45.kapitola: problém s miminkem vyřešen.
Probudila sem se v Zerově objetí v naší posteli. Zero mi chyběl ze všeho nejvíce. Tahle noc byla ůžasná. Pomalu sem otevřela oči a viděla sem Zerovu tvář. Převalil si mě na sebe, ale tým sbůsobem, že sem na něm ležela a měla rozkročené nohy.
"nedáme si další kolo?" zašeptal mi do ucha a koukl mě do lalůčku, ruce dal na můz zadek a jednou rukou sjel trošku dolu. Dlouze sem vzdychla.
"Ty víš jak mě nabudit." zašeptala sem mu do ucha.
"Znám tě přeci už hodně dlouho. Tak vim co máš a co nemáš ráda. " Zero mě přehoupl na záda. Takže jsme byli hlavami tam kde mají být nohy.
"Ale vždy´t jsme si užili v noci."
"A navíc kdo odveze děti do školy?" zeptala sem se.
"Za prví: je kolem šesté. Za druhé: tak dneska pojedem oba. Máme přeci velké auto a pak můžem jet za Kaienem." ušklíbl se Zero a vnikl do mě. Dlouze sem vzdychla.
Po hodině jsme se museli oba rychle oblíkat, v domě byl slyšel rozruch.
"Hej decka, o se děje?" se Zerem jsme vyšli na chodbu.
"Yumi nechce otevřít."
"Ségra otevři. Noták!!" žadonil Gaire.
"kluci ůstup." upozornila sem je. Klui ustoupili a dveře do Yuminýho pokoje se odemkli a pootevřeli. Vešla semm do pokoje, zavřela a zamkla. Yumi si zalezla do postele, kolena si přitáhla k tělu a přikrila se peřinou. Sedla se si vedle Yumi a obejmula sem ji.
"Yuminko co se děje?" zeptala sem se.
"Mami, já vim že mě s tátou asi zabijete.." začala Yumi a začala plakat.
"Yumi musíšmi ale říct co se stalo."
"Víš jak sem jednou spala u kámošky?" zeptala se.
"Jo to bylo před měsícem." kývla sem.
"Tak já sem nebyla u kamarádky, ale u kamaráda v posteli." řekla potichu.
"U jakýho?" zeptala sem se.
"No, u Vana, on je to upír ale chodí k nám do školy."
"Yumi. Jestli jsi v jinym stalu tak já se nezlobim. Radost z toh nemám, ale co se dá dělat." pokrčila sem rameny.
"Ale co na to řekne táta?" zeptala se.
"Myslim ženás slyšel, a myslí si to samý co já. Yumi já když sem čekla tebe tak. Stejda Pein chcel abych šla na potrat. Ale já sem cítila tady..." dala se dlaň an srdce.
"že to dobrý nápad není. Poslechni srdce a uznel co je pro tebe dobrý." usmála sem se, pohladila sem Yumi po tváři.
"chceš dneska zůstat doma?" zeptala sem se.
"Jo. Ale nemohly by jsme zajet za Vanem? Chtěla by sem mu to říct."
"Jo pojeden a teď." Yumi kývla a uřela si slzy.
"Nechám tě převlíknout." usmála sem se, šla sem ke dveřím, odemkla je a šla sem na chodbu, zavřela sem za sebou dveře. Zero stál opřený o zeď.
"Slyšel jsi to?" zeptala sem se.
"Jo slyšel." odpověděl.
"A?"
"Co se dá dělat. Je to naše dcera. Musíme jí v tom podpořit. A navíc nikdy nenehám aby někdo znaší rodiny, tedy vy ženy, aby něktará z vás šla na potrat. Nikdy bych to nedovolil. A za tim klukem zajeď te." Zero mě dlouze políbil. A pak šel telefonovat. S Yumi jsme sedli do auta a jeli jsme za tím Vanem. Vyházel akorát z domu.
"Vane počkej!" Uymi zastavila Vana dyž jsme vystupovali z auta.
"Yumi." Van obemul Yumi.
"Vane tohle je moje máma. Mami tohle je Van." s vanem jsme si potřásli rukama.
"Tešímě paní Kyriuu." pozdravil Van
"Mě taky těš Vane." usmála sem se.
"Yumi tak mu to řekni." povzbudila sem ji.
"Nebylo by lepší to řeši ve vnitř?" Van nás pozval do domu, sedli sjem si do obýváku. Yumi mu vysvětlila co se jí stalo.
"Tak to sem nechtěl. Paní Kyriuu, vy se chcete dohodnout na alimentech, že?" chtěl se ujistit.
"Ne to ne. Ale chtěla sem se zeptat jesli Yumi máš rád na tolik že by sis jí klidně vzal."
"Já Yumi miluju. Nikdy bych nedovolil aby šla na potrat. Sem sice upír a zabijím. Ale tohle hrozný. Zabíjet malý, nevynny, bezbraný život." řekl Van.
"Mami tím chceš říct že byh si klidně mohla Vana vzít za muže?" zeptala se Yumi.
"Jo. Ale Yumi až odrodíš, tak nepudeš do školy ale budeš na mateřský. A sama na to dohlídnu. I kdybys měla bydlet u nás nebo tady." kývla sem.
"Mami ty jsi zlatá." Yumi i dala pusu na tvář.
"Vane chceš hodit do školy? Pěšky by jsi to asi nezvládl." Van kývl. Sedli sjem do auta a Vana jsme odvezli do školy.











Pěkný bloček