close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

26. Kapitola

26. února 2015 v 13:38 | Kate-chan |  Čarodějnice z Hex Hall

26. Kapitola



Díky bohu Anna nebyla mrtvá. Ležela na chodbě přímo před svým pokojem. Elodie vysvětlovala, že si Anna odešla do kuchyně pro čaj. Když se nevracela, Elodie o ni začala mít strach a vydala se ji hledat. Našla ji zhroucenou v kaluži čaje a krve, která se vpíjela dotlustého krémového koberce. Stejně jako Holly a Chaston měla na krku dvě ranky, ale na zápěstí žádné řezné rány nebyly. Cal se k ní dostal včas. Než k Anně doběhla paní Casnoffová, dívka už seděla a hlavou se opírala o Calovo rameno. Tak jako Chaston ani Anna nedokázala říct, kdo ji napadl. Jenna čekala v našem pokoji. Zdálo se, že nemá ani ponětí o tom, co se stalo Anně. Ale celou dobu byla jen kousek od ní. Někdy kolem půlnoci pro ni přišla paní Casnoffová. Zatím se nevrátily. Dlouho do noci jsem ležela oblečená na posteli a nespala. Naštěstí jsme se s Alicí domluvily, že se dnes nesetkáme, takže jsem si nemusela dělat starosti s jejím uspávacím kouzlem. Kolem třetí ráno jsem konečně usnula, ale po zbytek noci jsem se neklidně převalovala, protože mě trápily noční můry. Viděla jsem Jennu s ústy od krve, u jejích nohou ležela Anna. Viděla jsem Archera a Elodii. Tančili, ale Elodie byla bledá, rty měla modré a oči vytřeštěné, šaty se kolem ní ovíjely jako had. A nejdivnější bylo, že jsem viděla Alici na hřbitově. Držela se železného plotu, zatímco se k ní blížili tři muži v černém s napřaženými stříbrnými noži.

* * *

Probudila jsem se, když na podlahu dopadly první paprsky slunce. Cítila jsem se dezorientovaná. V puse jsem měla, jako bych snědla hřebíky. Školou se rozléhal zvláštní zvuk. Nejdřív jsem si myslela, že mi zvoní v uších, ale pak mi došlo, že to je zvon, který normálně ohlašuje začátek vyučování. Proč vyzvání takhle brzy ráno? Najednou jsem si uvědomila, co se včera večer stalo.

Pohlédla jsem na Jenninu postel, ale byla stále prázdná. Vyskočila jsem z postele a vykoukla ze dveří. Některé dívky už byly oblečené a mířily ke schodům. Uviděla jsem Nausicau a

zavolala na ni: "Co se děje?"

"Shromáždění," odpověděla.

"Měla by ses obléct." Zabouchla jsem dveře a vysoukala se z plesových šatů. Jakmile se dotkly podlahy, znovu se z nich stal povlak na polštář. Určitě jsem překonala rekord v rychlosti v oblékání. Vlasy jsem si nechala v drdolu z minulého večera. Sice už byl pořádně rozcuchaný, ale říkala jsem si, že to stejně bude všem fuk. Všichni jsme se sešli v tanečním sále, ze kterého už byla zase ta místnost, kterou jsme znali, včetně nejrůznějších stolků. Posadila jsem se ke stolu vzadu, vzhlédla ke stropu a uviděla osamělé vílí světýlko. Naráželo do rohu, jako by se snažilo najít

cestu pryč. Učitelé se shromáždili na pódiu, jen lord Byron chyběl. Paní Casnoffová vypadala unavenější a starší. S úděsem jsem zjistila, že nemá vlasy v jednom ze svých komplikovaných drdolů, ale jen tak stažené. Archer s Elodii seděli vepředu nalevo. Elodie byla bledá, potvářích jí stále ještě proudily slzy. Archer ji objímal kolem ramen a něco jí šeptal. Potom se otočil a podíval na mě, jako by věděl, že je pozoruju. Okamžitě jsem sklopila zrak. Po tom, co se stalo s Annou a Jennou, jsem úplně zapomněla na sebe a Archera. Znovu jsem si vybavila včerejší noc a píchlo mě u srdce. Naštěstí se paní Casnoffová postavila a zvedla ruce, aby všechny utišila, takže jsem se mohla dívat na ni místo na Archera.

"Studenti," začala.

"Jistě víte, že včera v noci došlo k dalšímu útoku. Slečna Gilroyová bude v pořádku. Jedná se však již o třetí útok během necelého roku, proto jsme pochopitelně museli sáhnout k drastickým opatřením. Určitě jste si všichni všimli, že tu s námi není lord Byron ani slečna Talbotová. Dokud Rada nezjistí příčinu těchto útoků, upíři nejsou na Hecate vítáni." Všichni se roztleskali, jen mně bylo smutno. Myslela jsem na Jennu, na to, jak byla včera ve svých růžových šatech

šťastná, a do očí mi vhrkly slzy. Kam ji odvezli? Paní Casnoffová ještě něco povídala, jak máme být opatrní, všímat si okolí, že musíme být ve střehu, dokud si nebudeme jistí, co se vlastně přihodilo, ale moc jsem ji nevnímala. Jenna sice byla v našem pokoji v době, kdy byla Anna napadena, ale já jsem dobře věděla, jak Jenna vypadala pokaždé, když se vracela z ošetřovny po krmení. Bývala unavená a omámená. Když pro ni včera přišla paní Casnoffová, Jenna byla jen vystrašená. Dokud mi jeden z lykantropů nešlápl při vstávání ze židle na nohu, neuvědomila jsem si, že shromáždění skončilo. Postavila jsem se a uslyšela

paní Casnoffovou: "Sophie, Elodie, počkejte ještě chvilku." Otočila jsem se. Elodie vypadala stejně zmateně jako já.

"Následujte mě prosím do mé kanceláře." Archer stiskl Elodii ruku a odešel. Když kolem mě procházel, pohlédl mi do očí a usmál se. Také jsem se pokusila o úsměv. Ať se mezi námi včera večer událo cokoli, lepší bude, když budeme předstírat, že se nic nestalo. Očividně byl zase s Elodii a já mu to nemohla vyčítat. Nejen že byla úžasná, ale teď přišla o všechny kamarádky. Jaký parchant by se rozešel s holkou den poté, co její nejlepší kamarádce něco vysálo skoro všechnu krev? Ne že by se něco takového dělo často. Kráčely jsme s Elodii do kanceláře paní Casnoffové.

"Moc mě to mrzí," začala jsem, ale Elodie mi skočila do řeči.

"Co? To, že tvoje nejlepší kámoška málem zabila další mou kamarádku, nebo to, že ses mě pokusila zavraždit mými vlastními šaty?" Byla jsem moc unavená na to, abych se pokoušela lhát, navíc mi to nikdy moc nešlo.

"To kouzlo ti nemělo ublížit. Jenom mělo změnit barvu tvých šatů, až by sis je oblékla." Elodie mlčela. Když jsem se na ni podívala, uviděla jsem, že si mě zkoumavě měří pohledem.

"Bylo to pořádně silné kouzlo," poznamenala.

"I když se mi nezamlouvá, když se mě snaží uškrtit oblečení, docela ráda bych se to naučila."

"Naučím tě to, když mě naučíš kouzlo, kterým jsi zaklela

mou krejčovskou pannu," navrhla jsem. Než mohla odpovědět, paní Casnoffová nás uvedla do své stísněné kanceláře.

"Pojďte dál, dámy." Usadila nás na malé židličky a přesunula se za stůl.

"Myslím, že obě víte, proč s vámi chci mluvit." Povzdechla si a posadila se. Kdyby šlo o kohokoli jiného, řekla bych, že se do křesla svalila, ale na to byla paní Casnoffová příliš škrobená. Spíš se ladně sesunula.

"Jistě si uvědomujete, že se všechny útoky týkaly pouze členek vašeho covenu, dívky."

"Ale já k jejich covenu nepatřím," vyhrkla jsem překvapeně. Paní Casnoffová se zatvářila zmateně. Zadívala se na Elodii, která se snažila jejímu pohledu vyhnout.

"Vy jste udělaly ze Sophie členku covenu bez jejího souhlasu?" zeptala se jí paní Casnoffová.

"Cože?" vyjekla jsem.

"Jak se to dá provést?" Elodie vydechla.

"Podívej, neměly jsme na vybranou," vysvětlovala a přitom si hleděla do klína. Bylo zvláštní,

sledovat Elodii takhle poníženou. Většinou by se jen ušklíbla a pronesla nějakou zdrcující poznámku. Ale teď vypadala neuvěřitelně provinile.

"Potřebovaly jsme ji," obrátila se k paní Casnoffové.

"Nechtěla se k nám přidat dobrovolně, tak jsme provedly rituál bez ní."

Paní Casnoffová z ní nespouštěla oči. "A co jste použily místo její krve?"

"Zašla jsem do jejího pokoje a vzala z hřebenu pár vlasů,"

zamumlala Elodie.

"Ale myslely jsme, že to nezabralo. Když jsme hodily její vlasy do ohně, objevil se jen ohromný oblak černého kouře. A to by se stát nemělo."

"Proboha!" vybuchla jsem.

"Něco takového přece nesmíte! Nemůžu uvěřit, že jsem měla výčitky svědomí z toho, že jsem ti strčila do šatů tu kůstku." Pohled paní Casnoffové se přesunul ke mně.

"Co žes udělala?" zeptala se hlasem tak ledovým, že jsem si byla jistá, že zmrznu jako mamut v ledovci. Elodie pochopila, že dostala šanci.

"Přesně tak! To ona mě včera málem zabila, když mi do šatů podstrčila očarovanou kost!"

"Jenom proto, že jsi zaklela moji krejčovskou pannu!" odsekla jsem.

"Jenom proto, žes mi chtěla ukrást kluka!" To byla pro paní Casnoffovou očividně poslední kapka.

"Dívky!" vykřikla a uhodila oběma rukama do stolu.

"Nemáme čas na řeči o šatech a klucích. Dvě vaše sestry jsou vážně zraněné a další je mrtvá."

"Ale… vždyť jste to vyřešila," podivila se Elodie.

"Vyhodila jste upíry." Paní Casnoffová se znovu posadila a přejela si dlaní přes oči.

"Nemáme jistotu, že za to může Jenna nebo Byron. Oba trvají na své nevině, a včera ani jeden z nich nevykazoval známky toho, že by se někdy nedávno krmil." Vzpomněla jsem si na obrázek v knize o L'Occhia di Dio, ten s čarodějnicí, které vysáli krev, a na Alici, která říkala, že mě Oko vidí.

"Paní Casnoffová," odhodlala jsem se.

"Myslíte, že je možné, aby do školy proniklo L'Occhio di Dio?"

"Jak tě to mohlo vůbec napadnout?" odfrkla Elodie, ale paní Casnoffová ji zarazila.

"Jen že jsem viděla obrázek čarodějnice, kterou Oko zabilo, a v krku měla dvě díry, jimiž vypustili krev, tak jako u Holly, Chaston a Anny. Třeba je možné, že…" Paní Casnoffová mě přerušila.

"Také tu ilustraci znám, Sophie, ale je naprosto vyloučené, aby se L'Occhio di Dio infiltrovalo na Hecate. Máme příliš mnoho obranných kouzel. A i kdyby se přes ně dostali, co by dělali? Schovávali by se na tomhle malinkém ostrově a celé měsíce čekali, až se jim podaří proklouznout do školy?" Zavrtěla hlavou.

"To nedává smysl."

"Pokud by už ve škole nebyli," poznamenala jsem. Paní Casnoffová pozvedla obočí.

"Jako učitel? Nebo student? Nemožné."

"Ale…" Hlas paní Casnoffové byl něžný a její oči smutné, když

říkala: "Sophie, vím, že si nechceš připustit, že by za to mohla

Jenna. Nikdo z nás nechce. Ale obávám se, že tentokrát je to nejlepší možné vysvětlení. Jennu právě převážejí do hlavního sídla Rady a bude se moct hájit. Ale ty si musíš uvědomit, že vinna být může." Udělalo se mi zle při myšlence na Jennu, vyděšenou a opuštěnou, na cestě do Londýna, kde ji nejspíš probodnou srdce kůlem. Možná to udělá můj táta. Paní Casnoffová se natáhla přes stůl a pohladila mi ruku.

"Moc mě to mrzí." Pak pohlédla na Elodii.

"Mrzí mě, co se stalo vám oběma. Ale třeba teď dostanete šanci na chvíli odložit své neshody. Přeci jen, jste poslední členky covenu." Kysele se usmála.

"Ať se vám to líbí nebo ne. Pro dnešek vás uvolním z vyučování. Dokud se nedozvíme výsledky vyšetřování Rady, chci, abyste na sebe dávaly navzájem pozor. Jasné?" Obě jsme zamumlaly ano a pak vyšly z ředitelčiny kanceláře. Zbytek dne jsem strávila v pokoji. Bez Jenny mi připadal

obrovský a prázdný. Měla jsem co dělat, abych se nerozplakala

při pohledu na jejího plyšového lva, kterého jsme z legrace pojmenovaly Bram, a na všechny její knížky. Nesměla si s sebou nic vzít. Místo večeře jsem zůstala v posteli. Když se setmělo,

zaslechla jsem ťukání na dveře a Archera,

který se ptal: "Sophie? Jsi tam?" Ale neodpověděla jsem a za chvíli odešel.

Ležela jsem tak až do půlnoci, kdy se za okny objevila zelená záře Alicina uspávacího kouzla. Odhodila jsem deku a vyskočila z postele. Nemohla jsem se dočkat, až vypadnu z téhle budovy, až se budu vznášet po obloze a až Alici povím, co všechno se stalo. Ani jsem se nesnažila jít potichu. Dorazila jsem ke vchodovým dveřím, zrovna jsem brala za kliku, když za mnou

někdo zasyčel: "Mám tě!"

Srdce mi bušilo až v krku. Otočila jsem se a spatřila, že na úpatí schodiště stojí Elodie, ruce má založené a samolibě se usmívá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama