close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

23. Kapitola

5. února 2015 v 12:22 | Kate-chan |  Čarodějnice z Hex Hall

23. Kapitola





Tak co," vyhrkla jsem o týden později na Archera a sotva jsem popadala dech,

"už sis vybral dokonalý odstín růžové na smoking?" Byli jsme na Obraně. Zadýchala jsem se jen proto, že jsem právě popáté poslala Archera k zemi. Nemělo to naprosto nic společného s tím, jak skvěle vypadal v těsném tričku. Pořád jsem nemohla uvěřit, že jsem ho tolikrát srazila. Buď se zhoršoval, nebo jsem se výrazně zlepšovala. Nikdy ze mě nebude dokonalý profík, ale docela mi to jde. A to jsem byla celou noc vzhůru. Sklonila jsem se, abych pomohla Archerovi vstát, a na hrudníku se mi zahoupal náhrdelník. Alicino kouzlo fungovalo jako… no, chápete. Během prvních tří nocí jsem nespala víc než dvě hodiny, a pokaždé jsem se probudila odpočatá. První den jsem se bála, že si mě zavolá paní Casnoffová do kanceláře a bude se vyptávat, jestli nevím něco o uspávacím kouzle, které někdo uvalil na školu. Když se nic nedělo, trochu jsem se uklidnila. Teď už jsem se se spánkem neobtěžovala. Ležela jsem ve tmě a nedočkavě vyčkávala, až se za okny objeví

zelená záře. Pak jsem vyběhla ven, skočila na koště a letěla noční oblohou až ke hřbitovu. Uvědomovala jsem si, že to, co dělám, je nebezpečné a nejspíš i trochu hloupé. Ale ve chvíli, kdy jsem plula vzduchem nebo dělala kouzla, o jakých se mi nikdy nesnilo, jsem na všechno nebezpečí zapomněla. Pomohla jsem Archerovi na nohy a on se ušklíbl.

"Ne, vážně," pokračovala jsem.

"Elodie tvrdila, že spolu budete perfektně sladění. Tak jaký to bude odstín? Rozverná růžová? Nebo Planá růže? Jé, jé, už vím! Panenský ruměnec!" Ples měl být už za týden a zdálo se, že nikdo nemluví o ničem jiném. I na hodině lorda Byrona jsme dostali za úkol napsat sonet o šatech, které si na ples vezmeme. Já jsem ještě šaty neměla. Paní Eastová nás měla naučit transformační kouzlo, jehož pomocí si róby a smokingy vytvoříme. Zrovna včera nám každému dala krejčovskou pannu oblečenou v něčem, co vypadalo jako povlak na polštář s dírami na ruce. Netušila jsem, proč prostě nemůžeme přetvořit nějaké vlastní oblečení, ale asi šlo o další hloupé pravidlo Hecate. Lykantropové a víly si museli sehnat šaty sami, takže posledních pár dní neustále přicházely balíky. A pak tu byla Jenna. Nabídla jsem jí, že jí šaty vyrobím, ale probodla mě pohledem, který jasně říkal, že jsem úplně pitomá, a pak dodala, že na ten "debilní taneček" nepůjde. Každý den jsme na hodině paní Eastové procvičovali transformační kouzlo, ale všechny šaty, co jsem zatím vytvořila,

byly přeplácané. Paní Eastová tvrdila, že to je tím, že se na ples až moc těším, ale nevěřila jsem jí. Neměla jsem se na co těšit. Neplánovala jsem přece, že se "někomu oddám".

"Sklapni," prohodil Archer kamarádsky a přitom se protahoval.

"Abys věděla, budu mít jen růžovou vázanku a budu v ní neodolatelnej, nemůžu se dočkat." Snažila jsem se nezírat na pruh kůže, který mu vykoukl zpod trička, když se ohnul. Jako vždycky jsem měla sucho v puse, zrychlil se mi dech a v žaludku jsem cítila zvláštní smutné pnutí. Nikdy bych nepomyslela, že ráda uslyším Vandyin ječivý hlas,

ale když zakřičela: "Tak! To je pro dnešek všechno!" měla jsem chuť ji políbit. No, upřímně - zvládla bych jí maximálně potřást rukou.

"No to snad ne," zamumlala jsem o hodinu později. Zírala jsem na svůj nejnovější pokus o plesovou róbu. Tahle aspoň nebyla celá nadýchaná, zato měla odporně žlutozelenou barvu, takovou, jaká se většinou vyskytuje v plínkách u dětí.

"No, slečno Mercerová. To je… určité zlepšení, řekla bych," pronesla paní Eastová. Rty měla tak pevně sevřené, až jsem se divila, že jimi prošla vůbec nějaká slova.

"Jasně," přikývla Jenna. Seděla v lavici vedle mě. Většinu hodiny strávila čtením japonských komiksů, které zbožňovala.

"Jde ti to líp," dodala. Při pohledu na můj nejnovější výtvor se trochu zamračila.

"Jo, tohle aspoň nepřevrhlo tři lavice," ušklíbla se za mnou Elodie. Její šaty byly pochopitelně úchvatné. Předpokládala jsem, že tenhle ples bude podobný maturitním plesům normálních škol, a tudíž i šaty budou podobné. No, ani ne. Většina holek vyráběla róby, které jako by vypadly z pohádky. Ale Elodie měla nejkrásnější róbu z celé třídy. Šaty měly vysoko posazený pas s jemnými rukávky těsně pod ramena - jako by vypadly z knihy Jane Austenové. Utahovala jsem si z Archera kvůli růžové, ale i já jsem musela uznat, že tenhle odstín je vážně nádherný. Neměl nic společného s Elektrizující malinou; byla to světlounká růžová, jaká bývá uvnitř mušlí. Zářila jako perla a Elodii bude neuvěřitelně slušet. Sakra. Otráveně jsem se otočila zpátky k vlastním šatům. Položila jsem ruce na boky krejčovské panny a v duchu si říkala: Krásné šaty, krásné šaty, ať jsou modré. Štvalo mě, že dokážu jen ze vzduchu vytvořit něco tak velkého, jako je židle, a nejsem schopná udělat šaty, které by nebyly naprosto nechutné. Dobře, ta židle, co se mi v noci povedla, byla dětská, ale i tak. Cítila jsem, jak mi látka klouže pod rukama. Prosím, přála jsem si se zavřenýma očima. Pak jsem zaslechla Elodii s Annou, jak vyprskly smíchy. Do háje. Otevřela jsem oči a nevěřícně zírala na jasně modrou tylovou obludnost se sukní, která končila těsně pod zadkem. Vypadala bych jako nevkusná nevěsta pro Šmouly. Zamumlala jsem ošklivou nadávku, která mi od paní Eastové vynesla káravý pohled, ale překvapivě prošla bez potrestání. Asi se mi nedivila, když se podívala na šaty.

"Páni, Sophie, to je fakt něco," přišourala se ke mně Elodie s rukou v bok.

"Řekla bych, že tě čeká velká budoucnost v módním návrhářství."

"Ha-ha," utrousila jsem. Byla to podobně chytrá odpověď

jako: "Máš pravdu."

"Nemůžu uvěřit, že jsem tě vážně pozvala do našeho covenu," obrátila ke mně své zářivě zelené oči. V duchu jsem zasténala. Takhle Elodii oči svítily pokaždé, když se chystala někoho pořádně potopit. Naposled jsem ji s tímhle pohledem viděla té noci, kdy jsem našla Chaston, a Elodie pak řekla Jenně, že je nestvůra.

"Dcera šéfa Rady, a nezvládne ani udělat šaty. Fakt ubohý."

"Podívej, Elodie, nechci se hádat. Prostě… prostě mě nech na pokoji a já budu pracovat na těch šatech, jo?" Ale ještě se mnou nebyla ani zdaleka hotová.

"Proč se vůbec obtěžuješ se šatama na ples? Na koho tam chceš udělat dojem? Na Archera?" Ze všech sil jsem se snažila ovládat, ale rukama jsem pevně stiskla látku šatů přede mnou. Elodie se ke mně naklonila, a nejspíš nikdo neslyšel,

když zašeptala: "Myslíš, že jsem si nevšimla, jak se na něj díváš?" Nespustila jsem oči z krejčovské panny a co nejtišším a nejklidnější hlasem jsem řekla: "Nech toho, Elodie."

"Ne, vážně, to jak ho zbožňuješ, je rozkošný. A tím rozkošný pochopitelně myslím zoufalý," pokračovala. Koutkem oka jsem zahlédla, že všichni přestali pracovat a sledují nás. Paní Eastová předstírala, že nás ignoruje, takže jsem pochopila, že si to budu muset vyřešit sama. Zhluboka jsem se nadechla a obrátila jsem se k Elodie. Vítězoslavně se usmívala.

"Ach, Elodie," začala jsem hlasem tak sladkým, že z něj div neodkapával med,

"o mě a Archera neměj strach. Já přece nejsem ta, která se s ním chce po plese vyspat." Všichni ve třídě se rozesmáli a Elodie udělala něco, co jsem ještě neviděla. Zrudla a začala koktat, protože ji nenapadala vhodná odpověď. Paní Eastová právě v tuhle

chvíli zavolala: "Slečno Mercerová! Slečno Parrisová! Zpátky k práci!" S úsměvem jsem se vrátila ke svým šatům. Pocit vítězství ze mě okamžitě vyprchal při pohledu na modrou zrůdnost přede

mnou.

"Nemáš třeba jiný pocit při kouzlení?" zeptala se potichu Jenna.

"Ne, je to stejné jako jindy. Voda, která mnou protéká od nohou a tak."

"Cože?" ušklíbla se Anna a dala si ruku v bok.

"Jaký pocit že to máš při kouzlení?"

"No… jako by do mě vstupovalo něco zdola," vyhrkla jsem.

"Tak to ale nemá být," podotkla Anna. Rozhlédla jsem se a všimla si, že na mě pár dalších čarodějnic zmateně zírá.

"Magie přichází shora," pokračovala Anna.

"Jako by na tebe něco padalo, jako…"

"Sníh," dokončila za ni Elodie větu. Znovu jsem se otočila ke své krejčovské panně, tváře mi hořely.

"Tak to mám asi jinak, no." Zaslechla jsem, jak si ostatní něco šeptají, ale ignorovala jsem je.

"To půjde," utěšovala mě Jenna a probodla Annu pohledem.

"Jo, já vím, že se to zlepší," přikývla jsem a rukou jsem přejížděla honzík na šatech. (Šaty s honzíkem? Kašlu na vás, kouzla.)

"Navíc tyhle šaty jsem vyrobila pro tebe."

"Vážně?" usmála se.

"Jo, ale asi je budu muset zkrátit. Nechci, abys je tahala po zemi." Plácla mě přes ruku a obě jsme se rozesmály. Po zbytek hodiny jsem se snažila vytvořit co nejodpornější šaty, i když to připadalo vtipné jen mně a Jenně. Už ani nevím, kolikrát nám paní Eastová hrozila, že nás vyloučí z vyučování, a Elodie obracela oči v sloup tak často, až se jí Jenna nakonec zeptala, jestli nemá záchvat. To nás rozesmálo tak, že nás paní Eastová opravdu vyloučila a oběma nám dala za úkol napsat sedmistránkovou esej o dějinách oblékacích kouzel. Bylo mi to fuk. Klidně bych napsala sto stránek, hlavně že se Jenna zase smála.

"Vůbec nechápu, co se změnilo," vyprávěla jsem v noci Alici, když jsme chodily po lese a sbíraly mátu na kouzlo, které dokáže zpomalit čas.

"Celý poslední měsíc to byla nabručená Jenna, a najednou jsou z nás zase kamarádky." Alice nereagovala, tak jsem dodala: "No není to skvělý?"

"Asi je."

"Asi?" zopakovala jsem překvapeně. Narovnala se a pozorně se na mě zahleděla.

"Prostě se mi nelíbí, že se důvěrně přátelíš s upírem. Je to pod tvou úroveň." Rozesmála jsem se. "Proboha, pod moji úroveň? No tak." Alice si povzdechla a do koženého váčku, který vyčarovala, přidala dalších pár lístků. "Tví přátelé jsou jen tvoje věc, Sophie. Pokusím se to respektovat. Teď mi pověz o tom večírku, který tě čeká." Sehnula jsem se a utrhla další rostlinku máty.

"Vlastně to je ples. Na Halloween. Měl by být skvělý. Obzvlášť když nejsem schopná vyčarovat šaty, který by nebyly úplně otřesný. Jo, a jako bonus budu muset sledovat, jak holka, kterou nesnáším, bude naprosto překrásná a svede kluka, co se mi líbí. Takže paráda."

"Elodie?"

Přikývla jsem. Alice se zamračila.

"Ta dívka se mi nelíbí. Chová se k tobě příšerně. Bezpochyby proto, že jsi o tolik mocnější než ona. Máloco je odpornější než slabá čarodějnice."

"Páni, teď mi řekni, co si doopravdy myslíš." Alice nechápavě zamrkala.

"Právě jsem to řekla."

"Neřeš to. Prostě mi nepřipadá správný, že je tak protivná, a přitom se jí povedlo vyčarovat nádherný šaty. Bude vypadat úchvatně." A vyspí se s Archerem, dodala jsem v duchu. Zapomněla jsem, že mi Alice dokáže číst myšlenky.

"Á. Archer je ten chlapec, který se ti líbí?" Nemělo smysl nic zapírat. Přikývla jsem.

"Hm," zamyslela se Alice.

"Proč na něj nezkusíš některé kouzlo lásky? Jsou přece strašně jednoduchá." Přidala jsem do váčku další hrst máty.

"Protože… Asi to bude znít hloupě, ale vážně se mi líbí a nechci, aby o mě stál jenom kvůli kouzlu." Myslela jsem, že se se mnou bude Alice dohadovat, ale jen pokrčila rameny.

"Přitažlivost je asi kouzlo samo o sobě, zdá se."

"Jo, no, asi moc nehrozí, že bych ho někdy přitahovala já. Myslela jsem si, že možná na plese… ale nezvládnu ani vyčarovat šaty." Otočila jsem se k Alici.

"Proč tady s tebou dokážu úžasný kouzla, ale ve škole kazím všechno, na co sáhnu?"

"Sebedůvěra?" navrhla.

"Ve škole si nejsi jistá sama sebou a odráží se to v tvých kouzlech."

"Možná." Chvíli jsme mlčky trhaly a pak se

Alice zeptala: "Říkáš, že ta holka má překrásné šaty?" Povzdechla jsem si.

"Dokonalé." Alice se usmála a ve světle koule se jí zaleskly zuby.

"A chtěla bys s tím něco udělat?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama