close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

25. Kapitola

19. února 2015 v 13:12 | Kate-chan |  Čarodějnice z Hex Hall

25. Kapitola





Snažila jsem se otočit, ale když na sobě máte plesové šaty a jste uprostřed chumlu lidí, jde to těžko. Omylem jsem loktem šťouchla do Jenny, která překvapeně vypískla, a až pak jsem se dostala tváří v tvář Archerovi. Oba jsme překvapeně vydechli: "Páni."

Okamžitě jsem se začervenala. Proboha, vážně jsem se

podívala na Archera a řekla: "Páni?" Ale… počkat. Vážně se Archer podíval na mě

a řekl: "Páni?" Chvíli jsme na sebe upřeně hleděli. Archer si můj obdiv zasloužil. Tomuhle klukovi slušela i školní uniforma. Jenže za to, jak vypadal v obleku, by ho měli zavřít. Vymýšlel si, když tvrdil, že bude mít růžovou vázanku. Byla černá, stejně jako všechno, co měl na sobě. Ale to, jak vypadal, nebylo nejpodstatnější. Nejdůležitější byl pohled, který na mě vrhal.

"Ty šaty," vypravil ze sebe nakonec a nespouštěl ze mě oči,

"to je… něco." Přemohla jsem nutkání povytáhnout si výstřih a jen jsem se usmála.

"Díky. Prostě jsem je vykouzlila." Přikývl, ale pořád ještě byl vyvedený z míry. Měla jsem co dělat, abych se neusmívala na celé kolo jako blázen. Pak mi došlo, co říkal.

"Jak jsi to myslel, žes věděl, že to jsem já?"

Potřásl hlavou, jako by se potřeboval probrat.

"Á, jasně. Elodie." Srdce se mi na okamžik zastavilo a já cítila, jak blednu.

"Uviděl jsem tě zezadu a tvrdil jsem, že to musíš být ty. Elodie říkala, že to není možný."

"Aha." Všimla jsem si, že Elodie se k nám blíží. Probodávala mě pohledem a mě překvapilo, že její šaty vypadají dokonale. Kůstka bude vědět, co dělat, hm, pomyslela jsem si, ale trochu se mi ulevilo. Jakmile jsem si vytvořila nádherné šaty, hněv ze mě vyprchal. Stejně to byla lepší pomsta než zničit ty její.

"Jak jsi něco takového dokázala?" vyptávala se Elodie. Snažila se mluvit mile, ale oči měla chladné a rozzlobené. Jen jsem se usmála a pokrčila rameny.

"Taková hloupost. Ukázalo se, že jsem dostala prokletou krejčovskou pannu." Oči se jí rozšířily a pak uhnula pohledem.

"Zvláštní," zamumlala.

"To teda. Naštěstí se mi z ní podařilo tu kletbu sejmout, a pak - tadá!" s rozzářeným úsměvem jsem nadzvedla sukni a odměnou mi byl Elodiin úšklebek.

"Nepřipadají ti trošku… nápadné?" Archer se k ní otočil dřív, než jsem ji mohla setřít.

"Ale no tak, El. Vypadá skvěle, a ty to víš." Tak. Teď už jsem bláznivý úsměv zarazit nedokázala. Archer se usmál a mrkl na mě, pak s Elodii odkráčeli do sálu. Obrátila jsem se k Jenně. Ta se zasmála a obrátila oči v sloup.

"Holka, je to s tebou zlý." Vešly jsme do sálu. Jenna se pořád ještě hihňala a já se šťastně usmívala. Nevím, co jsem očekávala, ale výzdoba mě naprosto ohromila. Žádné balónky a girlandy. Celá místnost zářila vílími světýlky, menšími a tlumenými verzemi Aliciny světelné koule. Každé světýlko leželo na fialovém květu a poletovalo vzduchem a pohupovalo se, jako by je unášel slabý vánek. Lustry zůstaly zhasnuté, ale křišťály na nich byly zbarvené do fialova a ve vílích světýlkách se leskly jako ametysty. Zrcadla byla odkrytá. Napadlo mě, že by to mohlo Jenně vadit, ale když jsme do nich pohlédly a viděly jsme jen mě,

jen prohodila: "Podívej. V Zrcadlové zemi jsi pořád ještě sama." Obě nás to rozesmálo. Podlaha už nebyla z lesklého dřeva jako obvykle, ale leskle černá. Okouzleně jsem potřásla hlavou.

"To je teda něco."

"To jo," přikývla Jenna. Stiskla mi ruku.

"Jsem vážně ráda, žes mě donutila jít." Chvíli jsme postávaly v rohu sálu a pozorovaly, jak ostatní tančí. Vzpomněla jsem si na maturitní ples, na kterém jsem byla s Ryanem. Všichni tam tancovali jako na konkurzu do rapového klipu. Tohle bylo něco naprosto jiného. Čarodějnice a lykantropové tančili waltz, což mě trochu vyděsilo. Nikdo mi neřekl, že na Hecate budu muset tancovat klasické tance. Víly se shromáždily na druhé straně sálu a tancovaly složitý tanec, který jako by vypadl z časů alžbětinské Anglie. Zahlédla jsem, jak spolu tancují Archer s Elodii, a zarazil se mi dech z toho, jak jsou oba nádherní. Archer, vysoký a tmavý, a Elodie, vlasy jí zářily ve světlech, šaty kolem ní vlály. Pak jsem se jim ale podívala do tváří a došlo mi, že se hádají. Archer se mračil a zrak měl upřený nad její hlavu. Elodie na něj něco chrlila rychlostí sto slov za minutu.Pak najednou Elodie odtáhla ruce od Archera a popadla se za bok. Sledovala jsem, jak ji Archer odvádí z parketu, a narůstal ve mně děs. Snažila se usmívat, ale vznikl z toho škleb. Odehnala ho od sebe, ze rtů jsem jí odečetla: "Jsem v pohodě", ale pak zalapala po dechu a znovu se popadla za bok. Anna si k ní razila cestu a paní Casnoffová jí byla v patách. To už byla Elodie předkloněná.

"Zajímalo by mě, co se děje," prohodila Jenna.

"Třeba ji píchá v boku."

"Jo. Možná." Spatřila jsem, že mě Jenna ustaraně pozoruje.

"Co je?"

"Cos provedla dneska odpoledne s Elodiinými šaty?"

"Nic!" trvala jsem na svém, ale neumím lhát a bylo mi jasné, že je to na mně vidět. Jenna jen zavrtěla hlavou a ohlédla se za Elodií, kterou právě Anna s paní Casnoffovou vyváděly ze sálu. Archer chtěl jít s nimi, ale Elodie se otočila a něco mu řekla. Nemohly jsme ji slyšet, ale z jejího výrazu bylo jasné, že je naštvaná. Ať už řekla cokoli, Archer kousek ucouvl. Elodie se obrátila zpátky k paní Casnoffové a společně opustily sál. Anna a Archer je následovali. Archer se vrátil za dvacet minut, tvářil se zmateně a rozzlobeně. Vyrazila jsem přes sál za ním, na zádech jsem cítila Jennin pohled.

"Co se stalo?" zeptala jsem se. Zadíval se na dveře, kterými odešla Elodie.

"Nevím. Byla v pořádku, pak začala tvrdit, že jí jsou ty šaty moc těsné, jako by

se scvrkávaly, nebo co. Pořád se utahují, říkala a začala mít potíže s dýcháním. Paní Casnoffová si myslí, že ty šaty někdo začaroval." Byla jsem ráda, že se na mě nedívá, protože jsem sebou trhla. Kůstka bude sama vědět, co má dělat. Věděla Alice, že se to stane, nebo jsem to celé pokazila já? Možná jsem měla kůstku použít hned, možná se během toho týdne, co jsem ji měla u sebe, kouzla v ní zkazila, nebo tak něco. Nebo to věděla. Nikdy nechtěla, aby šaty jen změnily barvu. Chtěla Elodii ublížit. Proč by Alice něco takového dělala? Věděla jsem, že Elodii nemá ráda, ale tohle mi přišlo moc. Ne, určitě jsem to zbabrala já, jako kouzlo lásky pro Felicii.

"Co je?" vyzvídal Archer.

"Nic," odpověděla jsem nepřesvědčivě. Pak jsem se usmála a pokusila se o nadšenější tón.

"Nic se neděje. Jenom… To s Elodii je zvláštní."

"To jo," souhlasil a znovu se ohlédl ke dveřím.

"Je na tebe naštvaná?" vyptávala jsem se. Prohrábl si rukou vlasy a povzdechl si.

"Asi jo. Říkala, že mám být rád, že můžu konečně strávit ples s tím, s kým opravdu chci." Pohlédl na mě.

"Nejspíš myslela tebe." Kolem nás stáli lidé, ale zničehonic mi připadalo, jako bychom byli úplně sami. A přísahám, že jsem v tu chvíli ucítila, jak se mezi námi něco stalo. Přeskočila jiskra, která tam předtím nebyla, přinejmenším na jeho straně ne. Zase stočil pohled ke dveřím a usmál se na mě. "No, byla by škoda tyhle šaty neukázat. Chceš si zatancovat?"

"Jasně," odpověděla jsem co nejlhostejnějším tónem, ale srdce mi bilo tak prudce, až jsem se bála, že si toho musí všimnout. Koneckonců jsem měla odhalenou velkou část

hrudníku. Vytáhl mě na parket, jednu horkou ruku na mém pase, druhou držel mou dlaň ve výšce ramen. K smrti jsem se děsila toho, že zakopnu o šaty nebo mu šlápnu na nohu, ale díky Archerovi jsme pluli sálem.

"Ty umíš tancovat?" Zeptala jsem se. S úsměvem ke mně shlédl.

"Před pár lety se paní Casnoffová rozhodla, že bude učit klasický tanec. Docházka byla povinná."

"To bych teď potřebovala."

"Ale ne, jde ti to. Jen se nech vést." Lepší příkaz jsem snad nikdy nedostala. Nikde jsem neviděla žádnou kapelu ani reproduktory, přesto se celým sálem linula snová hudba. Kroužili jsme po místnosti, mé prsty se dotýkaly Archerova ramene. Dotančili jsme k místu, kde jsem opustila Jennu. Dívala jsem se po ní, ale nemohla jsem ji najít. Napadlo mě, že šla možná zpátky do pokoje, a trochu jsem se zastyděla. Ale potom Archer zesílil svůj stisk a já na Jennu úplně zapomněla. Všimla jsem si, že mě pozoruje s výrazem, jaký jsem u něj ještě nespatřila.

"Měla pravdu," zamumlal.

"V čem?" vydechla jsem hlasem, který vůbec nezněl jako můj. Byl hluboký a sípavý.

"Chtěl jsem být na plese s tebou." Měla jsem dojem, že se ve mně rozzářily tisíce jiskřiček. Usmívala jsem se, až mě bolely tváře, a vůbec mi nesešlo na tom, jestli to vidí. Uvědomovala jsem si, že do Archera už nejsem jen zakoukaná. Jsem do něj zamilovaná. Sklonil se ke mně, zastavilo se mi srdce.

"Sophie…" Ale než to mohl doříct, místností se rozlehl výkřik.

Hudba okamžitě utichla. Všichni se otočili a spatřili Elodii,

která vrazila do sálu. Zelené hedvábné šaty jí vlály kolem

holých nohou, z tváře jí čišelo zděšení.

"Anna!" křičela.

"Znovu se to stalo! Já… myslím, že je mrtvá."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama