Yuki se přitiskla ke Kuranovi.
"Flower rád tě vidím." Kuran mi vzal ruku a políbil její hřbět.
"Já tebe taky." usmála sem se.
"Yuuki. Smím prosit o tanec?" zeptal se Kuran Yuuki. Tak jenom kývla a šli tančit.
"Jak to že tak krásná dáma tu stojí sama bez svého milého." vedle mě se objevil nějáký muž.
"Můj milí má nějákou práci v zahraničí." řekla sem a odstoupila sem.
"Flower neodcházej ode mě." koukla sem se na muže. Jeho levandulové oči byly vidět skrz masku.
"Zero!" hned sem ho obejmula aplaka mu na hrudi.











